Trestní oznámení na ministra spravedlnosti Pospíšila

k rukám
vrchního státního zástupce
JUDr. Vlastimila Rampuly

Věc: trestní oznámení na ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila pro podezření ze spáchání zneužití pravomoci veřejného činitele a poškozování cizích práv

·

Vážený pane,

dovolte mi obrátit se osobně k Vám po marném dovolávání se spravedlnosti na obvodním státním zastupitelství pro Prahu 2 a městském státním zatupitelství v Praze (viz. přílohy).

Ministr Pospíšil opakovaně ignoruje práva žadatelů o azyl a rozhoduje o realizaci vydávání do ciziny k trestnímu stíhání bez ukončení azylového řízení. Nereaguje ani na mnohočetná důrazná upozornění o nesprávnosti a nezákonnosti takovéhoto jednání ze strany předsedy NSS JUDr. Baxy, kanceláře UNHCR či na závěry Ústavního soudu. Např. v rozhodnutí ÚS ze dne 10.11.2010, sp.zn. I.ÚS 2462/10, extradice do Gruzie ve věci Zouraba Nadiradzeho, se uvádí:

Ministr spravedlnosti… K  argumentu stěžovatele,  že  neskončené azylové řízení nebrání povolení vydání, uvedl,  že  opačný  výklad  by vedl  k  absurdnímu  závěru, že rozhodnutí v extradičním řízení je do doby skončení řízení azylového bezcenné

Ve  stěžovatelově  věci  se  jedná  o  souběh  azylového  a  extradičního  řízení… Ústavní soud se k problematice rozporu dvou mezinárodních závazků České republiky, tj. závazku vydávat osoby, proti kterým vedou příslušné orgány dožadující strany trestní stíhání pro trestný čin a závazku respektovat mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, vyslovil již v nálezu sp. zn. I. ÚS 752/02, ze dne 15. dubna 2003.  Zde konstatoval, že je namístě dát přednost závazkům ze smluv o ochraně lidských práv. Mimo  jiné  zde vyslovil, že

přednost závazků ze smluv o ochraně lidských práv v případě kolize závazků z mezinárodních smluv vyplývá především z obsahu těchto smluv, v návaznosti na ustanovení čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR, podle nějž je Česká republika právním státem.  Respekt  a  ochrana  základních  práv  jsou definičními znaky materiálně chápaného právního státu. Proto v případě, že vedle sebe existuje smluvní závazek chránící základní právo a smluvní závazek, který směřuje k ohrožení téhož práva, musí závazek první převážit

Výše uvedené ústavní stížnosti p. Nadiradzeho bylo vyhověno s konstatováním:“Usnesení  Krajského soudu v Brně ze dne 9. prosince 2009, čj. 1 Nt 110/99-1081, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. března 2010, čj. 2 To 16/2010–1313, a  rozhodnutí ministra spravedlnosti ČR  ze  dne  9.  srpna  2010, čj. 1400/2008-MOT-T/78, se ruší pro jejich rozpor s čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestání.“

Přesto v posledních měsících podepsal ministr Pospíšil další tři rozhodnutí o vydání do ciziny žadatelů o azyl, nacházejících se v neukončeném azylovém řízení:

Ali Atsaev – Ruská federace, Mindia Kashibadze a Georgii Khmelidze – Gruzie. Vydání přitom mělo být realizováno (nikoliv vyčkáno s ním do ukončení azylového řízení), jak je patrno z dokumentace (viz. sdělení Jakuba Pastuszka z mezinárodního odboru trestního MSp; rozhodnutí ministra Pospíšila o povolení vydání nebylo G.Khmelidzemu, M. Kashibadzemu ani jejich právním zástupcům vůbec doručeno).

Přičemž v případě A. Atsaeva konstatoval Městský soud v Praze (Nejvyšší správní soud rozhodnutí potvrdil) nezákonnost jednání Odboru azylové a migrační politiky MV ve věci odmítnutí azylu, M.Kashibadze měl v době povolení vydání teprve jen podané odvolání proti rozhodnutí OAMP MV u Městského soudu v Praze. U obou rozhodl Ústavní soud o odkladu rozhodnutí až do vydání řádného usnesení (u A.Atsaeva také ESLP).

V případě G. Khmelidzeho nebylo dosud ze strany OAMP doručeno žádné rozhodnutí, přesto 30.4.2012 ministr Pospíšil rozhodl o jeho vydání. Proti tomuto rozhodnutí byla podána ústavní stížnost 11.5.2012.

Ministr Pospíšil bez jakékoliv úcty k lidským životům arogantně a povýšeně ignoruje veškerá naše upozornění. Bohužel se stejným jednáním jsme se setkali i ze strany úředníků státních zastupitelství nižších instancí, ke kterým jsme se obrátili se stížností v uvedené věci.
Po podání trestního oznámení ve věci A. Atsaeva ministr Pospíšil vyhrožoval trestním oznámením za “křivé svědectví” na mou osobu, po poukázání na rozpory ve věci G. Khmelidzeho na mne J. Pastuszek z MSp podal neoprávněné trestní oznámení za pomluvu. Nátlakem a zastrašováním se tak snaží, aby se lidé báli poukazovat na nezákonnost jejich jednání.

Žádáme Vás tímto o pomoc, aby nedocházelo k ničení dalších lidských osudů v důsledku svévolného výkladu práva ze strany nejvyššího představitele “spravedlnosti” v ČR.

S úctou,

Hana Demeterová
zmocněnkyně v azylovém řízení výše jmenovaných 
předsedkyně o.s. Pomoz jednomu člověku

 

Přílohy:
- Trestní oznámení na ministra Pospíšila ze dne 19.5.2011, články “ Trestní oznámení ministr Pospíšil ostře odmítá!” a “Pospíšil odmítá trestní oznámení. Je účelové a absurdní.”, odpověď Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2
- Žádost o přezkum rozhodnutí Městskému státnímu zastupitelství v Praze a odpověď
- dopis JUDr. Josefa Baxy ze dne 26.4.2011
- dopis vedoucí kanceláře UNHCR v Praze dr. Skalkové ze dne 22.6.2011
- rozhodnutí min. Pospíšila o vydání Aliho Atsaeva ze dne 24.2.2011
- sdělení J. Pastuszka ze dne 1.3.2011
- dopis Michaela Kocába min. Pospíšilovi ze dne 4.3.2011
- dopis nám. min. sprav. Ženíška ze dne 17.3.2011
- dopis M. Kocába min. Pospíšilovi ze dne 29.4.2011
- apelace dr. Čechovského ze dne 8.9.2010 ministru Pospíšilovi
- usnesení ÚS ze dne 18.3.2011 o odložení vykonatelnosti (Ali Atsaev), ústavní stížnost
- předběžné opatření ESLP (Ali Atsaev), žádost o přijetí předběžného opatření
- sdělení J. Pastuszka o vydání Mindii Kashibadzeho ze dne 13.2.2012, ústavní stížnost,
- rozhodnutí ÚS o odložení vykonatelnosti ze dne 7.3.2012 (Mindia Kashibadze)
- sdělení J. Pastuszka o vydání Georgii Khmelidzeho ze dne 2.5.2012
- dopis předsedy Spolku Šalamoun Johna Boka min. Pospíšilovi ze dne 19.12.2011
- ústavní stížnost ve věci Georgii Khmelidzeho ze dne 11.5.2012

 

viz:
http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Hana-Demeterova-Dalsi-justicni-zlocin-nebo-jen-omyl-224201
http://www.helpaman.org/cz/2011/03/26/pospisil/

 


http://aic.geoanswer.net/?p=2766&lang=cs

Paradox

To že můj život je plny paradoxních jevu, jsem už zvykly, ale nečekal jsem stejný přístup, k demokratickým hodnotám v té zemí, kde mi před patnácti lety byl poskytnutý azyl, a že někdy ještě může v mém živote opakovat se situace, kdy pozastavím se opět před rozhodnutím „útěku“ z cílem požádat v nějaké zemí o politicky azyl.

Ze své domoviny odjel jsem v roce 1993 po vojenském převratu v Gruzie, do ČR dostal jsem se až v roce 1997 a požádal jsem o politicky azyl, před šesti lety stál jsem občanem a celou tuto dobu „splácím dluh“ vůči jiným, kdo potřebuje stejnou pomoc jako já před devatenácti lety. Krátce řečeno zastupuji cizince v azylových řízeních a pomáhám s integraci do české společností.

Osudným pro mne stal případ Zuraba Nadiradzého „Brno – Gruzínec Zurab Nadiradze, který byl ve vlasti v nepřítomnosti odsouzen za vraždu k 15 rokům vězení, se zatím nemusí vrátit do Gruzie. Ústavní soud (ÚS) dnes zrušil verdikty, jimiž české soudy rozhodly o jeho vydání do vlasti. Nadiradze žije v Česku od roku 1994 a opakovaně žádá o mezinárodní ochranu. Tvrdí, že je v Gruzii pronásledován z politických důvodů, vraždu prý nespáchal.“ (http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/jihomoravsky-kraj/107028-gruzinec-odsouzeny-za-vrazdu-se-zatim-nemusi-vratit-do-vlasti/)

Ale před tím v prosinci 2009 byl soud, třetí v pořadí, kde jsem pomáhal zástupci Nadiradzého a musel jsem vystoupit jako svědek. Na soudu a po soudním jednaní setkal jsem se s představitelem Gruzínské generální prokuratury a příslušníkem rodiny která žádá hlavu Nadiradzého. Za tuto pomoc v obhajobě rozhodly v Gruzii mne ještě dodatečně potrestat a bylo na mne zahájeno nové trestní řízeni trestního činu vlastizrady, které koncem 2010 bylo ukončeno a k předchozím tz. trestnímu činu byla přidána i vlastizrada. Dohromady jsem stíhán v Gruzii po různým trestním deliktům a po nové systéme trestního práva dohromady hrozí mně 60 let vezení.

Teď za stejnou kauzu chtějí mně potrestat i v ČR za odpověď na dezinformační článek v mediálním serveru „iDnes.cz“ ze dne 21. prosince 2009 , je zahájeno trestní stíháni pomluvy vůči státní zástupkyně. „ Policejní zásahová jednotka zatkla minulý čtvrtek ve Fryštáku na Zlínsku nebezpečného vraha z bývalého Sovětského svazu, který se u nás skrýval před vězením. Muž žil v Česku několik měsíců, ve své domovině byl odsouzen na patnáct let vězení za vraždu a trojnásobný pokus o ni.
Čtyřiapadesátiletý muž, podle ČTK Gruzínec, měl na Zlínsku pronajatý byt. Policisty na něj před několika dny upozornil člověk, jehož totožnost tají.

Zločinec nejspíš tušil, že má horkou půdu pod nohama, chystal se prý Česko na falešný pas během několika dnů opustit. O faktu, že šlo o nebezpečného pachatele, svědčí i množství policistů ze zásahové jednotky, kteří ho přijeli zatknout.

„K zákroku bylo nasazeno celkem čtyřiadvacet policistů. Těžkooděncům se muž vzpouzel, nakonec museli pohrozit použitím zbraně a muže spoutali,“ uvedla mluvčí zlínské policie Jana Bartíková. Odsouzený vrah bude vydán zpět do vlasti.“ (http://zpravy.idnes.cz/krimi.aspx?c=A091221_134956_krimi_pei). Autor Pavel Eichler

Kontaktoval jsem autora článku v „iDnes.cz“, který ze začátku byl ochoten zjistit objektivní informaci tohoto případu, ale potom přestal komunikovat. Předal jsem materiál ohledně teto kauzy novinářovi z „Blesku“, který dříve několikrát publikoval můj materiál. Po několika dnech jsem volal a ptal jsem se jeho co si mysli o teto věci. Odpověď mi byla žádost, aby už jemu nevolal. Na otázku, „vystrašili tě?“ Odpověděl že ano, a poprosil mne přerušit s nim veškerý kontakt, což jsem učinil.

Pochopil jsem, že v teto věci děje se něco nekalého. Dostal jsem také informaci ze svého zdroje z Gruzie, že vlivná rodina s pomoci vládních struktur zemí a dobrých kontaktu s prokurátorkou v ČR která vede tuto kauzu, snaží se dostat Nadiradzého do Gruzie. Na jednom setkání jeden s příbuzných říkal poslanci parlamentu Gruzie, že v Čechách vše mají „zajištěno“ a mínil tím prokurátorku JUDr Dagmar Veverkovu. Zkrátka, jsem na webových stránkách komunity v ČR zveřejnil článek „Vražda za bílého dne v Čechách“ kde jsem poukázal na nepravdivou a účelovou informaci v „iDnes.cz“ a doslovně „Co by řekl člověk „chvála“ policie. Ten utajeny „ jehož totožnost tají“ je nikdo jiný něž státní zástupce JUDr Dagmar Veverková, která dostala „nálezné“ od Gazpromu. Gruzie je moc malá na to aby něco podobného zůstalo dlouho v utajení.“ Ačkoli stránky už dva roky neexistuji, tuto moji odpověď uvedla předsedkyně organizace „Pomoz jednomu člověku“ Hana Demeterová v svoji knize „Šerifové z ÚOOZ a divoký západ české justice“. Což jak vidět stalo důvodem k podaní trestního oznámení.
Zajímavým detailem je to, že já dnes zastupuji pana Zuraba Nadyradzého v azylovém řízeni a znovu pomáhám v zastupovaní v extradičním řízení. Tuto kauzu znova vede statní zástupkyně JUDr Dagmar Veverková a vidět má teď možnost odstranit mne z případu a zároveň nevylučuji ani to, že plní přáni gruzínské strany která teď má konečně možnost pomstít se mně. Vždy tento případ byl spojen se zájmem gruzínské strany které fakticky háji státní zástupkyně a od počátku je v tom zaujata. Zajímavé je i to že nebyla podána standardní žaloba pomluvy na soud, ale řeší se to trestním oznámením. Při vyšetřováni kladou se otázky takového druhu jako „čím zabývá se gruzínská komunita v Čechách?“, při výslechu měl jsem pocit že jakoby někdo vyšetřuje teroristickou organizaci která ubližuje státu tím, že nemá důvěru v statní zastupitelství ČR.
Možná pro někoho je to obyčejná kauza, ale pro mne i v tom nejlepším, kdyby soud vynesl rozsudek omluvy, skonči vězením, nato že to neučiním. Devatenáct let gruzínsky režim chce ode mne omluvu a slibuje milost, kterou odmítám a v žádném případě neudělám to tam kde jsem stoprocentně jist, že mám pravdu a nedopřeji pocit vítězství zaujaté statní zástupkyni.
Tak že znovu stojím před rozhodnutím žádat někde jinde o azyl, a nebo konečně dat možnost zvítězit nespravedlivostí nad pravdou.

Georgij Alanija


 

Viz str.120 http://www.helpaman.org/cz/category/aktualne/publikace/serifove-z-uooz-divoky-zapad-ceske-justice/

 


 

Vrchní státní zastupitelství v Praze
k rukám JUDr. Rampuly

Věc: příloha k trestnímu oznámení na ministra Pospíšila (adresováno JUDr. Rampulovi, doručeno 15.5.2012 do podatelny VSZ v Praze).
·

Dobrý den,
Ústavní soud – opětovně jako v dalších námi uvedených případech – pozastavil extradici Georgi Khmelidzeho do Gruzie, po jejím povolení ministrem Pospíšilem a nezákonnou přípravou k realizaci.
S pozdravem
Hana Demeterová
předsedkyně o.s. Pomoz jednomu člověku
·
Přílohy:
-         Usnesení ÚS ze dne 17.5.2012, sp.zn. IV.ÚS 1755/12
-         Usnesení MS v Praze ze dne 10.5.2012 (změna předběžné vazby na vydávací)

·

V Praze dne 21.5.2012

 


 

k rukám
vrchního státního zástupce
JUDr. Vlastimila Rampuly

Věc: doplnění k trestnímu oznámení na ministra Pospíšila (adresováno JUDr. Rampulovi, doručeno 15.5.2012 do podatelny VSZ v Praze)

Vážený pane,

dle vlastního vyjádření považuje ministerstvo spravedlnosti ČR ústavní stížnost a rozhodnutí Ústavního soudu ČR o odložení vykonatelnosti extradice p. Mindii Kashibadzeho Ústavním soudem za nepředvídatelné okolnosti.

Už jen sám o sobě fakt, že Vrchní soud v Praze rozhodl, že může být p. Kahibadze vydán do Gruzie na základě tvrzení, že jeho azylové řízení pravomocně skončilo rozhodnutím o odmítnutí azylu (viz. příloha – Usnesení VS v Praze, str. 7), není pravdou.

Proti rozhodnutí Odboru azylové a migrační politiky MV se p. Kashibadze v řádném termínu odvolal, čímž právní moci rozhodnutí nenabylo, ovšem toto bylo VS v Praze plně ignorováno. Na tuto nezákonnost byl ministr Pospíšil opakovaně upozorněn před tím, než vydal rozhodnutí o povolení vydání p. Kashibadzeho v únoru 2012, také dopisem předsedy Spolku Šalamoun p. Johna Boka ze dne 26.2.2012 (viz. příloha).

Podání ústavní stížnosti p. Kashibadzem a následné rozhodnutí ÚS o odložení vykonatelnosti se v takovém případě jeví ministerstvu spravedlnosti jako “nepředvídatelné okolnosti” (!) a na základě toho navrhlo prodloužení vazby p. Kashibadzeho. Tím nejenže MSp narušuje Listinu základních práv a svobod, jelikož dochází k psychickému týrání p. Kashibadzeho i jeho rodiny, ale také zatěžuje státní rozpočet zcela zbytečnými výdaji za vazbu, práci Ústavního soudu a další administrace. Ministerstvo spravedlnosti v tomto i dalších námi doložených případech pracuje zcela neefektivně a nehospodárně, a především nezákonně.

S úctou,
Hana Demeterová
předsedkyně o.s. Pomoz jednomu člověku

.
Přílohy:

- Usnesení MS v Praze ze dne 11.5.2012, č.j. Nt 506/2010
- Usnesení VS v Praze ze dne 26.10.2011, č.j. 14 To 168/2011
- Dopis předsedy Spolku Šalamoun p. Johna Boka ze dne 26.2.2012
ministru Pospíšilovi

V Praze dne 26.5.2012


 

 


Ministr se mimo jiné odvolává na rozhodnutí ESLP ve věci Gasayev v. Španělsko, a Chentiev a Ibragimov v. Slovenská republika (které se mimochodem týkají Ruska, ne Gruzie, odkud je M. Kahibadze, k jehož případu se ministr v dopise vyjadřuje) .

Již nezmiňuje to, na co jsme ho několikrát upozorňovali (a přiložili příslušnou dokumentaci):

1 . že Anzor Chentiev a Ali Ibragimov měli být sice dle rozhodnutí ESLP ze září 2010 vydáni ze Slovenska do Ruska, avšak ten samý ESLP v listopadu 2010 vydal nové předběžné opatření, kterým jejich extradici pozastavil až do vydání nového rozhodnutí, jelikož jsme upozornili na mnoho nesrovnalostí v průběhu řízení, viz. http://helpaman.org/new/?cat=1

 2 . že Murat Gasayev byl sice vydán Španělskem do Ruska, avšak posléze musel v ohrožení života opět uprchnout, a v březnu 2012 dostal azyl ve Francii:

·


·


http://blisty.cz/art/57566.html
·
Česko mezi Brežněvem a Brežněvem:
Proces, aneb Cesta tam a zase zpátky
Otevřené dopisy nejen ministru (ne)spravedlnosti

Jana Ridvanová


 

Paříž 3.2. 2011

Panu Jiřímu Pospíšilovi, ministru spravedlnosti České republiky

Vážený pane ministře,

čeští lidskoprávní aktivisté mě informovali o Vašem rozhodnutí vydat Aliho Atsaeva, uprchlíka nacházejícího se v České republice, ruským úřadům. Nevím, zdali obvinění ruské prokuratury odpovídá skutečnosti. V každém případě v situaci, v jaké se nachází soudnictví Ruské federace, se obzvláště aktuální stává známá formulace „v pochybnostech ve prospěch obviněného”. V takové věci „přitěžující“ a fakticky rozhodující skutečností může být účast Aliho Atsaeva v obraně své země před ruským vpádem, který první prezident Vaší republiky nazval „válkou s charakterem genocidy“.Vydání uprchlíků do země, kde se fabrikují soudní procesy, vraždí političtí protivníci, kde mizení nežádoucích svědků a mučení vyvolaly protesty dokonce i Evropské unie, která se ve vztahu k nepředvídatelnému sousedovi chová tradičně „umírněně“, se nemůže přijímat jinak, než jako přinášení lidských obětí na oltář „porozumění“ s dvouhlavým putinsko-medvěděvským režimem. Mým přátelům i mně je obzvláště hořce z toho, měkce řečeno, že toto nepříliš ušlechtilé gesto pochází ze země, která sehrála obrovskou roli v našich životech. Měl jsem dojem, že dvojitá zrada, jejíž obětí se Váš národ stal ve dvacátém století, zanechala v jeho vědomí hlubokou stopu.Možná proto si Česko uchránilo nepsaný status jediné neantisemitské země v Evropě.Když jsem byl se svými přáteli několik týdnů po Sametové revoluci pozván do Prahy, řekli nám, že ve staré knize pražské radnice potažené býčí kůží jsou naše jména vepsána na místě vyškrtnutého jména Leonida Iljiče Brežněva.Jestli je to pravda, nebylo by čestnější včas je vymazat a vrátit na jejich místo jméno soudruha Brežněva, nebo ještě aktuálněji pánů Putina a Medvěděva?

S úctou,
Viktor Fainberg


 

Tímto bych se ráda připojila k otevřenému dopisu Viktora Fainberga, se kterým jsem tento týden navštívila jinou evropskou zemi při řešení podobných případů.

Vážený pane ministře,

jsem hluboce znepokojena Vaším rozhodnutím ze dne 24.2.2011, kterým bylo povoleno vydání občana Ruské federace čečenské národnosti, pana Ali Atsaeva, nar. 2.2.1966, k trestnímu stíhání do země původu. Stalo se tak, aniž byste vyčkal – v rozporu s explicitně vyjádřeným stanoviskem Nejvyššího správního soudu ČR(formulovaným v rozhodnutí č.j.: 4 Azs 10/2010 ze dne 10.08. 2010), se kterým jste byl seznámen kupříkladu přípisem obhájce vydávaného ze dne 8.9.2011 – pravomocného rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, respektive vůbec jakéhokoliv rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany!

Výše specifikovaným rozsudkem zamítl Nejvyšší správní soud ČR kasační stížnost OAMP ministerstva vnitra proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 01.12. 2009, č.j. 4 Az 2/2009, kterým bylo rozhodnutí OAMP ministerstva vnitra o zamítnutí žádosti vydávaného o poskytnutí mezinárodní ochrany zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu k novému projednáníMinisterstvo vnitra tak bylo a je v korelaci s tímto rozsudkem povinno znovu a tentokrát již řádně a důkladně projednat žádost vydávaného o poskytnutí mezinárodní ochrany. Nejvyšší správní soud ČR navíc v odůvodnění svého rozhodnutí v podstatě plně reflektoval argumenty prezentované vydávaným, respektive jeho obhájcem a naopak vyvrací právní argumentaci OAMP ministerstva vnitra. Zejména a především však senát Nejvyššího správního soudu ČR na straně 11 (a dále opakovaně na straně 12) rozsudku explicitně konstatuje, že – cituji: „V otázce posloupnosti rozhodnutí ve věci extradice a azylu je však třeba poukázat na to, že rozhodnutí o povolení vydání nesmí nastat dříve, než bude pravomocně skončeno řízení o mezinárodní ochraně, tj. i včetně případného soudního přezkumu“. Z výše uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu lze tedy nejen dovodit, že OAMP ministerstvo vnitra postupovalo ve věci vydávaného jednoznačně nezákonně (což zřejmě v příčinné souvislosti vedlo k rozhodnutí o vydání vydávaného k trestnímu stíhání do Ruské federace), ale také, že Vaše rozhodnutí/b> o případném vydání jednoznačně nemělo být vydáno dříve, než bude pravomocně (včetně soudního přezkumu) rozhodnuto o výsledku řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany pana Ali Atsaeva.

Z výše uvedených důvodů na Vás proto, pane ministře, apeluji, abyste své rozhodnutí v co možno nejkratším termínu přehodnotil, vydané rozhodnutí zrušil a buď vyčkal na výsledek řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany, tak jak to vyžaduje Nejvyšší správní soud ČR, nebo abyste aplikoval – vzhledem k rozsáhlé a odůvodněné argumentaci – ustanovení §399 odstavec 2 trestního řádu rozhodl tak, že vydání není přípustné, neboť v případě vydání by byl přímo a závažně ohrožen život pana Ali Atsaeva, respektive by jeho vydáním došlo k porušení článků 3, 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kterou je Česká republika vázána.

S pozdravem,

Mgr. Jana Ridvanová

V Praze dne 3.3.2011


 

Ministr spravedlnosti

JUDr. Pospíšil

Ministerstvo spravedlnosti ČR

Vyšehradská 16

128 10 Praha 2

k č.j.: 2727/2008-MOT-T/59

Vážený pane ministře, bývalý kolego,

jsem nemile překvapen a rozhořčen Vaším rozhodnutím ze dne 24.2.2011, ve kterém povolujete na základě usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22.9.2010 vydání občana Ruské federace, Ali Atsaeva k trestnímu stíhání do Ruské federace. Vážím si Vaší odborné erudice a nedokáži si tudíž tento Váš krok vysvětlit jinak, než jako mechanický podpis pod materiál, který vypracovali Vaši úředníci, aniž byste se blíže seznámil se všemi souvislostmi.

Postupoval jste totiž v rozporu s explicitně vyjádřeným stanoviskem Nejvyššího správního soudu ČR formulovaným v rozhodnutí č.j.: 4 Azs 10/2010 ze dne 10.08. 2010, ve kterém Nejvyšší správní soud ČR zamítl kasační stížnost OAMP ministerstva vnitra proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 01.12. 2009, č.j. 4 Az 2/2009, kterým bylo rozhodnutí OAMP ministerstva vnitra o zamítnutí žádosti vydávaného o poskytnutí mezinárodní ochrany zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu k novému projednání. Ministerstvo vnitra je tímto rozsudkem povinno znovu a řádně projednat žádost vydávaného o poskytnutí mezinárodní ochrany. Senát Nejvyššího správního soudu ČR na straně 11 a 12 rozsudku explicitně konstatuje:

„V otázce posloupnosti rozhodnutí ve věci extradice a azylu je však třeba poukázat na to, že rozhodnutí o povolení vydání nesmí nastat dříve, než bude pravomocně skončeno řízení o mezinárodní ochraně, tj. i včetně případného soudního přezkumu“.

Z výše uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu lze tedy dovodit, že Vaše rozhodnutí o případném vydání nemělo být vydáno dříve, než bude pravomocně (včetně soudního přezkumu) rozhodnuto o výsledku řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany pana A. A. “.

V nedávné minulosti jsem vás obeslal celou řadou materiálů vrcholných světových institucí zabývajících se oblastí lidských práv, jakými jsou Rada Evropy, OSN, Ministerstvo zahraničí USA, UNHCR, Norský helsinský výbor, ruský Memorial, Amnesty International atd., které všechny shodně uvádějí a dokazují, že lidskoprávní situace v Čečně, resp. RF je velmi špatná, že dochází k prefabrikování údajných trestních činů Čečenců, kteří jsou v politických procesech odsuzováni k 20-ti a více letým trestům odnětí svobody do nelidských podmínek ruských věznic, a že zejména čečenským navrátilcům, kteří se podíleli na boji za nezávislost, hrozí nespravedlivý soud, mučení i smrt. Dokonce i v rozhodnutí OAMP MV ČR o udělení azylu Čečenci R. O. ze dne 2.2.2011 se konstatuje, že “…v Ruské federaci dochází k diskriminaci lidí pocházejících z Kavkazu. Tito lidé jsou diskriminováni na úřadech, jsou terčem policejní šikany …“.

Nechcete-li, pane ministře, nést nepřímou odpovědnost za další, možná tragický osud pana Ali Atsaeva, nechcete-li jako ministr spravedlnosti postupovat v konfliktu se zákony ČR, vědomě ignorovat stanovisko Nejvyššího správního soudu ČR a nechcete-li postupovat nechcete-li postupovat v rozporu s mezinárodněprávními závazky České republiky a základním principem mezinárodního práva non-refoulement, apeluji na Vás, abyste své rozhodnutí neprodleně přehodnotil a vydané rozhodnutí zrušil.

S pozdravem

Michael Kocáb, exministr pro lidská práva

V Praze, dne 4.3.2011

 



Ministru vnitra ČR

p. Radku Johnovi

V Praze 3.2.2011

Vážený pane ministře,

v červnu a červenci 2010 intervenoval exministr a zmocněnec Vlády ČR pro lidská práva Michael Kocáb, u ministryně spravedlnosti D. Kovářové a u ředitele Odboru azylové a migrační politiky ministerstva vnitra České republiky (dále jen OAMP) p. Haišmana a jeho spolupracovníků ve věci nevydání Čečence Ali Atsaeva do RF. Přes deklarovanou ochotu k uspokojivému řešení případu nicméně situace zůstala nadále komplikovaná, resp. neudržitelná.

Z tohoto důvodu došlo dne 15.11.2010 k další intervenci u ředitele OAMP, tentokrát ze strany p. Imrana Ezheeva, poradce poslance Evropského parlamentu Barta Staesa. Na žádost p. Staesa p. Ezheev apeloval v dále uvedené věci. Do dnešního dne se však situace nezměnila.

Dle našich informací se Čečenec Ali Atsaev, nar. 02.02. 1966, nachází od února 2010 ve vazební věznici Praha-Pankrác. Ruská prokuratura požádala o jeho vydání na základě obvinění z údajné organizace trestného činu vraždy.

Po dvouměsíčním vazebním pobytu v r.2009 byl osvobozen, Městský soud v Praze vydal rozhodnutí o nemožnosti jeho vydání do Ruska, toto bylo potvrzeno rozhodnutím Vrchního soudu v Praze.  Na základě žádosti státního zástupce o doplnění důkazů byla posléze uvedená soudní rozhodnutí zrušena a případ opět projednán s rozhodnutím, že jeho vydání do Ruské federace je přípustné, a opětovně byl p.Atsaev vzat do vazby.

Rozhodnutí českých úřadů o vydání p.Atsaeva se opírá z velké části o informaci českého zastupitelského úřadu v Moskvě z února 2010, podepsanou tehdejším velvyslancem p. M. Kostelkou. Ta spočívá v tom, že účastníkům první čečenské války (kterým p. Atsajev dle předložených důkazů byl coby velitel oddílu ozbrojených složek bojujících proti federální armádě), již dnes v RF nebezpečí nehrozí z důvodů  vyhlášených amnestií.?

Tato informace je v naprostém rozporu s informacemi renomovaných světových organizací, zabývajících se ochranou lidských práv (předloženými p. Atsaevem českým úřadům) včetně např. ruské organizace Memorial, vysoce oceněné v prosinci 2009 Evropským parlamentem, které naopak hovoří o stupňujícímu se pronásledování bývalých účastníků všech fází čečenského odboje (viz. příloha č. 2 – dopis p. Světlany Gannuškinové bývalé ministryni spravedlnosti D.Kovářové).

V této věci poukazujeme také na Zprávu o lidských právech na severním Kavkaze Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze dne 22. 6. 2010, která  konstatuje, že situace v severokavkazském regionu dnes představuje nejvážnější a nejchoulostivější situaci z hlediska ochrany lidských práv a respektování právního státu v celé zeměpisné oblasti spadající pod Radu Evropy. Situace v oblasti lidských práv, jako je fungování práva a demokratických institucí vzbuzuje nejostřejší znepokojení: opakované mizení odpůrců vlády a bojovníků za lidská práva nadále zůstávají v široké míře nepotrestána a nejsou s náležitou péčí objasněna, panuje zde ovzduší zastrašování médií a občanské společnosti a soudní orgány ohledně těchto zločinů bezpečnostních sil nečiní zhola nic.

Přes výše uvedené však Vrchní soud v Praze v září 2010 konstatoval přípustnost vydání s tím, že „tvrzení o možné perzekuci ze strany ruských orgánů z důvodů účasti vydávaného v tzv. první čečenské válce není věrohodné pro nezpochybnitelný fakt amnestie účastníků této války z r. 1999“.

P. Atsajev v loňském roce požádal v ČR o politický azyl. Žádost byla OAMP odmítnuta, avšak Městský soud v Praze rozhodl dne 1. 12. 2009 o zrušení tohoto rozhodnutí a vrátil věc OAMP k novému projednání. OAMP ale ve věci dále nejednal, a naopak intervenoval dne 4.2.2010 k soudu ve věci vydání p. Atsajeva do RF s tím, že toto vydání doporučuje, „protože  v jeho případě výše popsané obavy či hrozby neshledal, a že důvodem pro soudní zrušení rozhodnutí OAMP MV ČR nebyla skutečnost, že by soud považoval případ výše jmenovaného hodným udělení mezinárodní ochrany“.

Výše uvedené tvrzení se však zcela  prokazatelně, jak vyplývá z odůvodnění inkriminovaného rozsudku Městského soudu v Praze, nezakládá na pravdě: „Soud vzal v této věci za prokázané, že žalobce byl příslušníkem skupiny účastníků ozbrojeného odporu v tzv. první čečenské válce proti armádě Ruské federace, a to ve velitelské funkci. Tato skutečnost podle soudu zakládá důvodnou obavu, že vyžádaná osoba by v Ruské federaci mohla být vystavena pronásledování z důvodu své příslušnosti ke skupině účastníků ozbrojeného odporu v tzv. první čečenské válce proti armádě Ruské federace a tato skutečnost by zhoršila její postavení v trestním řízení… Žalovaný je povinen zkoumat a vyhodnotit žalobcovo tvrzení uvedené v žádosti o mezinárodní ochranu. V tomto případě tak žalovaný nepostupoval a nezabýval se žalobcovým tvrzením o jeho možné perzekuci v důsledku jeho účasti v tzv. první čečenské válce. Toto pochybení bude moci žalovaný napravit v novém řízení.“

OAMP tedy svým vyjádřením Městskému soudu v Praze ve věci vydání p. Atsaeva  hrubě nerespektovalo pravomocné rozhodnutí soudu a postupovalo v rozporu s bazálním pravidlem azylového práva – tzv. principem non-refoulement.

Je nutno zdůraznit, že vyjádření  OAMP  bylo pro posuzování vydávacího soudu zcela klíčové, jak vyplývá z odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze o přípustnosti vydání: „Podle názoru městského soudu lze považovat názor výše uvedeného orgánu (OAMP) za kvalifikovaný, neboť právě tento orgán se již zabýval řádově nejméně stovkami žádosti občanů Ruské federace čečenské národnosti o udělení azylu v České republice“.

Jinými slovy, život vydávaného se dostal do bezprostředního ohrožení v příčinné souvislosti s jednoznačně nezákonným, nepravdivým a argumentačně nepodloženým postupem OAMP.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost OAMP dne 10.8.2010 zamítl a nařídil MV žádost p. Atsaeva o poskytnutí mezinárodní ochrany znovu projednat.V rozhodnutí se mimo jiné uvádí: „V otázce posloupnosti rozhodnutí  ve věci extradice a azylu je však třeba poukázat na to, že rozhodnutí o povolení vydání nesmí nastat dříve, než bude pravomocně skončeno řízení o mezinárodní ochraně“. Z  uvedeného rozsudku NSS lze jednoznačně vyvodit, že MV postupovalo ve věci nezákonně, což v příčinné souvislosti vedlo k rozhodnutí o vydání p.Atsaeva do RF. MV se totiž  dopustilo závažného pochybení prokazatelně nepravdivým  tvrzenímv rozporu s pravomocným  rozsudkem Městského soudu a tím fatálně ovlivnilo průběh vydávacího řízení. Jinými slovy vydávaný byl příslušnými soudy primárně vydán do RF na základě vědomě nepravdivého tvrzení MV, že jeho řízení o mezinárodní ochraně bylo fakticky skončeno,  přestože tomu tak prokazatelně nebylo a MV tak uvedlo vydávací soudy v omyl.

Dovolujeme si upozornit, že dle našeho názoru  je život p. Atsajeva v případě vydání do RF v přímém ohrožení, neboť v případě vydání by byl přímo a závažně ohrožen jeho život, respektive by jeho vydáním došlo k porušení článků 3, 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kterou je Česká republika vázána. V obdobných případech není možno spoléhat na sliby Generální prokuratury RF o spravedlivém soudu.

Současný stav ruského soudního systému je možné pochopit např. na případech Michaila Chodorkovského či Sergeje Magnitského, nedávno zemřelého v ruské vazební věznici. Před několika týdny schválil Evropský parlament zákaz vstupu do zemí EU a  obstavení zahraničních aktiv 60 ruských úředníků včetně soudců a prokurátorů, kteří se podíleli na smrti právníka Sergeje Magnitského.

Od vydání rozhodnutí NSS uplynulo půl roku, avšak ze strany OAMP nebyl ve věci učiněn jediný úkon a p. Atsaev se nadále nachází ve vazbě.

Jak jsme se aktuálně dozvěděli, v rozhodnutí OAMP MV ČR o udělení azylu jinému Čečenci, R. O., dne 2.2.2011 se objevilo významné konstatování: “…v Ruské federaci dochází k diskriminaci lidí pocházejících z Kavkazu. Tito lidé jsou diskriminováni na úřadech, jsou terčem policejní šikany…“.

Žádáme Vás, pane ministře, k přijetí kroků, vedoucích k urychlenému vyřešení žádosti o azyl p. Atsaeva.

S úctou,

Michael Kocáb, bývalý ministr pro lidská práva

Frieda Brepoels (Belgie), poslankyně Evropského parlamentu,

Bart Staes (Belgie), poslanec Evropského parlamentu,

Světlana Gannuškina (RF), předsedkyně „Občanské pomoci“, členka vedení organizace „Memorial“, členka Rady prezidenta RF pro rozvoj institucí občanské společnosti a lidských práv

Viktor Fainberg (Francie), disident

Vladimír Bukovskij (Velká Británie), disident, spisovatel

Prof. Bill Bowring (Velká Británie), University of London, předseda „Mezinárodního výboru Evropského lidsko-právního advokátního centra“ (EHRAC) a asociace „Evropští právníci za demokracii a lidská práva“ (ELDH)

Olga Cejtlina (RF), Ruský výbor advokátů na ochranu lidských práv, právní zástupce organizace „Migrace a právo“

Victoria Poupko (USA), předsedkyně „Nadace Anny Politkovské“

Imran Ezheev (Německo), poradce poslance Evropského parlamentu Barta Staesa, předseda organizace “Dobro bez hranic”

Jana Ridvanová (ČR), novinářka

Nadežda Banchik (USA), novinářka, Amnesty International USA

Mayrbek Taramov (Švédsko), novinář, ředitel “Chechen Human Rights Center”

Anzor Maschadov (Norsko), spisovatel

Elena Maglevannaja (Finsko), novinářka

Alla Dudaeva (Gruzie), programová autorka TV „První kavkazská“

 


 

“Občanská pomoc“

Nadace pomoci uprchlíkům a vnitřně přesídleným osobám

 

Moskva

10.únor 2010

Ministryni spravedlnosti České republiky

paní Daniele Kovářové

Vážená paní Kovářová!

Byla jsem oslovena zástupci veřejných organizací České republiky, se kterými dlouho a produktivně spolupracujeme, od prvních dnů tragických událostí v Čečensku. České nevládní organizace byli jedny z prvních, které začaly pracovat v Čečensku, které byly vždy blízko nás, a jsou dobře informovány o aktuální situaci v regionu.

Apelace mých kolegů se týkala záměru vydat do Ruska uprchlíka, etnického Čečence Atsaeva Ali, nar. v roce 1966, který před odjezdem do České republiky žil v Grozném. V první čečenské kampani Atsaev Ali bojoval na straně Maschadova a sloužil jako velitel jedné z jeho jednotek.

Podle sdělených mně údajů, proti Ali Atsaevovi bylo zavedeno 19. března 2003 stíhání na základě obvinění z účasti na vraždě, k níž došlo 4. dubna 2002. Na konci roku 2008 generální prokurátor Ruska zaslal do České republiky žádost o vydání Atsaeva.

Do České republiky Ali Atsaev přijel pod cizím jménem s gruzínským pasem vydaným na jméno Revaze Levidze. S tímto cestovním pasem žil v České republice, zabýval se menším podnikáním, dokonce si pořídil zbraň, což znamená absenci jeho otisků prstů v databázi hledaných osob.

Nedokážu posoudit údajný trestný činu Atsaeva, protože tento případ je pro mě neznámý.

Nicméně doba zahájení trestního řízení proti Atsaevovi připadá na dobu „fabrikace“ trestních řízení proti Čečencům. Víme o mnoha případech, kdy k tomu docházelo v různých regionech Ruska. Kampaň na izolaci Čečenců od společnosti se někdy utlumila, pak zase rozhořela s velkou silou, a to se děje od konce roku 1999 a pokračuje dodnes.

Ve zprávách vydávaných každoročně organizací „Memorial“ o situaci Čečenců v Rusku uvádíme hodně takových skutečností. Zdůrazňuji, že nejnovější zpráva je z velké části věnována strašné situaci Čečenců ve vězeňském systému, ze kterého mnoho z nich nemůže odejít živými, viz ZDE.

Samozřejmě, že největšímu tlaku a pronásledování jsou vystaveni ti, kteří měli sebemenší vztah k odpůrcům federálních vojsk: ti, kteří bojovali v první nebo druhé kampani, rodinní příslušníci bojujících v ilegálních ozbrojených skupinách, ti, kteří jsou podezříváni z podpory těchto skupin (často bezdůvodně).

Od 25. února do 1. března 2010 jsem byla v Čečensku. Musí uvést, že poprvé po mnoha letech se setkávám s takovou obrovskou mírou strachu a podezřívavosti. Obyvatelé, kteří přišli o všechno poté, co jejich domovy byly vypáleny Kadyrovovými muži, propuštění ze zaměstnání, nacházející se v zoufalé bídě, jsou zastrašeni do takové míry, že některé z těchto rodin se neodvážily přijít k nám ani pro materiální podporu.

“Nenalezena“ a nevyslyšena je svědkyně únosu naší zemřelé spolupracovnice a přítelkyně Nataši Estemirovové. Existuje policejní skica dívky informující naše zaměstnance, že viděla okamžik únosu Nataši. Ale vyšetřování nebylo zatím schopno ji najít a vyslechnout.

V současné době je stále poslední formulací UNHCR text psaný na počátku roku 2008, kdy v Čečensku byl relativní klid. UNHCR moc dobře chápe, že je situace mnohem horší, všechny zákazy týkající se únosů, které byly v uvedené v době dány Ramzanem Kadyrovem, jsou zrušeny. Příkladem je únos zaměstnankyně Dánské rady pro uprchlíky Zaremy Gaysanovové ze dne 3. listopadu 2009. Operaci, při které k tomu došlo, vedl osobně Ramzan Kadyrov. Ten to neskrývá, cynicky zdůrazňuje, že je připraven kdykoliv přivítat u sebe vyšetřovatele. Ale vyšetřovatel v případě únosu Zaremy nejen že ho nezve na výslech, ale ani ho nejde vyslechnout domů.

Všichni obyvatelé Čečenska neustále a veřejně musí obdivovat nejen úspěchy sociálně-ekonomické sféry v Čečensku, ale také osobnost jejího vůdce. Jediná, avšak nikoli absolutní záruka bezpečnosti, zejména pro mladé lidi, je provádět v bezprostřední blízkosti Ramzana Kadyrova a s ním ty krvavé zločiny, které jsou nyní v Čečensku často skrývány příbuznými obětí, protože se nemají kam obrátit o pomoc.

V takové situaci je jak deportace tak vydávání etnických Čečenců do Ruska nepřijatelné a je proti Úmluvě OSN z r. 1951. Stejně jako proti hlavním ustanovením Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách.

Předsedkyně výboru „Občanské pomoci“

Členka správní rady společnosti „Memorial“, členka rady prezidenta Ruské federace pro podporu občanské společnosti, instituce a lidská práva, členka vládní komise pro migrační politiku

Svetlana Gannushkina


 

Michael Kocáb

místopředseda

Český helsinský výbor

V Praze  dne 29.dubna 2011

Č.j.: 2727/2008-MOT-T/59

Vážený pane ministře,

reaguji na odpověď na můj první dopis týkající se případu pana Aliho Atsajeva, kterou mi zaslal Váš náměstek Marek Ženíšek. Neztotožňuji se s argumenty pana náměstka a prosím proto Vás, abyste korespondenci osobně přešetřil. Jedná se o osud a možná i život člověka a proto má tento případ, dle mého názoru, naprostou prioritu.

1. ESLP rozhodl 4.3.2011, že podle článku 39 Jednacího řádu Soudu p.Atsaev nesmí být vydán do doby, než ESLP rozhodne v meritu věci v řádném projednání. ESLP zároveň  rozhodl o tom, aby věc byla podle článku 41 Úmluvy projednána přednostně.

2. Ústavní soud dne 18.3.2011 rozhodl tak, že se vykonatelnost rozhodnutí ministra spravedlnosti odkládá do pravomocného rozhodnutí o ústavní stížnosti – tedy obdobně – p. Atsaev nesmí být vydán do doby, než ÚS rozhodne v meritu věci.

Obě rozhodnutí neobsahují bližší odůvodnění, ale lze se důvodně domnívat, že právě neukončené azylové řízení (a návazné problémy a nestandardní postup ve věci, na který bylo poukázáno) je primárním důvodem pro oba zcela výjimečné postupy – jak predběžné opatření ESLP, tak odklad vykonatelnosti vydaný ÚS jsou aplikovány velmi zřídka.

Co se týče zásady non-refoulment:  žádný soud nevynesl rozhodnutí o tom, zda je Ali Atsaev nebezpečný pro tuto zemi nebo zda jsou vážné důvody domnívat se, že se dopustil vážného nepolitického zločinu. Není tedy vůbec jasné, odkud se podobná interpretace v dopise náměstka Ženíška v předmětné věci objevila.

Naopak, Nejvyšší správní soud SE ZTOTOŽNIL s usnesením Městského soudu ze dne 1.12.2009: „Soud vzal v této věci za prokázané, že žalobce byl příslušníkem skupiny účastníků ozbrojeného odporu v tzv. první čečenské válce proti armádě Ruské federace, a to ve velitelské funkci. Tato skutečnost podle soudu zakládá důvodnou obavu, že vyžádaná osoba by v Ruské federaci mohla být vystavena pronásledování z důvodu své příslušnosti ke skupině účastníků ozbrojeného odporu v tzv. první čečenské válce proti armádě Ruské federace a tato skutečnost by zhoršila její postavení v trestním řízení.“

Ve vztahu ke kavkazským etnikům hovoří jasně formulace OAMP MV z rozhodnutí o udělení azylu v ČR Čečenci R.O. (kterému bylo v r.2009 odmítnuto prodloužení doplňkové ochrany z důvodu “stabilizace v Čečensku”) ze dne 2.2.2011, č.j. OAM-280/ZA-12-P08-2010(str. 4):

“…Navíc v Ruské federaci dochází k diskriminaci lidí pocházejících z Kavkazu. Tito lidé jsou diskriminováni na úřadech, jsou terčem policejní šikany…”

V rozhodnutí OAMP ze dne 4.4. 2011, č.j. OAM-23/LE-PA03-PA03-2011 ve věci žádosti o mezinárodní ochranu Čečence A.A. se uvádí citace zastupitelského úřadu ČR v Moskvě (str.12): „Lze předpokládat, že následné zacházení s dotyčnými záleží na tom, zda-li jsou v Ruské federaci trestně stíháni (přičemž nelze vyloučit i stíhání z politických důvodů)…“

Tvrzení, že rozhodnutí soudů o (ne)přípustnosti vydání nepodléhají PŘEZKUMU NSS,  nebylo zpochybňováno. Bylo poukazováno ne na přezkum, ale na citaci z rozhodnutí NSS ve věci p.Atsaeva: „V otázce posloupnosti rozhodnutí ve věci extradice a azylu je však třeba poukázat na to, že rozhodnutí o povolení vydání nesmí nastat dříve, než bude pravomocně skončeno řízení o mezinárodní ochraně, tj. i včetně případného soudního přezkumu.“

Pane ministře,

zasedali jsme spolu v Topolánkově vládě. Kdyby se tento případ, hypoteticky,  dostal na tehdejší jednání vlády, prohlásil bych jako ministr pro lidská práva: „ve světle všech těchto skutečností pan A.A. nesmí být v žádném případě vydán do RF.“ Vláda by to bezpochyby odsouhlasila.

S pozdravem

                                                                                                               Michael Kocáb

Viz. http://helpaman.org/?p=693


 

 

 

viz. http://helpaman.org/new/?p=1175


·


·

Ani  nález ÚS sp. zn. I. ÚS 752/02 ze dne 15. dubna 2003 (viz. níže), kde se konstatuje, že je namístě ve věci střetu extradice a azylu dát přednost závazkům ze smluv o ochraně lidských práv, ani stejné stanovisko NSS, MZV, UNHCR, předložené státnímu zastupitelství v Praze, nevadilo JUDr. Bláhovi k vynesení uvedeného rozhodnutí  (navíc bez určení lhůty k podání žádosti o přezkoumání k MSZ v Praze). Další žadatelé o azyl tedy zůstávají v ohrožení.

·


·

Městské  státní zastupitelství v Praze

 

Věc: Žádost o přezkum rozhodnutí OSZ pro Prahu 2, č.j. 2 ZN 246/2012-11

 

Žádám Vás tímto o přezkum rozhodnutí – viz. výše uvedené č.j.

V uvedeném rozhodnutí jsou opětovně ze strany OSZ pro Prahu 2  plně ignorovány mimo jiné námi citované právní názory Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu ČR, Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky OSN, které jednoznačně vylučují závěry JUDr. Tomáše Bláhy o zákonnosti rozhodování exministra Pospíšila ve věci extradicí žadatelů o azyl.

Mám za to, že trestní právo je v České republice postaveno na zásadě, že jeho prostředky musí být ve společensky nejzávažnějších případech používány, a úmyslné  jednání  je podle platného trestního práva postihováno.

Za jeden ze společensky nejvážnějších případů lze jistě považovat reálné ohrožení života a zdraví lidí, v tomto případě skupiny žadatelů o azyl, u kterých se připravovala realizace extradice do ciziny bez toho, aby bylo dodrženo z hlediska mezinárodních zákonů jejich základní právo – pravomocně rozhodnuto o jejich žádosti o azyl. Na tuto skutečnost byl Jiří Pospíšil ve funkci ministra opakovaně upozorňován, dokonce na ni v přiloženém článku z Parlamentních listů reagoval. Nelze tedy konstatovat, že by „nevěděl“. Naopak – jeho úmysl v narušování zákonnosti a ohrožení života žadatelů o azyl je zcela jednoznačně prokázaný.

Pouze díky včasnému zásahu Ústavního soudu, který vydal předběžná opatření (v případě p. Aliho Atsaeva vydal předběžné opatření dokonce také Evropský soud pro lidská práva), nedošlo k nezákonným extradicím několika osob, u kterých do té doby nebylo rozhodnuto o tom, zda nejsou ve své vlasti pronásledováni z politických důvodů, zda nebudou po návratu mučeni a nespravedlivě odsouzeni.

V námi doloženém případě p. Andreye Sachkova Ústavní soud dokonce vydal předběžné opatření zabraňující extradici ještě před případným možným vydáním rozhodnutí exministra Pospíšila o extradici. I Ústavní soud  byl nucen konstatovat fakt, že pokud by  již o extradici bylo ze strany ministra rozhodnuto, osoba by mohla být vydána do ciziny bez toho, aby Ústavní soud stihl vydat předběžné opatření včas. V blízké budoucnosti jsou stejně ohroženi i další lidé, nebude-li nezákonnosti účinně zabráněno.

 

                                                                                 Hana Demeterová

                                                                                 předsedkyně o.s. Pomoz jednomu člověku

V Praze 26.7.2012

 

Horská 2107/2c, 128 00 Praha 2

tel.(+420) 773 529 309    IČO: 26576627

e-mail: helpaman@gmail.com    www.helpaman.org/cz

·


·

http://zpravy.idnes.cz/gruzinec-obvineny-ze-zpronevery-zustane-v-cesku-fb4-/domaci.aspx?c=A120905_115817_domaci_zt

.

Obviněný Gruzínec zůstane v Česku, doma mu prý hrozí zmanipulovaný soud

 

5. září 2012  12:48

Gruzínec Mindija Kašibadze se zatím nemusí vracet do své vlasti, kde mu hrozí trest za údajnou zpronevěru. Ústavní soud mu vyhověl a zrušil rozhodnutí ministra spravedlnosti a vrchního soudu o jeho vydání. Muž je přibližně 20 měsíců v české vazbě. Tvrdí, že mu doma hrozí politická perzekuce

“V řízení bylo dostatečně prokázáno, že existují důvody obávat se, že stěžovateli v případě vydání hrozí porušování základních práv,” řekl soudce Jiří Nykodým. Gruzíncův advokát Přemysl Hoke doufá, že se jeho klient co nejdříve dostane z vazby na svobodu. Gruzínec se středečního jednání nezúčastnil.

Kašibadze jako expert na informatiku pracoval v týmu dřívějšího prezidenta Gruzie Eduarda Ševarnadzeho. Později kritizoval politiku současného prezidenta Michaila Saakašviliho. Jistý gruzínský oligarcha jej pak obvinil ze zpronevěry 650 tisíc dolarů. Údajně si peníze půjčil a využil je pro vlastní potřebu. Kašibadze obvinění popírá.

Kašibadze tvrdí, že v Gruzii neexistují záruky spravedlivého procesu. Jeho advokát poukázal například na zprávy nevládních organizací o kritickém stavu vězeňství. “Při návratu do vlasti se obává politické perzekuce. Trestní řízení považuje za vykonstruované. V jeho zemi by naprosto nebyly splněny podmínky spravedlivého procesu,” uvedl advokát Přemysl Hoke.

Vrchní soud v Praze loni v říjnu rozhodl, že vydání Kašibadzeho do Gruzie je přípustné. S vydáním souhlasil také tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Kašibadze předtím v Česku marně žádal o politický azyl.

Vrchní soud podle Kašibadzeho stížnosti chyboval, když rozhodl v neveřejném zasedání. Obviněný se tak nemohl bránit a řádně hájit svá práva. Verdikt vrchního soudu byl navíc podle Gruzínce naprosto neočekávaný, protože Městský soud v Praze předtím opakovaně rozhodl o nepřípustnosti vydání.

Český Ústavní soud se situací v Gruzii zabýval už v roce 2010. Tehdy vyhověl stížnosti Zuraba Nadiradzeho, jenž byl ve vlasti v nepřítomnosti odsouzen za vraždu k 15 letům vězení. Také podle tehdejšího nálezu Ústavního soudu lze pochybovat o tom, zda Nadiradzeho čeká v Gruzii spravedlivé zacházení.

Autoři:ČTK,iDNES.cz

.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10101491767-studio-ct24/212411058060905/
9.47 – 9.52 minuta

·


·

http://aic.geoanswer.net/?p=2955&lang=cs

 

Mučení vězně v Gvantanamo byla procházka rájem s porovnáni mučení vězňů v Gruzii

 

Dnes Lado Bendukadze, bývalý zaměstnanec vězeňské služby věznice číslo 8 v Gruzii předal tyto videa v Brusel novináři Georgi Popchadzemu, Kteří zveřejnila opoziční televize TV9. Gruzínska prokuratura dnes s tohoto důvodu zahájila trestní stíhaní Bendukadzeho. Video je natočeno skrytou kamerou v květnu 2011.
Momentálně Lado Bendukadze v Evropě a žádá politicky azyl. Podle jeho slov mučeni ve věznicebylo po přímím rozkazu ředitelství vězeňské služby a dnešního ministra vnitra Gruzie Bačo Achalaia. Lado Bendukadze v interview přes Skype potvrdil to, že po rozkazu Bačo Achalaia vězeňská služba ne jen mučila vězně, ale i zabíjela.

Georgij Alanija

POZOR!!! Video obsahuje drastické záběry a není vhodné pro děti mladší 18 let.


·


·

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/John-Bok-o-vezeni-plnem-potkanu-Prdeli-jsme-v-Evrope-mozkem-v-Sojuzu-247145

.

John Bok o vězení plném potkanů: Prdelí jsme v Evropě, mozkem v Sojuzu

.

Vězení na Pankráci je plné potkanů. Odsouzení tyto hlodavce dokonce nazývají jmény jako Fantomas, Bílý či Oslík. To sdělil ParlamentnímListům.cz Gruzínec Mindia Kašibadze, jenž seděl přes dva roky proto, že úřady vyslyšely pomluvy z jeho země, přestože u nás zažádal o politický azyl. Přitom zrovna z gruzínských věznic pocházejí videa, v nichž jsou vězni biti, ponižováni a znásilňováni násadou od koštěte.

·

21.9.2012

·

„Jsme sice prdelí v Evropské unii, ale hlavou stále vězíme v Sovětském svazu, tedy v Sojuzu,“ řekl ohledně poměrů v českých věznicích John Bok, jenž je zakladatel spolku Šalamoun, který se zaměřuje na justiční omyly. Reagoval tak na vyprávění Gruzínce Mindii Kašibadzeho pro ParlamentníListy.cz. Ten strávil dva roky ve vazební věznici na Pankráci a zažil si tam své.

·

Potkaní království

„Po chodbách, když se jde k návštěvám, běhají potkani. Na dvorku jich jsou celá hejna. Dokonce jim tam vězni dali jména. Jeden se jmenuje Fantomas, druhý Bílý podle bachaře s bílými vlasy a třetí Oslík podle jiného s bradkou,“ svěřil se ParlamentnímListům.cz Kašibadze. Ten dříve jako počítačový expert pracoval na úřadu vlády v Gruzii a když začal kritizovat poměry v zemi, kde vládne prezident Michail Saakašvili, musel opustit vlast. Z rodné země za ním do Česka nicméně doputovaly pomluvy o tom, že je vyšetřován v souvislosti se zpronevěrou, a tak strávil 653 dní v kriminále.

„Každý den jsem si psal o poměrech ve věznici deník, který se mi podařilo dostat ven. Stále tam vládnou sovětské pořádky. Pořád tam bojují proti švábům jedovatými postřiky. Člověk má právo volat jednou za dva týdny, nicméně mu to stejně někdy nedovolí. Když si jeden vězeň zakouří na místě, kde to není povoleno, tak za trest zavřou na té chodbě do cel na několik hodin všechny vězně. Mají tam pět cel podle evropského standardu a ty pořád ukazují návštěvám, ale ostatní cely jsou hrůzné,“ popisuje. Reakci na tyto námitky od mluvčího vazební věznice Praha Pankrác Jiřího Dolejšího nešlo sehnat, protože nebral telefon.

·

Mučení ve věznicích

Příběh Mindii Kašibadzeho vypadá jako námět na špionážní thriller. Jako vládního úředníka z dob dřívějšího prezidenta Ševarnadzeho ho gruzínský oligarcha Avtandil Cereteli obvinil ze zpronevěry 650 000 dolarů. Důkazy ale nejsou. Problém je v tom, že si Kašibazde dovolil kritizovat současného prezidenta Saakašviliho. Přestože si zažádal v Česku o politický azyl a Český helsinský výbor protestoval proti jeho vydání do Gruzie, byl tam málem vydán. Rozhodl o tom Vrchní soud v Praze i exministr Jiří Pospíšil. Nicméně Ústavní soud toto rozhodnutí zrušil a nyní se dostal Kašibadze na svobodu. Podle něj si ve věznici na Pankráci většina vězňů myslí, že jediným spravedlivým úřadem v Česku je právě Ústavní soud. Jeho pobyt za mřížemi stál daňové poplatníky 653 000 korun, a jelikož se chce soudit kvůli neoprávněnému zadržování, ještě nejspíš něco stát bude.

Následně, již na svobodě, se Kašibadze zúčastnil protestní akce mladých Gruzínců na Palackého náměstí v Praze proti otřesným praktikám v gruzínských věznicích. „Chceme důstojnost pro Gruzii,“ skandovali tam většinou mladí studenti z této kavkazské republiky. Na videích, která se podařilo uvnitř věznic natočit, je vidět drsné šikanování, mlácení a ponižování až po znásilnění vězně násadou od koštěte. Šikanovaní byli i nezletilí. Podle Kašibadzeho se kvůli takovému do očí bijícímu porušování lidských práv Gruzie dost vzdálila přijetí do NATO, protože demokratické reformy je třeba přivádět do života, a ne o nich jen mluvit, jak to dělá prezident Saakašvili. Přitom od českého velvyslance v Tbilisi stále chodí zprávy, že je tam vše v pořádku. Nicméně to tvrdí v rozporu třeba s bývalým gruzínským ombudsmanem Sozarem Subarim, jenž řekl, že Gruzie se ohledně porušování základních lidských práv nachází v úplně katastrofální situaci.

·

Autor: Jan Rychetský

.

.

Přestože lhůta pro vydání rozhodnutí OAMP byla opakovaně pouze prodlužována, naposledy do 7.5.2013, a žádné rozhodnutí o azylu nebylo vydáno, p. Torubarov byl vydán do Ruska

Oznámení faxem (ne datovou schránkou nebo poštou) přišlo v den extradice

 

http://helpaman.org/new/?p=3967