Diplomat Chromý: Vydat člověka do země na prahu občanské války je ostuda

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Diplomat-Chromy-Vydat-cloveka-do-zeme-na-prahu-obcanske-valky-je-ostuda-274011

.

PŮLNOČNÍ ROZHOVOR V Rusku se vraždí novináři, lidé ve vězeních, a teroristických útoků tam každým rokem přibývá. Je to země na prahu občanské války a my tam vydáváme lidi, což se podobá situaci po nastolení komunistického režimu v Československu. Bývalý politický vězeň, chartista a diplomat Heřman Chromý si nedávno uvědomil, že se poměry na ministerstvu zahraničních věcí zhoršily nad únosnou mez, a dal výpověď.

Jak vypadají vaše současné sobotní půlnoci?

Nyní studuji Velký teror od Roberta Conquesta, což je jedna z nejlepších knih napsaných o stalinistickém Rusku. Přesně mapuje práci sovětské státní bezpečnosti ve všech vrstvách společnosti a ukazuje, co to tehdy všechno znamenalo. Také mám rozečtené Malé dějiny filosofie od Hanse Joachima Störiga a Zánik západu od Oswalda Spenglera. Všechno to jsou velké bichle, takže mám pořád co dělat. Samozřejmě, že pořád jen nečtu. Minulou sobotu jsem strávil moc hezký večer v restauraci na Malé straně, kde mají výbornou plzeň, s jedním podnikatelem, co se odstěhoval z Ruska.

V otevřeném dopisu ministru Karlu Schwarzenbergovi jste napsal, že případ vydání Alexandra Torubarova do Ruska vám připomíná posílání ruských emigrantů z Československa po roce 1948 do stalinistického SSSR a jeho gulagů. Nebylo to přitažené za vlasy?

Napsal jsem to s vědomím, že jde o určitou nadsázku. Fakt, že spolu o tom mluvíme, dokládá, že v určité demokracii žijeme. Na druhou stranu to skončí medializací, na ministerstvu zahraničí si řeknou, dobře, že už vypadl, a začnou dělat další kšefty. Určitá podobnost v tom je. Komunisti ve spolupráci s NKVD ruské emigranty posílali do gulagů. Ostatně tam skončili i někteří Češi, kteří měli o Rusku jiné informace než ty, které se oficiálně objevovaly. Vždyť Stalin likvidoval i své vojáky, kteří se dostali během druhé světové války do Berlína a leccos viděli. Ve filmu Musíme si pomáhat je přeci krásná scéna, kde voják přiběhne ke kohoutku a diví se, že teče voda.

Torubarov byl vydán do Ruska soudy i ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem pro trestný čin podvodu, nicméně tam byl obviněn z podvodu v organizované skupině a ze zneužití pravomoci. Rusko tedy své garance nedodrželo. Proč na nás ruský medvěd tak okatě kašle?

Existují jen malí lidé, což platí pro některé politiky. Ministr Blažek navštívil nedávno Rusko, což může být i určitým druhem odpovědi. Nicméně sranda končí, protože podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nikdo nesmí být mučen, člověk má právo na spravedlivý proces a standardní podmínky ve vězení. Podepsali ji jak Rusko, tak i Česko. Podnikání v Rusku není svaté a pěkně o tom vypovídá dokument Vor v zakoně, kde mafiáni vyprávějí, jak se to v Rusku provádí. Jak spolupracují s policií či soudy. Nevládní organizace navíc daly dohromady aktuální seznam lidí umučených a zavražděných v tamních kriminálech. Proto v tomto ohledu není o čem diskutovat. V Rusku si prostě mocipáni dělají, co chtějí. Má žena je z Dagestánu a vím, že Rusko je zemí stálého, byť skrývaného, konfliktu. Je to tam pořád na prahu občanské války. A do tohoto marasmu jsme vydali člověka. Je to ostuda.

Jeho vydání se odehrálo v trojúhelníku soudy, ministerstvo spravedlnosti a resort zahraničních věcí. Každý ale popírá jakoukoliv vinu. Co si o tom všem myslíte?

K poslednímu ping pongu zakončenému cisternovou sítí můžu říct jen to, že mě to podráždilo. Má být padni, komu padni. Skrývá se za tím zahájení politické kampaně. Kniha o případu Torubarov Metody (ne)mocných byla předána i Karlu Schwarzenbergovi a mohl jasně dokázat, že Torubarov není na vydání. Ani Rakousko ho nevydalo. Proto pro mě ty snahy na letišti byly už jen derniérou celého divadýlka.

Nemyslíte si, že podřízenost ve vztahu k Rusku začala v době nástupu Václava Klause do funkce prezidenta?

Pravda, do určité mozaiky to zapadá. Václav Havel byl jen člověk a udělal celou řadu chyb, ale v těchto otázkách byl pevný jak skála. Tady se vytváří mýtus o tom, že když politik učiní nějaké vyjádření proti určitému nedemokratickému režimu, tak to poškodí obchod. Ze své praxe obchodního rady mohu říct, že tuzemským ani jiným podnikatelům nikdo nemůže zakázat, s kým by měli obchodovat. Někdy se za to schovává i neúspěšnost podnikatelů v tom určitém teritoriu. Havel proti obchodu nikdy neřekl ani slovo.

Na druhou stranu existuje názor palestinských intelektuálů, že Václav Havel bránil lidská práva jen v oblastech, kde se mu to hodilo. Co vy na to?

Na tom možná něco bude, ale v tomhle nejsem kovaný. Za Izraelem i Palestinou stojí fundamentální religiosita, která vztahy vyhrocuje. Izrael je umělý tvar, jako bylo i Československo. Fundamentální přístup k jakékoliv ideologii či víře není dobrý a zadělává na problémy.

Pracoval jste na českém velvyslanectví v Bělorusku. Jak se od sebe liší režimy Vladimira Putina a Alexandra Lukašenka?

Dělal jsem tam obchodně-ekonomického diplomata. Ruská federace má v Bělorusku laboratoř. Na to, jak provádět nezákonné volby, jak rozhánět demonstrace, a zkouší se tam mnoho dalších věcí. Nicméně právě v Rusku došlo k daleko většímu počtu vražd novinářů, teroristických aktů, a tak dále. V Bělorusku ale vládne Lukašenko absolutně neomezeně. Bělorusko nemá suroviny a dováží je z Ruska, nicméně za velmi směšné ceny. Rusko by tedy položilo Bělorusko, kdykoliv by se mu zachtělo. Ale proč by to dělalo, když mu totalita Alexandra Lukašenka vyhovuje.

Kalich trpělivosti u vás přetekl a dal jste na ministerstvu zahraničních věcí výpověď. Není to unáhlené?

Dlouho jsem se rozhodoval. Jsem na ministerstvu osmnáct let, z toho čtrnáct v zahraničí. Poslední dobou se mi tam nepracovalo dobře, vše tam ovládá jedna elitářská klika a lidé mimo ni nemají na růžích ustláno. Kauzy poškozených lidí jednáním ministerstva, kde je Karel Schwarzenberg jen jakýmsi venkovním symbolem, přibývají. A Torubarov byl poslední kapkou.

Co teď budete dělat?

Jsem důchodce, takže se podle toho zachovám. Výhoda stáří je, že pokud to moc nepřepálíte, tak vám stačí málo. Budu chodit do knihoven a číst knihy. Takže studium, občas psaní, a když se něco objeví, vrhnu se klidně i do bláznivého projektu.

 

Autor: Jan Rychetský

 


 

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Pane-Schwarzenbergu-odchazim-V-tomto-prostredi-nebudu-pise-diplomat-knizeti-273785

.

Pane Schwarzenbergu, odcházím. V tomto prostředí nebudu, píše diplomat knížeti

.

EXKLUZIVNĚ Protiprávní vydání Alexandra Torubarova do Ruska, nezájem o vlastnoručně podané trestní oznámení, případ Jakuba Klouzala a další problémy. Na to si stěžuje v otevřeném dopise ministru zahraničí Karlu Schwarzenbergovi dlouholetý diplomat a bývalý politický vězeň Heřman Chromý. Na to konto podal na ministerstvu výpověď.

.

„Vážený pane ministře, odchod z ministerstva, k  němuž jsem se rozhodl a podal výpověď, činím mimo jiné v dobré víře v demokracii, v sebe a vlastní síly, kterými jí chci i nadále skromně pomáhat při jejím prosazování,“ píše ke konci otevřeného dopisu Karlu Schwarzenbergovi bývalý politický vězeň Heřman Chromý, jenž pracuje od roku 1995 na Ministerstvu zahraničních věcí. ParlamentníListy.cz mají celý dokument k dispozici a níže uvádějí Chromého důvody tohoto krajního řešení.

.

Ohrožení v ruských věznicích

„Obracím se na vás otevřeným dopisem. Po více než osmnácti letech práce na ministerstvu nemohu nadále loajálně podporovat politiku a vnitřní chod Ministerstva zahraničních věcí ČR. Protiprávní vydání ruského podnikatele Alexandra Torubarova zpět do Ruska je tím posledním případem včetně dalších, na které jsem si dovolil Vás písemně upozornit naposledy v dopise v únoru letošního roku. V této souvislosti jsem Vám psal nejen o porušování mezinárodních úmluv, k nimž se Česká republika zavázala, ale i o nebezpečné podobnosti s historií po roce 1948, kdy komunisté poslali stovky ruských emigrantů z Československa do stalinistického Sovětského svazu. Tehdy, pravda, putovali rovnou do gulagů, dnes vydává Česká republika ruské podnikatele do korupčního prostředí ruské justice a policie a kruté reality ruských věznic, v nichž jsou lidé často vystaveni nezákonnostem, vážně ohrožujícím jejich životy,“ napsal Chromý úvodem.

Ostatně k jeho výpovědi, jak píše dál, přispěl i ministrův nezájem o trestní podání na neznámého pachatele, které podal v zájmu ministerstva a Česka těsně před ukončením svého posledního služebního vyslání do zahraničí, kde krátce vedl zastupitelský úřad. Přestože byl Chromý nakonec Schwarzenbergem v této věci po více než roce přijat, okolnosti a příčiny, které vedly mimo jiné a bohužel, ke smutné události na tomto úřadě, byly zameteny pod koberec prý i vinou mlčení českého ministra zahraničí. Heřman Chromý nechce být na tomto místě zatím konkrétnější, protože jde o citlivou záležitost a zainteresovaní vědí, o co se jedná.

.

Kauza Klouzal

Kauza Jakuba Klouzala je, podle něj, dalším případem, který byl uklizen i s jeho hlavním aktérem. „Díky medializaci tohoto případu MF Dnes jsem si hlouběji uvědomil, že se za ním podle mého názoru skrývají velmi žalostné poměry na ministerstvu v personální politice, správě svěřeného majetku a koneckonců v netransparentní, nedůsledné a často i nekompetentní politice ministerstva, odrážející legislativně neřešené postavení úředníků. Často velmi ubohé postavení zejména mladých zaměstnanců, na nichž se podílí neúnosná restriktivní rozpočtová politika. I ona se na chodu ministerstva a zastupitelských úřadů podepisuje kontraproduktivně. A nejen to. Případ Jakuba Klouzala ukázal, že selhala i odborová organizace Ministerstva zahraničních věcí a lidská solidarita drtivé většiny ostatních zaměstnanců ministerstva, na které jsem se v této souvislosti, včetně Vás, obrátil. Převážil strach o existenci, v horším případě nezájem a lhostejnost,“ popsal další důvod své nespokojenosti.

Počínání hermeticky uzavřeného okruhu vedoucích pracovníků, potažmo rotujících kariérních velvyslanců, je podle něj nekontrolovatelné, neprůhledné, alibistické a nesankcionované. „Za přispění narůstající elektronické byrokracie se v tomto ‚světě´ často bez morálky velice daří těžko postižitelným, avšak již nově pojmenovaným formám šikany, například bossingu či lobbingu,“ doplnil.

.

Vyloučen z jednání

„Za diskriminující a nedůstojné ministerstva považuji, že jsem byl v březnu vyloučen z jednání ředitelů, na kterém jsem měl nepřítomného předsedu odborového výboru jako jeho člen legitimně zastupovat. Přitom na tomto jednání výbor odborové organizace Ministerstva zahraničních věcí měl potvrdit a trvat na nesouhlasném stanovisku výboru s výpovědí, kterou ministerstvo dalo jedné ze svých zaměstnankyň, pracující na ministerstvu více než dvacet let. Mlčet nelze ani o dalších, pro mne nestravitelných a těžko pochopitelných, okolnostech tohoto případu, a to přesto, že v něm dochází k pozitivnímu obratu díky Vašemu rozhodnutí, vážený pane ministře,“ uvedl dál.

„Pochopitelně jsem si vědom, že takové pracovní prostředí těžko může přijmout mě a mou kritiku, navíc ještě z pozice diplomata juniora, která mně osobně ani při mém důchodovém věku nevadila, protože žádné místo není malé, zejména v takové agendě, jakou jsou lidská práva. Malí jsou jen lidé. Stejně tak jsem si ve svém věku uvědomil, že v takovém prostředí, které vykazuje znaky chování namířené proti struktuře osobnosti, nemohu dlouho vydržet působit, aniž bych riskoval, že mě toto prostředí poznamená víc, než bych si přál,“ pokračoval.

.

Obhájce lidských osudů

„Osobně si myslím, že navzdory nebo právě proto, že s mou prací byla vyslovena během několika posledních měsíců po osmnácti letech působení na Ministerstvu zahraničních věcí zásadní nespokojenost – ostatně reagoval jsem na ni žádostí o přeřazení, která nebyla vyslyšena – jsem přispěl svým dílčím způsobem k obhajobě několika lidských osudů,“ popisuje ke konci svých stížností Chromý. Redakce ParlamentníchListů.cz se k dopisu dostala jako první. Oslovená tisková mluvčí Ministerstva zahraničních věcí Johana Grohová oprávněně požádala kvůli reakci o zaslání tohoto dopisu na e-mail tiskového oddělení ministerstva, ale ParlamentníListy.cz se rozhodly z důvodů zachování exkluzivity s tím zatím posečkat. O vyjádření z resortu budeme usilovat následně.

Signatář Charty 77 Heřman Chromý byl v roce 1986 odsouzen na dva roky nepodmíněně za podvracení republiky kvůli své básnické, publicistické a politické činnosti. Rok před sametovou revolucí vydával s kolegy čtrnáctideník Informace o Chartě 77, ale podílel se i na vzniku Mírového klubu Johna Lennona. Je autorem několika básnických sbírek a v roce 1990 se stal poslancem za Občanské fórum. Od roku 1995 působil na Ministerstvu zahraničních věcí, jako diplomat byl v Bulharsku, Rumunsku a Bělorusku.

Autor: Jan Rychetský