‘Smrt kvůli erotickým fotkám? Úředníci lžou, azyl udělit mohou’

http://www.lidovky.cz/smrt-kvuli-erotickym-fotkam-urednici-lzo

27/02/2014

.
PRAHA -Přístup českých úředníků k tragickému případu Zainap Gasanovové je naprostá demagogie, míní Hana Demeterová z organizace Pomoz jednomu člověku, která mladé Dagestánce a její rodině pomáhá. Utíkají před krevní mstou, to ale na udělení azylu podle českých úřadů nestačí. Demeterová však v rozhovoru se serverem Lidovky.cz tvrdí, že Zainap s matkou a dvěma bratry by měla dostat takzvaný humanitární azyl.

Lidovky.cz: Do jaké míry je podle vás příběh rodiny Zainap věrohodný? Ověřovali jste jejich tvrzení o událostech v Dagestánu?
Příběhem Zainap se zabývala organizace Memorial, která v roce 2009 byla držitelem Ceny Sacharova, předsedy Evropského parlamentu. A osobně Světlana Gannuškinová, třikrát nominovaná na Nobelovu cenu míru. To je garance důvěryhodnosti slov Zainap.

Lidovky.cz: Je za současné situace skutečně nemožné, aby rodina v Dagestánu žila normálním životem?
Absolutně vyloučené. Nikdo už nebude pátrat po tom, kdo je vinen. Stojí proti sobě členové určité komunity v prostředí, kde 99 procent úředníků slyší jen na peníze. A v jiném místě Ruska jim nikdo žít neumožní. Po návratu by se tak mohli postavit někam na nádraží a žebrat. Vlastně ani to ne, tam už mají mafie svoje žebráky pod dohledem policie. Navíc v Rusku s přispěním úřadů a médií roste nacionalismus, stoupá počet rasově motivovaných vražd, především Kavkazanů. Neberou je do práce, nemají možnost najít žádné ubytování, nechtějí je registrovat ani u příbuzných.

Lidovky.cz:  Ředitel Odboru azylové a migrační politiky Tomáš Haišman ale argumentuje, že z vesnice kdesi v Dagestánu se za rodinou případní útočníci těžko vypraví. Nestačil tedy skutečně přesun do Petrohradu?
Kdyby se v Petrohradu cítili bezpečně, zůstali by tam. Našli tam ale jen dočasné přístřeší u lidí, u kterých dále zůstávat nemohli. Haišman prohlásil na jedné schůzi Výboru pro lidská práva, jak paní Gannuškinovou respektuje a jak si váží její práce. Tak stejná paní Gannuškinová mu poslala dopis, kde podrobně argumentuje, proč se rodina Zainap nemůže vrátit do Ruska.

Lidovky.cz: Co v něm píše?
Podrobně popisuje historii rodiny, dokládá věrohodnost jejich tvrzení a kontext. Rodina zabitého přísahala, že zabije Zainap i její bratry. V souvislosti s tím Gannuškina prosí najít bezpečné místo, kde by děti mohli vyrůstat beze strachu před pronásledováním a fyzickou likvidací. Poukazuje na to, že v takových případech neexistuje možnost alternativního přesídlení v rámci Ruska.

Lidovky.cz:  Česko ale azyl podle jeho slov udělit nemůže, i kdyby chtěl. Nebezpečí totiž Zainap nehrozí ze strany státu…
Je to od něj naprostá demagogie. Když pominu možnost udělení humanitárního azylu, na který bohužel nemá nárok nikdo ze zákona, ale jeho udělení je záležitostí libovůle zmíněného člověka, pak jsou ještě další okolnosti vedoucí k získání azylu. Například pokud lidé patří k určité ohrožené sociální skupině. Zákon o azylu má sloužit humanitárním účelům, ne byrokratům.

Lidovky.cz:  Jak moc jsou žadatelé o azyl v Česku úspěšní?
Úspěšný je u nás odbor azylové a migrační politiky v neudělování azylů především tam, kde by jednoznačně být udělen měl. V případech jako je Zainap, kdy se lidé chtějí a mohou zcela včlenit do naší společnosti.

Lidovky.cz:  Má ale taková okolnost jako schopnost včlenit se hrát hlavní roli při rozhodování úředníků?
Myslím, že by to mělo být hlavním zájmem žadatele o azyl i naším. Pro koho jiného bychom zákon o azylu měli?

Lidovky.cz:  Zpět k Zainap, skutečně se jí podle vás nedostává dostatečné zdravotní péče, stejné jako českým občanům?
Když si pořezala žíly, za dva dny byla z nemocnice zpět v táboře. Žádný psycholog ani psychiatr se jí nevěnoval. Po pár týdnech přivedli psychologa s překladatelem! Nedali si ani tu práci, aby našli rusky mluvícího, kterých jsou u nás stovky. Když se pak dostala znovu do nemocnice, tentokrát motolské, protože se jí těžce dýchalo, přivezli ji tam v noci, a ráno doslova vykopli na chodbu, kde proseděla několik hodin.

Volali její mamince do tábora v Kostelci nad Orlicí, že pokud pro ni nepřijede, přiveze ji policie. Maminka neměla peníze ani na autobus, dostává 2 tisíce korun měsíčně pro sebe, stejnou částku pro staršího syna, a 30 korun denně na tříletého syna. Na jídlo, léky, oblečení. V táboře jí vyhrožovali, že když rychle nepošle nějak do Prahy plnou moc, aby Zainap vyzvedl někdo jiný, že jí odeberou děti! Zainap předepsali velmi silná antidepresiva a vrazili do ruky recept. Styděla se říct, že nemá na to, aby léky v lékárně vyzvedla, tak zůstala bez nich.

Lidovky.cz: Pokud to skutečně tak bylo, nejedná se pouze o ojedinělý exces?
Případ Zainap není ojedinělý. Dva roky chodila v táboře v Kostelci k lékařům jiná žadatelka o azyl, které v několika zdravotnických zařízeních tvrdili, že jí nic není. Když už nemohla chodit, dozvěděli jsme se o ní a vzali ji do nemocnice Na Homolce. Diagnostikovali tuberkulózu, proležela několik měsíců v uzavřeném oddělení Bulovky. Týden před hospitalizací uklízela kuchyni restaurace v jednom pražském obchodním domě, nelegálně. Neměla na jídlo, v táboře už nebyla schopna si ani dojít do obchodu, tak ji vzali do Prahy k sobě do pronajatého bytu jiní žadatelé a azyl. Nelegálně pracovali, kde se dalo, za směšné peníze. Ta paní s tuberkulózou pracovat moc nemohla, tak většinou polehávala a ostatní ji kryli. A takových případů je mnohem víc, upozorňovali jsme na ně mnohokrát úřady včetně ministerstva zdravotnictví, ale nic se nedělo ani neděje.

Hana Demeterová

Lidovky.cz:  Haišman nicméně tvrdí, že přímo v Kostelci se rodina mohla obrátit na psychologa, že pohovory se Zainap vedli systematicky…
Nic podobného. Když konečně psychologa přivedli, tak to byl úřední pohovor s tlumočníkem. Zainap to rozhodně nepovažovala za projevení snahy pomoci. A od mnoha jiných lidí jsem slyšela to samé, absolutní nezájem a neúčast. Vždy stejná “hlášení”: deprese z odmítnutí azylu, nepřizpůsobivost prostředí. Odbor azylové politiky si za 22 let, kdy mu vládne pan Haišman, vytvořil perfektně spolupracující, vyhovující tým. Nic není ponecháno náhodě.

Lidovky.cz:  Proč si ale ti lidé nestěžují a nebrání se?
Jejich stížnosti končí na stolech úředníků a dále se jimi nikdo nezabývá. Oslovili jsme několik ministrů vnitra, jenže ti unisono odpovídali, že Haišman jedná kompetentně a my si všichni vymýšlíme. Vydali jsme knihu Konec uprchlíků v Čechách, kde jsou popsány desítky nejen přestupků, trestných činů, spáchaných na žadatelech o azyl. Ombudsman Varvařovský v případě jednoho žadatele o azyl došel k vývodu, že nejen cizinecká policie v jeho případě hrubě pochybila, ale že byla závažně ohrožena bezpečnost žadatele o azyl, a že mimo jiné “odstavec 19 zákona o azylu negarantuje dostatečnou bezpečnost a ochranu osobních údajů žadatelů o mezinárodní ochranu”. To bylo v lednu 2012, a od té doby se nejen dotyčnému žadateli o azyl nikdo neomluvil, ale žádné kroky k nápravě učiněny nebyly. Žadatele chtěli neoprávněně deportovat do Ruska a drželi několik měsíců v deportačním “vězení”. Bránit se není kde.

Lidovky.cz:  Existuje rozdíl v tom, jak k uprchlíkům přistupují v cizině?
Určitě. V zemích bývalého východního bloku je to jako u nás. Ve skandinávských zemích dostane každá rodina k dispozici domek, mohou navštěvovat státní kurzy jazyků i rekvalifikační – chovají se k nim jako k lidem v nouzi. Někteří naši lidé mají představu, že s udělením azylu dostanou u nás azylanti vybavený byt. Nic podobného! V Brně dostala například čtyřčlenná rodina do pronájmu dvoupokojový holobyt. Dva měsíce spali na zemi, dokud děti neonemocněly. Styděli se někomu něco říct. Naštěstí pomohli Jihomoravané, které jsme oslovili.

Lidovky.cz:  Nabídl někdo pomoc i v případě Zainap?
Po uveřejnění článku se ozvali tři lidé s otázkou, jak mohou  pomoci.

Ondřej Golis
 

http://www.lidovky.cz/kvuli-vydirani-erotickymi-fotkami-ji-zavrazdili-otce-sama-ted-utika-pred-smrti-gcm-/zpravy-domov.aspx?c=A140221_164233_ln_domov_ogo

.

Kvůli vydírání erotickými fotkami jí zavraždili otce, sama teď utíká před smrtí

.

.
Exkluzivně 24. února 2014  7:00 | Lidovky.cz
.
PRAHA -V patnácti se jí kompletně sesypal život. Dagestánka Zainap Gasanovová už skoro dva roky s matkou a dvěma bratry utíká před smrtí, která jim doma hrozí. Již rok se snaží o získání azylu v Česku, sama dívka se několikrát pokusila o sebevraždu a kvůli silným depresím skončila na psychiatrii v bohnické léčebně. Zatím to navíc vypadá, že její příběh neskončí dobře. Z Česka se zřejmě bude muset vrátit zpět do Ruska, kde jí jde podle tvrzení matky o život.

“Chci umřít,” vzlyká na chodbě psychiatrické léčebny drobná dívenka v teplákové bundě. Během následující hodiny přání zabít se zopakuje ještě několikrát. Nejde o plané výhrůžky adolescentky snažící se upoutat pozornost, Zainap Gasanovová se o sebevraždu pokusila opakovaně.

Naposledy ji v tratolišti krve našli v azylovém táboře v Kostelci nad Orlicí, kde jako žadatelka o azyl pobývala s matkou a dvěma mladšími bratry. Mladá Dagestánka si podřezala žíly po tom, co o jejím otci tvrdila další obyvatelka tábora, že žije a ona si s rodinou vymyslela lež o jeho smrti.

Vydíral ji erotickými fotkami Otec Zainap hraje v jejím tragickém příběhu klíčovou postavu, i kvůli němu musela s matkou a sourozenci uprchnout z rodné vísky Novyj Kumuch nedaleko Machačkaly, hlavního města Dagestánu, republiky na jihu Ruské federace.

Před několika lety si třináctiletou dívku vyhlídl jeden z místních chlapců a začal ji vydírat.”Vyhrožoval, že má nějaké moje erotické fotky a dá je na internet. I když to byly fotomontáže, rok jsem brala peníze rodičů a dávala mu je. Nakonec na to ale přišel otec, kterému chyběly,” vypráví Zainap o událostech z července 2012 obstojnou češtinou. Hlava rodiny reagovala tak bouřlivě, že matka raději dceru odvezla k příbuzným do Machačkaly.

Otec se poté vydal za rodinou vyděrače, chtěl do týdne všechny peníze vrátit. Jenže místo toho se dočkal posměchu a urážek na adresu dcery, podle chlapcovy rodiny prostitutky. Spor se pak pokoušeli urovnat další dívčiny příbuzní, ale bez úspěchu.

Za tři dny se otec Zainap vypravil do rodiny chlapce podruhé s tím, že bez peněz neodejde. “Uráželi ho a opět vyhodili. On se pak vrátil domů, vzal si zbraň, zastřelil chlapcova otce a zranil jeho matku. Hned poté se chtěl jít udat na policii, ale to už se kolem našeho domu srocovali lidé z vesnice. Přijel syn zabitého a jeho ozbrojený soused. Tátu dohnali a na cestě na policii ho postřelili. Protože mu nikdo nepomohl, nepřežil cestu do nemocnice,” vzpomíná Zainap na okamžik, který navždy změnil její život.

.

Ve vesnici je chtěli zabít

Ačkoliv za čin otce ona ani její matka s bratry nemohli, od té chvíle proti nim stála celá vesnice, dokonce i jeho příbuzní.  “Ve vesnici pak chtěli matku s bratry zabít, hlídali je policisté,” popisuje Zainap. I jí šlo o život, ačkoliv se ukrývala v Machačkale u sestřenice matky. Domů už se nikdy nevrátila, duchovní totiž nakonec rozhodl, že rodina musí z vesnice odejít nadobro. Tehdy se Zainap poprvé pokusila zabít, v nemocnici ji ale zachránili.

Právě sestřenice rodině dost možná zachránila život, kontaktovala totiž renomovanou organizaci pro ochranu lidských práv Memorial známé aktivistky Světlany Gannuškinové. Zainap, její matce a dvěma bratrům se díky tomu podařilo opustit Dagestán a utéct do Petrohradu. V patnácti letech během několika dní přišla o otce, domov, všechny věci a ocitla se v úplně neznámém prostředí.

Ani zde však klid netrval dlouho. “Spolubydlící nás varovali, že rodina chlapce nás hledá po celém Rusku, prý to viděli na sociálních síti. Matka dostala strach, někteří členové jejich rodiny totiž pracují u policie a mají kontakty do jejích vysokých pater. Báli jsme se vycházet z bytu,” líčí Zainap.

.

.
Začátkem loňského roku, opět za pomoci Memorialu, odcestovala rodina do Prahy. S jednou igelitkou a bez peněz. Skončili jako žadatelé o azyl v táboře Kostelec nad Orlicí. Právě zde, daleko od smrtelné hrozby se paradoxně její psychický stav zhoršil a několikrát se pokusila zabít. I přes to se ale dokázala naučit jazyk a brzy by měla dokončit kurz pro kadeřníky.

Podle Jany Ridvanové z organizace Help a Man, která rodině Zainap v Česku pomáhá, se na špatném stavu dívky podepsalo i české zdravotnictví. Ačkoliv mají žadatelé o azyl nárok na stejnou zdravotní péči jako občané Česka, často se jí uprchlíkům nedostává.

“Před několika týdny odvezla Zainap záchranka do Motola kvůli bolesti na srdci. I když věděli, že se  několikrát pokusila o sebevraždu a trpí silnými depresemi, po jednom dni ji poslali domů. Jen jí naordinovali obrovské dávky antidepresiv,” tvrdí Ridvanová. Do Bohnic dívku poslali, až když v Motole skončila podruhé.

.

Nedostatek péče? Debata na úrovni svazu důchodců

Ředitel Odboru azylové a migrační politiky Tomáš Haišman ale odmítá, že by se dívce a komukoliv z uprchlíků nedostalo dostatečné péče. “Debata o tom, že se zde žadatelům nedostává zdravotní péče je debata asi tak na úrovni svazu důchodců. Těm lidem se dostává dostatečného ošetření,” míní. V Motole podle něj zdravotníci jednali správně. “Je poměrně jednoznačné, že pokud někdo trpí depresemi, má velmi zásadní pocit, že ho postihne infarkt, mám s tím osobní zkušenost,” argumentuje Haišman.

O psychologickou péči podle něj Zainap mohla požádat přímo v táboře. “Pokus o sebevraždu je velmi mimořádná situace a existují desítky preventivních opatření, která by ji měla vyloučit. Pokud mám správné informace, pohovory s rodinou i se slečnou byly vedeny velmi systematicky,” tvrdí ředitel azylového odboru.

Ridvanová má na věc nicméně jiný názor, zdravotní péče se prý uprchlíkům nedostává často ani ve vážných případech. “Jsou známy dlouhodobě neléčené případy tuberkulózy, hepatitidy C, syfilidy, ale také akutní gangrény. Lidé v táborech také přicházejí i o několik zubů. Zubní plomby totiž podle vyjádření stomatologů pracujících pro uprchlická zařízení všeobecná zdravotní pojišťovna neproplácí, zuby se tedy rovnou vytrhávají,” popisuje.

Kromě špatného psychického stavu má však Zainap s rodinou další velký problém. “Do Dagestánu se už nikdy nechci vrátit,” říká rezolutně. Jenže minimálně návrat do Ruska, kde jim jde podle tvrzení matky o život, hrozí. Žádost o azyl totiž koncem loňského roku úředníci zamítli.

“Mezinárodní ochrana se uděluje, pokud byl někdo v zemi původu pronásledován pro politické přesvědčení, náboženství, národnost či příslušnost k určité sociální skupině. Nebezpečí musí pocházet ze strany státních orgánů. Krevní msta jako taková je spor mezi soukromými osobami,” hájí rozhodnutí vedoucí oddělení mezinárodní ochrany Kateřina Stehlíková.

.

Úředníci: Nebezpečí jim nehrozí

Podle českých úředníků totiž rodině Zainap v Rusku žádné nebezpečí nehrozí. “Nezlobte se, mám velmi výraznou pochybnost, že přesun z Dagestánu do Petrohradu nevyloučil krevní mstu, kterou si představuji jako, že někdo nechtěl, aby někdo takový žil v jejich vesnici. Ta vesnice není mafie rozlezlá po celém Rusku,” upozorňuje Haišman.

Názor úředníků podle něj nezmění ani dívčin zdravotní stav. “Je to lidská tragédie, nebudu posuzovat, co se stalo v Dagestánu. Jestli pokus o sebevraždu změní náš názor? Tak v tuto chvíli musím říct, že nezmění,” říká jednoznačně.

O osudu rodiny nyní rozhodne soud, jehož výrok nechce Haišman predikovat. Naznačuje ale, že Zainap se dvěma sourozenci a matkou se možná bude muset do Ruska vrátit. “Celá naše procedura je definována z postupně vytvářených judikátů Nejvyššího správního soudu a krajských soudů,” tvrdí.

Sama Zainap působí odevzdaně, na otázku, kde by chtěla žít, odpovídá s rukou namířenou ke stropu: “Tam nahoře. Nechci žít, chci umřít. Už třikrát jsem se chtěla zabít a budu to dělat, dokud se mi to nepodaří. Jsem ze všeho unavená. Pomozte mamince a bráchům, já už jsem jedno, já chci jenom umřít,” dodává, aby nikdo nezůstal na pochybách.

Ondřej Golis

 


http://www.lidovky.cz/tragicky-pribeh-vyvolal-soucit-lide-divce-poslali-penize-navstivili-ji-1n5-/zpravy-domov.aspx?c=A140303_152857_ln_domov_ogo

.

Tragický příběh vydírané Dagestánky vyvolal soucit. Lidé poslali peníze i tablet

.
PRAHA -Smutný příběh Zainap Gasanovové vyvolal vlnu solidarity. Server Lidovky.cz minulý týden zveřejnil informace o dramatickém osudu sedmnáctileté Dagestánky, která kvůli vydírání erotickými fotografiemi přišla o otce a kvůli hrozbě smrtí musela s matkou a dvěma bratry utéct z domova. Krátce na to se začali ozývat lidé s nabídkou pomoci, rodině poslali peníze, jídlo či ošacení. Zainap jich dokonce několik navštívilo v bohnické léčebně, kde se léčí se silnými depresemi.

Janu Ridvanovou z organizace Pomoz jednomu člověku zájem a snaha pomoci rodině příjemně překvapila. “Ozvalo se zhruba patnáct lidí a zjišťovali, jak mohou pomoci. Jedna dívka poslala poslala 2500 korun až z Austrálie, další paní rodině věnovala 500 korun, ačkoliv sama jich nemá na rozdávání,” vypočítává Ridvanová.

Za dívkou se do léčebny v Praze – Bohnicích dokonce vydalo i několik návštěv. “Ozval se třeba pán z Moravy, v sobotu vzal auto, v azylovém táboře Kostelec nabral matku Zainap s bratry a jeli za ní. Oni totiž nemají peníze ani na cestu do Prahy. Dorazil ale i bankéř, který má manželku z Ruska,” líčí Ridvanová.

Kromě návštěv dívku potěšil i tablet, který ji v pátek přinesla další návštěva. “Je to jeden psycholog na penzi se specializací na mládež a rodinu,” popisuje Ridvanová. Zájem o její osud podle ní dívce hodně pomáhá. “Ona je v podstatě sama. Nejhorší na tom všem je, že tady nemá vůbec žádnou kamarádku, vrstevnici. V podstatě si ani nemá moc s kým popovídat,” připomíná Ridvanová.

Jak napsal server Lidovky.cz, rodina Zainap je na útěku bezmála dva roky. Z domova poblíž hlavního města Dagestánu Machačkaly musela utéct, protože jim tam hrozí krevní msta. Před několika lety tehdy třináctiletou dívku začal vydírat jeden z místních chlapců. Hrozil, že zveřejní její erotické fotky, pokud mu nebude nosit peníze.

Když se o tom dozvěděl otec Zainap, dostal se do sporu s rodinou vyděrače, který skončil jeho smrtí a smrtí otcova chlapce, policisty. Kvůli činu hlavy rodiny stála proti Zainap s matkou a bratry celá vesnice, dokonce i část rodiny z otcovy strany. Před hrozbou smrti utekli nejdřív do Petrohradu a protože ani zde se necítili bezpečně, před rokem pokračovali do Česka.

Zdejší úředníci však nepovažují hrozbu krevní msty za opodstatněnou, sama krevní msta podle nich není důvodem pro udělení azylu. Koncem roku proto žádost rodiny zamítli, poslední šanci pro ně nyní představuje soud.

Zainap navíc kvůli tragickým událostem trpí silnými depresemi, několikrát se pokusila zabít. “Je pod obrovským psychickým tlakem, myslí si, že za rodinnou tragédii může ona,” vysvětluje Ridvanová. Dívka je aktuálně kvůli psychickým problémům v bohnické léčebně, její bratři s matkou žijí v azylovém táboře v Kostelci nad Orlicí.

Ondřej Golis


 

http://www.lidovky.cz/utekla-pred-smrti-kvuli-erotickym-fotkam-cesko-ji-nyni-posila-zpet-1fj-/zpravy-domov.aspx?c=A140808_154032_ln_domov_ogo

11. srpna 2014

.
PRAHA - Mladá Dagestánka Zainap Gasanovová s rodinou se ve čtvrtek výrazně přiblížila návratu do Ruska, odkud utekla před vydíráním a krevní mstou. Ministerstvo vnitra koncem loňského roku odmítlo rodině udělit azyl a soud nyní zamítl žalobu proti postupu úřadu, k níž se Zainap s matkou a dvěma bratry upínali. Bojí se totiž, že v Rusku jim stále hrozí smrt.

O zamítnutí žaloby rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, zatím ale není jasné proč. “Vyřizující soudkyně odjela na dovolenou a předmětný rozsudek navíc dosud nebyl vyhotoven a doručen účastníkům řízení tak, aby se mohli s jeho odůvodněním seznámit,” odmítla otázky serveru Lidovky.cz mluvčí soudu Olga Mičanová.

Rodině tak zbývá pouze takzvaná kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, díky níž získá zhruba půl roku času navíc. “Většinou rozhodnou zhruba za šest měsíců, ale měli jsme případy, kdy to trvalo i rok,” řekla serveru Lidovky.cz Michala Cilli z Organizace pro pomoc uprchlíkům, která rodinu zastupuje.

Nejvyšší správní soud buď zruší rozhodnutí soudu krajského, ministerstva nebo obou a případ jim vrátí k novému posouzení. Nebo stížnost zamítne a vystaví rodině lístek do Ruska. Cilli je nicméně optimistická. “Měli jsme už podobné případy, kdy Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí ministerstva i soudu. Šance tam určitě je,” věří.

Případ Zainap server Lidovky.cz podrobně popsal letos v březnu. Přes dva roky s matkou a bratry utíká před krevní mstou, která jí doma hrozí. Dnes osmnáctiletou dívku před pěti lety vydíral chlapec z její rodné vesnice Novyj Kumuch nedaleko Machačkaly, hlavního města Dagestánu, republiky na jihu Ruské federace.

Hrozil jí zveřejněním erotických fotomontáží, pokud mu nebude platit. Ačkoliv dívka podle svého tvrzení nikdy žádné erotické obrázky nenafotila, natož aby je někomu poslala, peníze doma brala a vyděrači je nosila.

Chybějících financí si ale všiml otec Zainap, který se je pokusil vymoci od chlapcovy rodiny zpět. Jenže spor skončil tragicky: zabil vyděračova otce a zranil jeho matku. Syn a soused zavražděných krátce nato otce Zainap postřelili, následkem čehož zemřel v nemocnici.

Od té doby se život Zainap, její matky a dvou sourozenců dramaticky proměnil. Kvůli krevní mstě museli utéct z vesnice: nejdříve do Petrohradu, kam se k nim donesla informace, že chlapcova rodina je stále hledá, aby je mohla zabít, později za pomoci humanitární organizace Memorial odcestovali do Prahy.

V Česku požádali o azyl, avšak Odbor azylové a migrační politiky ministerstva vnitra ho neudělil s tím, že krevní msta je spor mezi soukromými osobami a v takových případech se nedává. Podle úředníků postačí, když se rodina odstěhuje na jiné místo v Rusku. To ale podle matky Zainap nestačí, o život prý rodině jde v celém Rusku.

Zainap Gasanovová

Mladá dívka kvůli otřesným zážitkům a sérii životních kotrmelců navíc trpí silnými depresemi, které se u ní naplno projevily v uprchlickém táboře v Kostelci nad Orlicí. Několikrát se pokusila o sebevraždu a skončila na silných antidepresivech v psychiatrické léčebně v pražských Bohnicích.

V poslední době se nicméně její stav zlepšil a z léčebny se vrátila do Kostelce, zamítnutí žaloby ale údajně nenese dobře. “Byla plná nadějí. Komunikovala už delší dobu normálně. Bylo jí líp. Občas sice měla sebedestruktivní záchvaty, že se škrábala, ale zlepšovalo se to. Teď je opět tam, kde byla,” popisuje Jana Ridvanová z organizace Pomoz jednomu člověku, která se o rodinu stará od příletu do Česka.

Server Lidovky.cz a LN informovaly o podobném případu Ukrajinky Anastázie Hagenové. Se třemi syny se marně pokoušela o azyl, soud dokonce zamítl její kasační stížnost, avšak po mnohaměsíčním boji a tlaku veřejnosti jí úřady povolily loni v září trvalý pobyt.

Ondřej Golis