Ústavní soud zrušil rozhodnutí ministra spravedlnosti, kterým bylo povoleno vydání stěžovatele k trestnímu stíhání do Ruské federace

http://www.usoud.cz/aktualne/?tx_ttnews%5Btt_news%5D=2523&cHash=2699e65962997fe5289c05cf8397bfb4

26. června 2014

Ústavní soud, Brno, TZ 42/14

I. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Ivana Janů) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 16. dubna 2013, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem požádat o poskytnutí azylu a zároveň se právní cestou domáhat, aby příslušný orgán veřejné moci o takovéto žádosti rozhodl, jež je obsaženo v čl. 43 Listiny, a zásadou non-refoulement ve smyslu čl. 33 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, publikované společně s Protokolem týkajícím se právního postavení uprchlíků z 31. ledna 1967 pod č. 208/1993 Sb.

Ústavní stížností napadeným rozhodnutím ministra spravedlnosti, kterému předcházela rozhodnutí soudů o tom, že vydání stěžovatele k trestnímu stíhání je přípustné, bylo povoleno vydání stěžovatele k trestnímu stíhání do Ruské federace podle zatýkacího rozkazu Hlavního okresního soudu ve Volgogradě ze dne 19. 11. 2010, a to pro spáchání trestného činu podvodu. Stěžovatel v ústavní stížnosti především namítal, že rozhodnutí ministra spravedlnosti bylo neoprávněné, neboť byl v době vydání žadatelem o udělení azylu v České republice.

Ústavní soud konstatoval, že se předmětnou problematikou zabýval v nálezu jiného stěžovatele, vedeného pod sp.zn. III. ÚS 665/11, jenž reflektoval právní závěry, vyslovené ve stanovisku pléna sp.zn. Pl. ÚS-st. 37/13, kde se Ústavní soud vyjádřil i k otázce vztahu extradičního řízení a řízení o udělení mezinárodní ochrany (azylu).

Zákonodárce vymezil správní řízení o udělení mezinárodní ochrany podle zákona o azylu, které je vedeno před Ministerstvem vnitra, a soudní řízení o přípustnosti vydání podle § 397 trestního řádu, jako dvě samostatná a vzájemně nepodmíněná řízení, z nichž každé sleduje jiný účel. Může nastat i situace, kdy správní orgán rozhodne o žádosti o udělení mezinárodní ochrany až poté, co soud vyslovil, že vydání je přípustné. Její vznik je třeba připustit již z toho důvodu, že soud nemá povinnost vyčkat skončení řízení o udělení mezinárodní ochrany a o přípustnosti vydání může rozhodnout i v jeho průběhu. Platí, že správní orgán nebude v dalším řízení vázán v něm učiněnými skutkovými a právními závěry soudu, a bude moci otázku důvodnosti předmětné žádosti posoudit zcela samostatně. Není přitom vyloučeno, aby rozhodl o udělení mezinárodní ochrany z důvodů, které soud nepovažoval za postačující pro závěr o nepřípustnosti vydání. Na rozdíl od soudu, který mohl o přípustnosti vydání rozhodnout před skončením řízení o udělení mezinárodní ochrany, ministr spravedlnosti nemůže povolit vydání do doby, než bude toto řízení pravomocně skončeno, včetně případného navazujícího soudního přezkumu.

V projednávané věci však bylo zjištěno, že ministr spravedlnosti vydal napadené rozhodnutí v době, kdy nebylo skončeno řízení o žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany. Ministr spravedlnosti tímto rozhodnutím umožnil, aby byl stěžovatel v důsledku realizace vydání zbaven možnosti domáhat se účinným způsobem a za stejných podmínek projednání žádosti o mezinárodní ochranu, přitom výsledek tohoto řízení byl přitom relevantní i ve vztahu k řízení o vydání, neboť vyhovění žádosti stěžovatele by znemožnilo jeho vydání.

Rovněž ta okolnost, že stěžovatel již byl k trestnímu stíhání do Ruské federace vydán, nemůže mít vliv na vyhovující výrok Ústavního soudu, který shledal porušení stěžovatelových základních práv, a nezbylo mu proto, než aby je vyslovil, neboť i do značné míry akademický výrok má v oblasti ústavně zaručených práv svůj význam a plní vůči cizinci také možnou reparační funkci.

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu

.


.

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/278323-vydani-torubarova-do-ruska-nemelo-byt-rozhodl-ustavni-soud/

.

Vydání Torubarova do Ruska nemělo být, rozhodl Ústavní soud

26. 6. 2014

Brno – Alexej Torubarov měl zůstat v Česku, rozhodl Ústavní soud kvůli stížnosti na vydání ruského podnikatele do vlasti. Podle soudců chyboval loni tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS), když Torubarovovo vydání povolil, soud také ministrovo rozhodnutí zrušil.

Alexeje Torubarova vydalo Česko loni v květnu do Ruska v době, kdy ještě nebyla vyřízena jeho žádost o azyl. Ministerstvo spravedlnosti vyvolalo svým rozhodnutím roztržku ve vládní koalici – kterou však záhy umlčely povodně a po nich pád vlády kvůli jiné kauze. Vydání podnikatele však nyní označil Ústavní soud za chybné. Soudkyně Ivana Janů zdůraznila, že se verdikt netýká samotného vydání, nýbrž faktu, že proběhlo ještě před ukončením azylového řízení. “Nechci říct, že by azylové řízení dopadlo ve prospěch pana Torubarova, to zůstává otevřenou otázkou. Pak mohl být vydán k trestnímu řízení do Ruské federace,” podotkla.

Soudci nedávno závazně určili, že ministerstvo musí při vydávání cizího občana, který žádá o azyl, do zahraničí vždy čekat na vyřízení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Azylové a vydávací řízení obvykle probíhají paralelně. Ačkoli v době, kdy tehdejší ministr spravedlnosti Blažek o Tubarovově vydání rozhodl, stanovisko pléna Ústavního soudu ještě neexistovalo, mělo se ministerstvo řídit mezinárodními dohodami, rozhodli soudci dnes. “Do značné míry akademický výrok má v oblasti ústavně zaručených práv svůj význam a plní vůči cizinci reparační funkci,” poznamenala soudkyně Ivana Janů.

Torubarovův advokát Milan Hulík míní, že se jeho klient stal “obětí zpravodajské nebo právní hry”. Vydání ruského podnikatele proti sobě postavilo politiky ODS a TOP 09. Zatímco ministr spravedlnosti Blažek z ODS o vydání rozhodl, ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) se pokusil zastavit odlet ruského letadla z Prahy. Podle dostupných informací ruská eskorta odmítla Torubarova vrátit, ve vypjaté situaci nechal ministr zahraničí Karel Schwarzenberg (TOP 09) stroj s Torubarovem odletět. Za to ho poté naopak kritizoval tehdejší premiér Petr Nečas (ODS). Exministr Kalousek čelil kvůli své snaze zabránit odletu spoje Aeroflotu trestním oznámením.

Torubarov nakonec z Ruska znovu uprchl, koncem loňského roku jej zadržela policie v Maďarsku. Následně tam požádal o azyl. Torubarov by nyní mohl české úřady požádat o odškodění za nezákonný postup. Podle jeho advokáta to nejspíš bude zvažovat. Dodal, že se Alexej Torubarov obává o svoj bezpečnost.

Třiapadesátiletý Alexej Torubarov byl v letech 2006–2008 ředitelem a spolumajitelem volgogradské společnosti Elvis Pljus, která ve městě provozuje bar a restauraci. Ruská prokuratura ho viní, že se v té době dopustil finančních machinací a poškodil ostatní vlastníky. Podle ruského tisku získal bankovní úvěr 25 milionů rublů (16 milionů korun), za který se bez dohody se spolumajiteli zaručil majetkem své firmy. Získané peníze pak údajně použil pro svou osobní potřebu. V listopadu 2008 navíc Torubarov podle ruských prokurátorů odkoupil podíly ostatních dvou spoluvlastníků podniku za 26 milionů rublů, ale přestože firmu na svou osobu převedl, dlužnou částku nezaplatil.

Zdroj: ČT24, ČTK