Ministerstvo spravedlnosti jede podle plánu, že 1000x opakovaná lež se stává pravdou

“…Osoba, o jejíž vydání jde, je po dobu extradičního řízení držena v předběžné vazbě, nelze vyčkávat rozhodnutí v azylovém řízení, které je zpravidla velmi zdlouhavé…”
(Štěpánka Čechová, mluvčí MS)

Není to pravda – ne každý musí být ve vazbě! Kashibadze, Atsaev jsou v extradičním řízení na svobodě (i když strávili nějakou dobu ve vazbě), Nadiradze byl na svobodě několik let (teď sedí nezákonně), jiný žádaný Ukrajinec nebyl ve vazbě vůbec…

http://zpravy.idnes.cz/torubarov-vydani-cizincu-z-ceska-pred-rozhodnutim-o-azylu-paz-/domaci.aspx?c=A130530_170937_domaci_hv

.

Česko má více Torubarovů. Vydává je dříve, než se rozhodne o azylu

..

V podobné situaci, v jaké Česko opustil Alexej Torubarov, se ocitlo nejméně deset dalších lidí. S příběhem ruského podnikatele je spojuje fakt, že ministerstvo spravedlnosti rozhodlo o jejich vydání do vlasti, aniž by vyčkalo na výsledek azylového řízení. Obyvatelé bývalého Sovětského svazu žádost o azyl odůvodňují tím, že se ve vlasti obávají o život.

“Na Český helsinský výbor se v posledním roce obrátilo deset lidí nebo jejich právních zástupců, proti nimž je v České republice vedeno extradiční řízení o vydání do Ruské federace, Gruzie nebo Ukrajiny. Tedy do zemí, které jsou ze strany na sobě nezávislých vládních i nevládních zdrojů vystaveny kritice za nerespektování ochrany lidských práv,” stojí ve vyjádření výboru pro iDNES.cz.

“Jejich případy se přitom podobají případu pana Torubarova v tom směru, že obecné soudy a posléze i ministr spravedlnosti přistupují k upřednostnění závazků v oblasti mezinárodní justiční spolupráce před zájmem na ochraně jednotlivce před porušováním lidských práv,” upozorňuje nezisková organizace.

Ruského podnikatele Alexeje Torubarova české úřady na začátku května za dramatických okolností vydaly do jeho vlasti. Torubarov se tomu bránil, ministerstvo spravedlnosti ale vyhovělo ruské žádosti. A to v době, kdy jiné ministerstvo rozhodovalo o Torubarovově žádosti o azyl. Tu podnikatel odůvodňoval obavou o své zdraví a život (více o případu čtěte zde).

.

První rozhodnutí o azylu, pak vydání

Žádost o azyl posuzuje ministerstvo vnitra, žádost cizí země o vydání jejího občana české soudy a ministr spravedlnosti. Nejvyšší správní soud (NSS), neziskové organizace či Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) míní, že krok ministra spravedlnosti nesmí přijít dřív, než ministerstvo vnitra rozhodne o tom, zda bude, či nebude žadateli udělen azyl.

“Úlohou extradičního řízení je povinnost státu navrátit osobu prchající před spravedlností do dožadujícího státu (…), zatímco azylovým právem je chráněna toliko nejvlastnější existence lidské bytosti a práva a svobody s ní spojené,” konstatoval NSS v srpnu roku 2010.

“Nejprve musí být vyjasněna otázka statutu uprchlíka a teprve poté lze rozhodnout, zda jsou splněné zákonné předpoklady pro extradici,” opřel se soud o stanovisko UNHCR, které zní podobně. Výjimkou jsou podle UNHCR pouze případy, kdy žadatel o azyl ohrožuje bezpečnost země, v níž o azyl žádá. Nebo to, když je ve své zemi pravomocně odsouzen za zvlášť těžký zločin.

.

Jeden člověk, dvě řízení

UNHCR i NSS vidí řešení situace v tom, že by se azylové a extradiční řízení spojila. “Bylo by to přínosné jednak z důvodů hospodárnosti, jednak proto, že v extradičním řízení mohou být získány informace, které budou významné z hlediska způsobilosti vyžádané osoby pro poskytnutí statutu uprchlíka,” stojí ve stanovisku NSS.

Ministerstva spravedlnosti a vnitra se k takovému kroku nechystají. A obhajují postup, kdy je cizinec vydán dříve, než se rozhodlo o jeho azylu. “Podle žádného předpisu ani mezinárodní smlouvy není nikde napsáno, že by extradice měla mít vztah k výsledku azylového řízení. Jsou to dvě řízení, která probíhají nezávisle na sobě,” podotkl mluvčí ministerstva vnitra Pavel Novák.

Ministerstvo vnitra v dokumentu o zahájení azylového řízení s Alexejem Torubarovem samo konstatuje, že zákon o azylu, trestní řád a Úmluva o postavení uprchlíků znemožňují u žadatelů o azyl jejich vydání či vyhoštění do cizího statu.

“Ministr spravedlnosti postupuje podle trestního řádu, zatímco ministr vnitra podle správního řádu,” řekl iDNES.cz bez dalšího komentáře první náměstek ministra spravedlnosti Daniel Volák.

“Ke sloučení obou řízení, pokud je nám známo, nedošlo v žádném státě světa. Dokonce i ve Švýcarsku, v němž k určitému pokusu o sloučení došlo, se toto sloučení týká až závěrečné fáze soudního přezkumu, nikoli rozhodnutí v prvním stupni,” doplnila mluvčí ministerstva spravedlnosti Štěpánka Čechová.

Ministerstvo spravedlnosti ve středečním vyjádření k Torubarově případu uvedlo, že “ruskou federaci obecně nelze považovat za stát, ve kterém by docházelo k takovému porušování lidských práv, jež by zcela znemožňovalo vzájemné vydávání pachatelů trestných činů”. Ministr Pavel Blažek pak podotkl, že osud Torubarova ho zajímá, proto poslal do Ruska dopis (více čtěte zde).

A proč tedy vlastně ministerstvo spravedlnosti s vydáním cizinců tak spěchá? “Osoba, o jejíž vydání jde, je po dobu extradičního řízení držena v předběžné vazbě, nelze vyčkávat rozhodnutí v azylovém řízení, které je zpravidla velmi zdlouhavé. Naopak, vazební věci je nutno vyřizovat přednostně a s nejvyšším urychlením,” podotkla Čechová s tím, že soulad s lidskými právy před vydáním přezkoumávají krajské, vrchní soudy a případně i Nejvyšší či Ústavní soud.

Hana Demeterová z občanského sdružení Pomoz jednomu člověku ale upozorňuje, že někteří žadatelé o azyl jsou při extradičním řízení na svobodě, nikoliv ve vazbě.

“Buď to řízení chcete brát formálně, nebo ne. U pana Torubarova nebylo ukončeno azylové řízení, což je velmi závažné porušení zvyklostí, které tady existují. Odvolávat se na soudy, to je alibismus. Stejně jako tvrdit, že v Rusku je všechno v pořádku,” tvrdí Táňa Fischerová, předsedkyně Českého helsinského výboru.

Autor: