Přikloňte se k Rusku, chcete-li být mladším bratrem

Právo 17.6.2013

Alexandr Mitrofanov

ČLENKA KOORDINAČNÍ RADY RUSKÉ OPOZICE OLGA ROMANOVOVÁ ŘEKLA V ROZHOVORU PRÁVU:

.

* V Praze jste se zúčastnila kulatého stolu na téma Extradiční a azylové řízení a (ne)respektování lidských práv v České republice, který se soustředil především na případ Torubarov. Jak jste vnímala diskusi?

Tuto kauzu sleduji dávno. Původně jsem byla přesvědčena, že Torubarov není v nebezpečí, protože je v Česku. Nedovedla jsem si představit, že by mohlo dojít k jeho vydání do Ruska. Není pedofil ani vrah. Jeho obvinění je mimořádně pochybné. Když jsem se pak dozvěděla, že byl vyvezen do Ruska, navíc do Volgogradu, byla jsem ohromena. Ve Volgogradu mám pod kontrolou hodně případů. Je to krajně nepříznivé město pro spravedlnost. Netýká se to ani tolik soudnictví. Několik soudců bylo naopak přinuceno z oblasti odjet a jednomu z nich bylo zabráněno dokonce v obdržení advokátské licence. Jsem si jista, že Torubarov bude objektem pomsty místních také kvůli tomu, že si dovolil bránit se, skrývat se a že kvůli němu museli naši slavní silovici vyvinout úsilí až v zahraničí.

.

* Vyslechla jste argumentaci zástupců ministerstva spravedlnosti, státní zástupkyně a soudce v případě Torubarov. Zakládali ji na tom, že hlášení o stavu justice v Rusku, která se k nim dostala na jejich vyžádání, jsou jiná, než co říkáte vy a další ruští obhájci lidských práv, tudíž bylo vydání možné. Jak jejich vystupování hodnotíte?

Bylo to moje první setkání se zástupci českého justičního systému. Začátek kulatého stolu mě nadchl. Vždyť přišli! To se u nás už léta neděje, zástupci státu nás ignorují a bavíme se jen mezi sebou. Jenže vzápětí jsem zjistila, že jsou to lidé, kteří se chovají navlas stejně jako naši soudci a prokurátoři a kteří nechtějí slyšet, co jim říkáte. Nedoložili přesně jediný dokument, který by zdůvodňoval jejich jednání. Nechápu. Jsem znepokojena tím, co jsem zažila. Měla jsem o Česku jinou představu. Pro mě to byl Kundera, Havel, heslo Za naši a vaši svobodu, které se stalo naším heslem na demonstracích. Přistála jsem na Letišti Václava Havla a měla jsem za to, že tady už žije jiný druh lidí, kteří nemají nic společného se sovětskou minulostí. A vzápětí naproti mně usedli u tohoto kulatého stolu sovětští lidé… To není možné. Vzbuďte mě, prosím.

.

* Jako šéfka hnutí Rusko za mřížemi máte velké množství informací o stavu justice a vězeňství ve vaší zemi. Jak se díváte na výroky zástupců naší justice, že ten stav je do té míry uspokojivý, že nebyl důvod nevydat Torubarova?

Jeden případ za všechny. Mám pod kontrolou kauzu, kde šest lidí bylo odsouzeno k sedmi rokům vězení za kolektivní znásilnění. Ve stejném případě se ale vyskytuje poškozená, která je rovněž odsouzena. Dostala rok za falešné udání.

.

* Nerozumím. Byla znásilněna a dostala rok za falešné udání?

Znásilněna nebyla. Původně nebyla ani odsouzena. Byla to prodavačka, která přišla na policii oznámit, že jí ukradli mobil. Posléze se s překvapením dozvěděla, že nešlo o to, že jí ukradli mobil, ale o to, že ji těch šest dotyčných znásilnilo. Začala tedy chodit na každé jednání soudu, hlásila se ze sálu a křičela: „To jsem já, ale nikdo mě neznásilnil! Jen mi někdo ukradl mobil!“ Tak dlouho chodila se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo. Dostala rok za falešné udání. Žádná odvolací instance rozsudek zatím nezměnila.

.

* Jste členkou Koordinační rady ruské opozice a také pokladníkem opozice. Všechny příspěvky na mítinky proti režimu šly na konto s vaším jménem. Má smysl opoziční činnost v zemi, kde podle čerstvého průzkumu agentury Levada Centr 41 procent respondentů pokládá Vladimira Putina za ideálního vládce?

Já často myslím na těch sedm statečných, kteří vyšli v srpnu 1968 na Rudé náměstí s protestem proti sovětské okupaci Československa. Když s nimi mluvím, stále se mi vrací myšlenka: „Jak krásný jste měli život! Jak hluboká úcta vám patří!“ Dá se to porovnat s těmi, kteří je mlátili, mučili, soudili, zavírali? Těch sedm statečných je pro mě příklad, jak se má žít.

.

* A v širším rámci? V Rusku bylo nemálo pokusů o změnu, ovšem bez valných výsledků.

Já si ale dobře pamatuji rok 1991 (krach puče proti Gorbačovovi a začátek Jelcinova prezidentského období – pozn. red.).

.

* Vrací se to ale u vás před rok 1991.

Lidé, kteří tehdy byli aktivní, se nikam nepoděli. Jenže už dvanáct let režim nabádá lidi k tomu, aby porušovali všechny možné náboženské, morální a právní zásady. Vidí, že kdo krade, je povýšen. Kdo podvádí při volbách, dostává vyznamenání. Kdo zabil Magnitského ve vězení, žije jako v bavlnce. A nemyslím si, že lidé jsou z tohoto způsobu života, který musí vést, aby přežili, dvakrát šťastní. Proto věřím, že po změně se tohoto nákladu rádi zbaví.

.

* Nejznámější opoziční činitel, právník Alexej Navalnyj, pravděpodobně dostane nominaci jediné povolené opoziční strany Parnas, aby kandidoval v předčasných volbách moskevského primátora. Má šanci?

Předběžné preference, které mám od nezávislé agentury Komkon, ukazují, že má pouze 7 až 8 procent.

.

* Nějak to nejde dohromady s vaším přesvědčením, že lidé jen čekají na okamžik, kdy se zbaví nákladu lží a podvádění.

Ano, klesám na mysli… Ale mám víru, že lze něco změnit. Připouštím, že tato víra má chatrné základy. Důležité je nahodit pracující mechanismus skutečných, nefalšovaných voleb. Ať si potom lidé ve skutečně svobodných volbách vyberou do Kremlu třeba svého miláčka, popového zpěváka Stase Michajlova! Ať to udělají, ráda takového prezidenta podpořím, když to bude pravdivé. Protože pak bude šance ho v dalších svobodných volbách vyměnit například za Kasparova.

.

* Tento váš kolega z rady opozice se ale čerstvě rozhodl, že se do Ruska nevrátí, protože se bojí o svou bezpečnost.

Emigruje hodně lidí. Dobře jim rozumím. Není to nejhorší volba. Svoboda je lepší než nesvoboda. To mimochodem řekl Medvěděv, když byl prezidentem.

.

* Když sleduji činnost rady opozice, vidím neschopnost jednotlivých, zcela odlišných skupin dospět k jakémukoli kompromisu, natož k akčnímu programu. Jaký má toto těleso smysl?

Tady v Praze jsem se ponořila do čerstvých materiálů rady a do komunikace mezi členy a užuž jsem byla rozhodnuta, že s tím končím. Ale pak jsem se uklidnila a říkám si: musíš to vydržet. Když tuhle bitvu prohrajeme, začneme další.

.

* Rozumím vám dobře, že to všechno berete jako svůj kříž?

Ne. Musí se bojovat ve volbách, nebo na barikádě s Molotovovým koktejlem. Musí se vyzkoušet všechno. Postupně nebo současně.

.

* Jakým právem ale půjdete na barikády, když vás většina obyvatelstva ani v nejmenším nepodporuje?

Čertví, jestli podporuje nebo ne. A co se stalo v Turecku?

.

* Tam to není uzavřené a nemusí z toho nakonec být nic.

Přesně takhle provokuji mladé u nás. Když je vytáčím těmihle otázkami, tak mi říkají: „Ty se máš, tys měla aspoň ten rok 1991. A co je tady pro nás?“

.

* Nebudete ale namítat, že jste menšina.

Rozhodně nebudu. Ale kdo chce zapalovat, musí hořet.

.

* Už je na to zralé prostředí?

Prostředí může dozrát skokově. Viz Turecko, Tunisko, jiné země v poslední době. Nikdo neví dne ani hodiny. Vzduch je nasycen benzinovými výpary a může stačit jiskra.

.

* Čtenáři mi často píší, že Putin je požehnáním pro obyčejné Rusy. Jak se na to díváte vy?

Letěla jsem do Prahy se skupinou puberťáků, kteří Putina milují. To se mi stalo poprvé za posledních deset let. Přitom mluvím s obrovským množstvím lidí, zejména ve věznicích. Představuji si obyčejného člověka, za kterým přijde kravaťák s dotazníkem Jaký máte vztah k Putinovi? Pro každý případ řekne… víte co.

.

* V mé poště se také vyskytuje názor, že by bylo na čase zvážit, zda se nemáme opět přiklonit k ruskému dubisku. Co byste na to řekla?

Záleží na tom, co chcete. Chceteli tanky v Praze, nic vám v tom nebrání.

.

* Až tak?

Vedle vašeho výrazu přiklonit se k dubisku stále žije starý sovětský výraz mladší bratři ve Varšavské smlouvě.

.

* Tanky vám nikdo neuvěří. Hledá se ruský kapitál, od kterého se čeká, že poskytne zakázky a tím pádem práci.

Současné ruské tanky, které se posílají do ciziny, jsou neviditelné. Ruský byznys neznamená nová pracovní místa, ale naprostou nejistotu.

.

* To mluvíte o ruském byznysu v Rusku. Třeba exportní varianta bude lepší?

V Rusku existuje poctivé podnikání. Například vyhledávač Yandex nebo malé soukromé restaurace. Do Česka ale jde byznys postavený na praní peněz ze státního rozpočtu.

.

* Nemáte obavu, že vás budou čtenáři považovat za osobu, která pomlouvá vlastní zemi?

Vždyť se tam vracím.

.

* Jak to, že jste na svobodě?

Myslím si, že to dlouho nepotrvá. Jen jim bylo žinantní mít za katrem celou rodinu. Muže jsem vytáhla skoro po pěti letech bušení na všechny možné dveře, uznali, že byl odsouzen nezákonně. Na řadě jsem já.

.

***

* Olga Romanovová (*1966), původně novinářka, nositelka ceny TEFFI. Výkonná ředitelka hnutí Rusko za mřížemi, které se zabývá stavem ruské justice a vězeňství. Členka Koordinační rady ruské opozice. Manžel, podnikatel Alexej Kozlov, byl neprávem odsouzen a byl propuštěn po téměř pětiletém odnětí svobody před několika dny po osvobozujícím rozsudku vyšší soudní instance.

Musí se bojovat ve volbách, nebo na barikádě s Molotovovým koktejlem