PROHLÁŠENÍ OBHÁJCE ALEXEY TORUBAROVA K TVRZENÍ MINISTRA BLAŽKA A PREMIÉRA NEČASE O NEKVALITNÍ PRÁCI OBHÁJCE.

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Milan-Hulik-Ministr-Blazek-se-snazi-zbavit-zodpovednosti-274230

.

Pan ministr Pavel Blažek  mě  spolu s premiérem Nečasem  označili  za hlavního viníka vydání ruského podnikatele  Alexey Torubarova  do Ruské federace. Toto tvrzení je nepravdivé a  účelové, neboť jeho jediným smyslem je, aby  se pan ministr spravedlnosti zbavil  odpovědnosti za své jednání.   Ministr, který varován českými i zahraničními humanitárními organizacemi, v rozporu se stanoviskem Nejvyššího soudu správního, judikaturou Ústavního soudu  a  mezinárodními dohodami, vydal  podnikatele k trestnímu stíhání do Ruska, i když o jeho ruskou stranou tvrzené  vině  lze  důvodně pochybovat, neboť jeho obvinění pochází od lidí z tajné služby a policie zainteresovaných do jeho podnikání.  Poté, co se proti jeho rozhodnutí zvedl nečekaný odpor, se snaží  ze své odpovědnosti vykličkovat. Kdo jiný je vinen, než obhájce, který nedostatečně čelil jeho rozhodnutí a kdyby byl kvalitnější, dokázal by jeho rozhodnutí  zvrátit! To je samozřejmě  absurdní  argumentace – pan ministr má vydávat taková rozhodnutí, aby  je  nemusel ani kvalitní, ani nekvalitní  advokát napadat.   Znamená to, že  nemá  nést odpovědnost  ten, kdo z titulu svého úřadu a pravomoci podepsal povolení  k  vydání  Torubarova  k  trestnímu stíhání do Ruské federace, ale „nekvalitní„ obhájce, který  výkonu jeho  rozhodnutí  nezabránil?  Obvinění pana ministra a jeho premiéra je absurdní.  Protože platí, že  “v  politice  jsi  jen  tak dobrý, jak tě vnímá veřejnost”, je třeba, aby  veřejnost  věděla, jak  nekvalitní  politiky  má v  ministru spravedlnosti a premiérovi, když už  oba  začali mluvit  o  kvalitě.

Poté, co  všechny  tři soudy -  krajský, vrchní  i  ústavní,  rozhodly o přípustnosti vydání mého klienta do Ruské federace,  zbývala  panu Torubarovovi  poslední naděje – pozitivní rozhodnutí  v azylovém řízení, které běželo paralelně  vedle  řízení  o  vydání. Nesměl  být vydán, dokud nebude    rozhodnuto o  jeho žádosti o udělení azylu  a  v případě, že  mu  nebude udělen,  se mohl dále  bránit  řádným i mimořádným opravným prostředkem včetně ústavní stížnosti. Vydání totiž bránila Úmluva o právech uprchlíků vyjadřující zásadu „non refoulement“, tedy  zákaz  vydání uprchlíků do země, kde by byla ohrožena jejich svoboda či zdraví,  a  judikatura  Nejvyššího  správního  soudu  ČR  a  Ústavního soudu. Můj klient mohl za stávajícího  azylového  řízení  být  vydán jen tehdy, kdyby vzal svoji žádost o azyl zpět.

Všimněme si prosím, že ministr spravedlnosti hovoří stále jen o řízení extradičním (vydávacím)  a  zcela  opomíjí  řízení  azylové.

Poté, co proběhla médii zpráva, že v polovině března 2013 uzavřel ministr Pavel Blažek v Moskvě dohodu o právní spolupráci a později se objevily neoficielní zprávy, že ruští podnikatelé držení ve vydávací vazbě mají být  i při neskončeném azylovém řízení vydáni do Ruské federace,  upozornil jsem dopisem doručeným 25.4. pana ministra spravedlnosti , že Alexey Torubarov  nesmí  být vydán do Ruské federace. Když i přes tento dopis  jsem  se  dozvěděl od manželky klienta, že  Alexey Torubarov byl převezen z brněnské věznice do věznice v Ruzyni, navštívil  jsem svého klienta  30.4. večer v této  věznici, abych  zjistil,  proč byl převezen do Prahy. Nevěděl,  ale  žádné  rozhodnutí o vydání nedostal, řekl mi. To však  jen  posílilo  moje   podezření, že  se  připravuje tajné vydání mého klienta způsobem, kterému diplomati  říkají „fait accompli“ (postavit někoho před hotovou věc) a proto jsem po odchodu z věznice  se snažil  ještě před půlnocí dovolat ministra  Schwarzenberga, který byl  však v tuto dobu nedostupný. Poslal jsem mu tedy  SMS zprávu,   na  kterou  ministr časně ráno  zareagoval  svým  zavoláním. Informoval jsem  jej, že má  být vydáno  několika ruských podnikatelů, aniž by jejich azylové řízení bylo ukončeno. Ministr slíbil podniknout  co  bude  v jeho silách, aby k tomu nedošlo a za dvě hodiny mi zavolal zpět, že se nemusím ničeho obávat, že k  vydání  nikoho  z  nich nedojde.  Tuto informaci  později  také ministr  zahraničí  médiím  potvrdil.

Ústavní stížnost proti vydání  pana Torubarova, jak mi  pan ministr a premiér vytýkají,  jsem podat nemohl, protože rozhodnutí  o vydání  jsem nikdy nedostal, a i kdybych  jej  dříve dostal, pak jsem byl ujištěn ministrem Schwarzenbergem, kterého zase  ujistil  ministr Blažek, že k vydání  Alexey Torubarova  nedojde.  Tím větší bylo moje překvapení, když následujícího dne  2.5. ráno  v 8.53  jsem obdržel   faxový dopis  od  Mgr. Jakuba Pastuszeka, zastupujícího ředitele mezinárodního odboru trestního  MS s informací, že pan ministr spravedlnosti  rozhodnutím ze dne 16.4. povolil  vydání  jmenovaného k trestnímu stíhání do Ruské federace. Snažil jsem se opět dosáhnout mobilem pana  ministra  Schwarzenberga, který  však  volání nebral (byl na zasedání vlády) a  proto  jsem mu poslal SMS. Od ní se po jejím přečtení ministrem začal odvíjet řetěz událostí, které jsou známy z médií jako „Akce cisterna na letišti“. Zatímco pan ministr burcoval členy vlády, snažil jsem se u Ústavního soudu  dosáhnout toho, aby ještě do plánovaného odletu letadla Aeroflotu  v 13 hod. rozhodl Ústavní soud o mé  žádosti o odklad vydání, což se nepodařilo proto, že senát ÚS ČR se nemohl v tak krátké době sejít. To potvrdila v LN i soudkyně JUDr. Iva  Janů.  Pokud pan ministr uvádí, že 7.5. sdělil  ÚS ČR, že se nemohl zabývat žádostí o odklad vydání, neboť nebyla  obhájcem  podána ústavní stížnost, pak nebyla podána proto, že ústavní stížnost není možné podat proti dopisu úředníka ministerstva, ale jen proti rozhodnutí ministra, nehledě na informaci JUDr. Janů o časové tísni. Tyto  technické  podrobnosti  nic nemění na skutečnosti, že původním momentem, který uvedl celý řetěz událostí do pohybu, bylo rozhodnutí  ministra  spravedlnosti  o  vydání  Alexey Torubarova  k trestnímu stíhání do Ruské federace. Bylo  učiněno  v  rozporu s  mezinárodními závazky ČR  a  judikaturou  ÚS  ČR  a  NSS.

Tvrzení  pana  ministra Blažka, že  vydáním  Alexeye Torubarova  je vinen jeho nekvalitní  obhájce , musím  odmítnout -  je to nestoudné tvrzení, kterým se pan ministr snaží svalit ze sebe  odpovědnost. O jeho vydání rozhodl on, navíc  zřejmě  nepravdivě  mystifikoval ministra  Schwarzenberga, že Torubarov vydán nebude.  Nesnížím se k tomu, abych zpochybňoval  kvalitu  právních  vědomostí  pana ministra a nebudu se dovolávat  ani  jiných pochybností , jak  o nich v souvislosti s ním referovala média – jen konstatuji, že ministr spravedlnosti České republiky  se chová  jako desetiletý kluk, který míčem rozbil okno a ukazuje prstem na všechny kolem: já ne – to  oni ! Spolu  s  ním si  do té meruny kopl i pan premiér. Doufám, že to  jsou  jejich  poslední  kopance  v české politice. Proto by měli oba podat demisi. Na adresu soudů, které rozhodly, že vydání mého klienta je přípustné, bych chtěl poznamenat, že i  při  jejich  přiznání  deficitu  dodržování  lidských práv   a  práva na spravedlivý  proces  v  ruské justici a ruskými trestními orgány – jejich vyjádřená víra, že v daném případě  věří  garancím ruských orgánů, již byla zklamána. Obvinění Alexey Torubarova  bylo nyní v  Rusku  již  rozšířeno  o  trestný čin zneužití pravomoci, pro který ministr z důvodu promlčení  vydání  nepovolil, ačkoliv  každý  vydaný obviněný může  být  stíhán jen pro trestné činy, pro které byl vydán. Obhajoba proto právem tvrdila, že poskytnuté záruky nebudou dodrženy. A také nebyly !

2.6.2013                                                                                                JUDr. Milan Hulík, Ph.D.

.

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Advokat-odvezeneho-ruskeho-ponikatele-Blazek-dostal-strach-a-hazi-to-na-me-274234

http://www.blisty.cz/art/68765.html