Vyjádření JUDr. Hulíka ke zprávě ministerstva spravedlnosti ohledně trestního oznámení na ministra Blažka

http://www.lidovky.cz/GalerieDokumentu.aspx?dg=135&f=5

Vyjádření  k tiskové  zprávě  Ministerstva  spravedlnosti  ČR  ze dne 15.5.2013

Ministerstvo  spravedlnosti  v  reakci na trestní oznámení  syna  vydaného ruského podnikatele Alexeye Torubarova, pana Stanislava Torubarova, označilo toto trestní oznámení  za nesmyslné a nezakládající  se  na  pravdě.

Podle ministerstva spravedlnosti: „o přípustnosti vydání Alexey Torubarova rozhodly nejen Krajský soud v Brně a  Vrchní soud v Olomouci a překážku k vydání neshledal ani Ústavní soud ČR“, když, jak ministerstvo spravedlnosti uvedlo:  „ústavní stížnost napadající rozhodování českých soudů pro údajné porušení jeho ústavně zaručených základních práv odmítl jako neopodstatněnou“, napsala tisková mluvčí ministerstva. Ministr tak rozhodl prý proto, že  se  od  rozhodnutí  soudů neobjevila žádná relevantní informace, která by vedla k opačnému závěru.

Mluvčí dodala, že ke dni vydání  nebyla Torubarovovi  v  Česku udělena žádná mezinárodní ochrana. Pokud by udělena byla, bylo by jeho vydání nepřípustné. To vše je pravda. Bohužel, ale ne celá. Ministerstvo  spravedlnosti   „zapomnělo“  uvést, že vydání  Alexey Torubarova  bylo nepřípustné  v každém případě,  neboť  jeho vydání  bránila  skutečnost  probíhajícího řízení  azylového. Extradiční řízení  a  řízení  o udělení azylu jsou dvě  rozdílná  řízení  a řízení o udělení azylu je prioritní. Bez jeho skončení  nemůže  být  ani rozhodnutím  ministra  o  vydání,   dokončeno  řízení extradiční. Všechna rozhodnutí  soudů o vydání  se totiž týkala  jen a jen  jeho možného vydání do Ruské federace, nikoli  udělení azylu.

Dle vyjádření předsedy Nejvyššího správního  soudu JUDr. Josefa Baxy: „V otázce posloupnosti rozhodnutí ve věci extradice a azylu, je však třeba poukázat na to, že rozhodnutí  o  povolení vydání nesmí  nastat  dříve, než bude pravomocně skončeno řízení o mezinárodní ochraně (o udělení azylu), tj. i včetně případného soudního přezkumu.“

Pražská  kancelář  Vysokého komisaře pro uprchlíky  OSN  poskytla již v roce  2011  ministerstvu vnitra  toto  sdělení: „otázka, zda vyžádaná osoba je či není uprchlíkem musí být orgány dožádaného státu vyřešena ještě před tím, než je rozhodováno,  zda  jsou splněny právní požadavky pro extradici. Vyplývá to ze závazku dožádaného státu zajistit dodržování  zásady „non refoulement“ (zákaz navrácení)  zakotvené v mezinárodním uprchlickém právu (článek 33 odst.1 Úmluvy  z  roku 1951) a mezinárodním  právu lidských práv (zejména čl. 3 Evropské úmluvy o lidských právech a čl.3 Úmluvy OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení nebo trestání). Zásada „non refoulement“ je základní  zásadou  od  níž  není možné se odchýlit. Vztahuje se na uprchlíky  i žadatele  o  azyl po celou dobu posuzování jejich žádosti. Platí v plném rozsahu i v kontextu extradice.“  Aktivisté na obranu práv  Alexeye  Torubarova  i  jiných žadatelů  o azyl, toto sdělení opakovaně zaslali  i MS  ČR

Odbor  azylové  a  migrační  politiky  ministerstva vnitra (OAMP) zaslal na vědomí ministerstvu spravedlnosti toto vyjádření: „Dne 27.3.2012 bylo OAMP MV ČR doručeno prohlášení o úmyslu  požádat o mezinárodní ochranu na území ČR pana  Torubarov  Alexey, nar…. – počínaje tímto dnem se na výše jmenovaného…pohlíží  jako  na  žadatele  o udělení mezinárodní ochrany. Upozorňujeme, že tato skutečnost  v  souladu s článkem 1 a čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, § 3f zákona o azylu  a § 350b odst.4  tr.řádu  znemožňuje do pravomocného ukončení správního řízení  realizovat  u výše  jmenovaného  trest  vyhoštění  či  vydání do cizího státu.“

Shora  uvedené  vyjádření  MS ČR  výstižně  charakterizoval politický  vězeń bývalého totalitního režimu  Heřman  Chromý, který prohlásil: „ I fakt, že nebyl pan Torubarov  vydán v Rakousku a bylo mu umožněno odcestovat do ČR, se tu vydává jako zdůvodnění pro skutečnost, že nemohlo být vydáno další rozhodnutí  o  jeho vydání.  MS ČR nejen že předjímá něco, co nebylo rozhodnuto, ale co z  pohledu  MS  ČR  mluví v neprospěch pana Torubarova. A  s  mezinárodní ochranou se  to má podobně. Za  vznešeným  označením  se tu zakrývá skutečnost, že MV ČR nerozhodlo. MS ČR však znovu  předjalo  rozhodnutí, které  nebylo  sice učiněno, ale z něhož opět plyne pro MS ČR  zase  jen negativní skutečnost, že tedy mezinárodní ochrana nebyla poskytnuta. Také toto zdůvodnění je hodné zdůvodnění, která činila komunistická justice, když posílala do vězení nevinné lidi. Čili otázka zní: komu a čemu všemu slouží takové rozhodnutí“.

Řádná  ústavní  stížnost  proti  rozhodnutí  ministra  o vydání  nemohla být podána, protože  Alexey Torubarov, ani  jeho obhájce takové rozhodnutí   neobdrželi !  I  zde platí zásada římského práva:  „Ius ex  iniuria  non oritur“ (právo nevzniká  z  bezpráví). Nakolik  bylo tedy trestní  oznámení  syna  Alexeye Torubarova  „nesmyslné  a  neodpovídající  skutečnosti“, může  posoudit  každý  sám.

                                                                                                          JUDr. Milan Hulík, Ph.D.

http://helpaman.org/new/?p=4094