Otevřený dopis prezidentu Slovenské republiky p. Andreji Kiskovi

26.6.2014

Vážený pane prezidente,

obracím se k Vám s prosbou o pomoc.

Slovenská vláda chystá extradici čečenského uprchlíka, 31-letého Anzora Čentieva, do Ruska. Anzor Čentiev požádal v r.2006 ve Vaší zemi o azyl, zakrátko nato byl ale na základě žádosti ruské prokuratury o jeho vydání uvězněn a již 9. rokem se nachází ve vazbě. Délka této vazby je nezákonná a nelidská. Zatykačů s většinou zfalšovanými obviněními rozesílá po světě Rusko hodně. Posoudit (ne)vinu může jen spravedlivý soud, ale nezávislý justiční systém v Rusku neexistuje. Ruské věznice se příliš neliší od systému gulagů – koncentračních táborů, a lidé jsou v nich týrání stejnými způsoby. Tím spíše, jde-li o Čečence, jejichž kolektivní vinou se stala snaha vymanit se zpod ruské diktatury.

Ruští aktivisté jsou masově umlčováni a vězněni, pokud se sebemenším způsobem postaví na odpor režimu. Nepohodlné vládní organizace, které třeba obdrží zahraniční grant, jsou úředně prohlašovány „zahraničními agenty“. Poslanec Státní dumy Lugovoj navrhl přejmenovat FSB na KGB, protože prý KGB vlastně správně bojovala s disidenty a výtečně zajišťovala bezpečnost SSSR. Vicepremiér Rogozin navrhuje přejmenovat Volgograd na Stalingrad. Šéf Vyšetřovacího výboru Bastrykin navrhuje obnovit trest smrti, přičemž moratorium na toto bylo podmínkou vstupu Ruska do Rady Evropy. Prezident Putin prohlásil, že rozpad SSSR byl největší geopolitickou katastrofou století…

Ve stejné době, kdy Evropská unie přijímá sankce proti Rusku kvůli běsnění na Ukrajině, vláda členské země Evropské unie – Slovenské republiky – prohlašuje, že jsou pro ni přijatelné garance Ruska ohledně budoucího dodržování lidských práv p.Čentieva. Je to zoufalé a smutné, a především tragické pro Slováky. Nevěřím, že většina Vašeho národa je schopna poslat člověka do rukou těch, kteří ho v Rusku očekávají – těch pravých banditů a teroristů, tam vládnoucích.

Česká republika vydala Rusku nezákonně v květnu 2014 žadatele o azyl Alexeje Torubarova. Bylo s ním v Rusku zacházeno nehumánně, jak se dalo i očekávat, naštěstí se mu podařilo opět za dramatických okolností opustit RF. Právě dnes zrušil český Ústavní soud ČR rozhodnutí o povolení vydání ex-ministra spravedlnosti Blažka s tím, že: jím bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem požádat o poskytnutí azylu a zároveň se právní cestou domáhat, aby příslušný orgán veřejné moci o takovéto žádosti rozhodl, jež je obsaženo v čl. 43 Listiny, a zásadou non-refoulement ve smyslu čl. 33 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, publikované společně s Protokolem týkajícím se právního postavení uprchlíků z 31. ledna 1967 pod č. 208/1993 Sb.

Před extradicí p. Torubarova jsme žádali Evropský soud o lidská práva o vydání předběžného opatření z výše uvedených důvodů, aby se vydání zabránilo. ESLP opakovaně odmítl… Stejně tak učinil nyní – i když za jiných okolností – v případě p.Čentieva. Zástupkyně SR v ESLP Pirošíková totiž jménem vlády SR Soudu v anglickém jazyce sdělila, že p.Čentiev podal novou žádost o azyl a nemůže být vydán do rozhodnutí o azylu Migračním úřadem. Zároveň však přiložila ve slovenštině zprávu ředitele Migračního úřadu SR Priecela o tom, že při opakovaném podání žádosti o azyl vydání nic nebrání, odkazujíc na § 501 Trestného poriadku SR.

Dle všech dostupných indicií se schyluje k tomu, že ze strany Migračního úřadu bude azylová žádost odmítnuta a řízení ukončeno. Dle výše citovaného § 501 TP SR pak již nic nebrání vydání p.Čentieva, jelikož nebude mít možnost se odvolat k soudu. A zde je právě „zakopaný pes“: nezákonně dlouhé věznění vedlo p.Čentieva k psychickému zkratu, následkem čehož NEVYUŽIL PLNĚ soudního přezkumu odmítnutí jeho předcházející azylové žádosti.

Pokud nyní Migrační úřad nepřijme v úvahu nové okolnosti žádosti o azyl p.Čentieva, ten již nebude mít možnost se bránit dalším soudním přezkumem – jak dal Migrační úřad v podstatě na vědomí v příloze k ESLP. Pokud tedy Migrační úřad nebude považovat jeho špatný zdravotní stav za novou okolnost žádosti o azyl, stejně jako novou okolností pro něj nebude postoj Evropské unie k Rusku, který se jednoznačně v posledních měsících změnil k horšímu a dá se říci, že Evropská unie garancím Ruska v různých oblastech nevěří, ani dokumentace z poslední doby o zvěrstvech v ruských věznicích atd. – p.Čentiev nebude mít šanci obrátit se k soudu a v důsledku negativního rozhodnutí MÚ bude vydán do Ruska.

Pokud k takovéto situaci dojde,  jednoznačně dojde k diskriminaci žadatele o azyl a tedy porušení principu non-refoulement, jak je definován v čl.33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků: Žádný smluvní stát nevyhostí jakýmkoli způsobem nebo nevrátí uprchlíka na hranice zemí, ve kterých by jeho život či osobní svoboda byly ohroženy na základě jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité společenské vrstvě či politického přesvědčení. Je totiž velká pravděpodobnost, že slovenské soudy by negativní rozhodnutí Migračního úřadu přehodnotily, právě proto, že existuje mimo jiné dostatek argumentů z posledních měsíců ve prospěch tvrzení, že „Evropa Rusku nevěří“, a rovněž by konečně snad měly brát na vědomí nezákonnou délku vazby a zdravotní stav.

Dovolíme si v této souvislosti poukázat na nezákonnost faktu, že vnitrostátní předpis – § 501 TP SR – je tímto nadřazen nad výše citovaný článek Úmluvy.

Povinnost, jež Slovenské republice plyne z mezinárodního práva, nepřipouští porušení mezinárodních závazků zejména v oblasti lidských práv. Ve věci tak závažné, jako je ukončení pobytu žadatele o mezinárodní ochranu, je nepřípustné, aby se Ministerstvo vnitra SR (Migrační úřad) tohoto zákonem svěřeného mezinárodního závazku zprostilo takovýmto způsobem. Právě MV SR je zde subjektem, na němž spočívá největší závazek k tomu, aby Slovenská republika neporušila zásadu non-refoulement, a neporušila tak povinnost, jež jí plyne z mezinárodního práva.                      Opakovaná žádost o azyl s sebou přece může nést především doplňující prvky, nové okolnosti a důkazy. V případě p. Čentieva se jedná nejen o zhoršující se zdravotní stav v důsledku nedostatečné péče během nezákonně dlouhé vazby v SR a posttraumatického válečného syndromu. P.Čentiev přišel o jedno oko v důsledku bombardování ruskou aviací civilistů v jeho vesnici Katyr-Jurt v r.2000 (dle tvrzení ruských úřadů už na Severním Kavkaze panoval mír), na druhém oku ve vazbě prudce ztrácí zrak, navíc během vazby ovdověl a jeho 9-letá dcerka zůstala sama.

Následkem uvedeného a v obavách o život svých příbuzných v Rusku, na které je vyvíjen nátlak, ve špatném psychickém stavu ukončil v lednu t.r. sám azylové řízení v SR a požádal o vydání do RF. Když si uvědomil důsledky, snažil se situaci vysvětlit a požádal opakovaně azyl, na což má nejen zákonné, ale především morální právo v situaci, kdy ze strany slovenských úřadů utrpěl příkoří více než dost.

P. Čentiev stejně jako další Čečenec Ali Ibragimov, rovněž se nacházející ve stejné situaci 9. rokem ve slovenské vazbě, neobdržel od slovenských úřadů náležitou právní pomoc, o kterou nespočetněkrát žádal. Kvalitní pomoc poskytli pouze právníci Slovenské humanitární rady a Centra právní pomoci v Košicích, bohužel jen v rámci azylového řízení. Ani ti však kilogramy dokumentů dokazujících, jaké útrapy jmenované čekají v případě vydání do Ruska, nepřesvědčily Migrační úřad o udělení azylu. Soudní instance si pak roky navzájem jejich případy přehazovaly sem-tam, bez konce. Extradiční vazba totiž nemá v SR omezenou dobu – tedy můžou teoreticky sedět třeba i 20 nebo více let. Jde opět o porušení mezinárodního práva.

P. Čentiev je momentálně v situaci, kdy se v  osudové chvíli ocitl opět bez náležité právní pomoci. Dřívější azylovou žádost jsem mu pomohla sepsat já, jenže nejsem právník. Nyní slovenský azylový zákon neumožňuje nekvalifikované fyzické osobě pomoci mu! Komunikace s jeho posledním slovenským právníkem, který nejdříve vystupoval velmi aktivně a vypadalo to, že má zájem klientovi pomoci, v poslední době velmi vázla. Po přemístění p.Čentieva z leopoldovské vazby do bratislavské, kdy každou chvílí mohlo dojít k extradici a bylo extrémně důležité, aby byl s p.Čentievem ve spojení, neodpovídal na maily ani na telefon. Přičemž intenzívně se o kontakt snažili lidé z  Amnesty International  a dalších organizací se snahou zabránit násilnému vydání p.Čentieva. V pátek po několikadenních prosbách nakonce navštívil p.Čentieva ve vazbě, a aniž by ho o tom informoval, o víkendu odletěl na dvoutýdenní dovolenou, kde má údajně špatné spojení. Informovat p.Čentieva o této situaci nemáme jak – plnou moc k jeho zastupování má pouze dovolenkující právní zástupce, který se odpočinutý vrátí možná už po vydání svého klienta.

Situace jako v  některém z  Kafkových románů, kde jedinec marně bojuje s byrokratickou mašinérií, která již nedává naději.

Snažila jsem se psát co nejstručněji, ale moc to nejde. Mám vážné obavy o život p.Čentieva, i o to, že v případě jeho vydání do Ruska bude Slovensko na jiné cestě. Z mého hlediska na té nejhorší.

S úctou,

Hana Demeterová

o.s.Pomoz jednomu člověku, Praha

www.helpaman.org