Alexey Torubarov

Tisková zpráva

.

V Rusku mě čeká smrt

 
13. 11. 2012

 

Alexey Torubarov, ruský občan zadržovaný na žádost Moskvy v České republice, se dnes v brněnské věznici obrátil s prosbou o pomoc na české novináře poté, co se brněnský krajský soud v nepravomocném usnesení spokojil s formálními zárukami ruské strany a označil jeho vydání do Ruska za přípustné navzdory chybám v materiálech doložených ruskou stranou a navzdory předloženým důkazům o nesmyslném a zmanipulovaném procesu v Rusku a obavě Alexeye Torubarova o život.

Alexey Torubarov, ruský podnikatel z Volgogradu, žijící s manželkou a nezletilým synem dlouhodobě v českém hlavním městě, je v České republice již osmý měsíc držen ve vazbě na základě žádosti ruské strany o jeho vydání pro údajný podvod a zneužití pravomoci, kterých se měl dopustit při podnikání v Rusku.

Alexey Torubarov s tvrzeními ruských orgánů zásadně nesouhlasí, případ proti své osobě považuje za vykonstruovaný a žádá Českou republiku, aby jeho vydání do Ruska nebylo povoleno. Pan Torubarov byl do svého konfliktu s ruským organizovaným zločinem, který v minulosti vedl až k jeho křivému obvinění, únosu, vydírání a mučení, úspěšným podnikatelem, uznávaným odborníkem v oblasti restauratérství, dlouhodobě vyzýval ke svobodné politické soutěži, demokracii a ochraně lidských práv. Podařilo se mu rozbít organizovanou skupinu vedenou členem Federální bezpečnostní služby (FSB, bývalé KGB) a politikem městské rady, kteří nyní stojí ze msty za jeho trestním stíháním, jež je vedeno navzdory tomu, že pan Torubarov byl za své protikorupční aktivity v roce 2008 vyznamenán ruskými nevládními organizacemi tzv. zlatým odznakem za skutek roku.

„Ti kriminálníci jsou na svobodě a chystají se na mou smrt“, upozorňuje Alexey Torubarov. Ač s rodinou trvale přesídlil do České republiky, byl varován svými přáteli, že po něm po českém hlavním městě pátrají neznámé osoby najaté zločineckou skupinou z Volgogradu. Oprávněnost obav o život se potvrdila, když byl Alexey Torubarov v loňském roce napaden ve vazbě v Rakousku nožem (Rakousko jej na základě ruské žádosti rovněž zadrželo, ovšem nevydalo).

Alexey Torubarov se při řízení před českými orgány odvolává na klauzuli o nepřípustnosti vydání v důsledku důvodné obavy, že by trestní řízení v Rusku neodpovídalo zásadám Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dne 12. 4. 2012 požádal Českou republiku rovněž o udělení azylu. Poukazuje na hrubé nesrovnalosti v datech a chyby v identifikaci v extradičních materiálech poskytnutých českým úřadům ruskou stranou, na skutečnost, že materiály jsou vypracované neoprávněnými osobami a že klíčové dokumenty mnohdy v materiálech vůbec chybí nebo dokonce neexistují. Předložil také značné množství listin a navrhl výslech konkrétních osob dokládajících, že probíhající trestní řízení v Rusku odporuje zásadám spravedlivého procesu, vyvolává vážnou obavu o podjatosti ruských orgánů a je vedeno snahou dostat prostřednictvím nástrojů trestního práva Alexeye Torubarova do přímé sféry vlivu mafiánských struktur a vykonat na něm mstu. V oblasti, kde je pan Torubarov vyšetřován, byly prokazatelně zaznamenány výrazné korupční projevy, což dokládají zprávy nevládních i vládních organizací. Rovněž podmínky ve věznicích jsou v Rusku nelidské.

Dne 23. 10. 2012 vyslovil Krajský soud v Brně v první instanci s vydáním Alexeye Torubarova do Ruska souhlas. Pan Torubarov proti tomuto rozhodnutí podal stížnost a je připraven se obrátit i na Ústavní soud, bude-li to třeba. Přestože brněnský soud připustil, že se Rusko s  problémy v otázce politického ovlivňování některých trestních případů potýká, spolehl se na formální záruky ruské strany, že při procesu v Rusku proti Alexeyi Torubarovovi budou zachována veškerá jeho základní lidská práva. S tím pan Torubarov na základě své osobní zkušenosti s  uskou policií a justicí nesouhlasí a nemůže souhlasit. „Je mi 51 let, měl jsem vše, reputaci, majetek, milovanou práci, spolupracovníky, 10 restaurací, které byly nejlepší ve městě a které jsem sám vybudoval. Nenechejte se oklamat těmito lidmi, nevydávejte nevinného člověka strádání a smrti.“                                                       

Alexey Torubarov

Podpis velvyslance Koláře pod tak nestoudným vyjádřením našeho velvyslanectví (ve věci jiné extradice do RF) je pro mne velkým zklamáním. Jako k jednomu z mála diplomatů jsem k němu měla téměř důvěru.
Dopis však připomíná návštěvu pracovníků Mezinárodního výboru Červeného kříže v koncentračním táboře v Terezíně v r.1944, kdy byl Terezín natolik  “zkrášlen”, že delegace pak oznamovala světu, jak se tam vlastně mají ti Židi dobře:  http://www.holocaust.cz/cz2/history/events/zkraslovani

Naopak velký dík za osobní hrdinství lidem z MZV, kteří zprávu z velvyslanectví soudu doplnili o mnohem podstatnější a pravdivá fakta o zrůdnostech současného ruského režimu.

 

viz. http://helpaman.org/new/?p=2209

8.12.2012

velvyslanci ČR v RF p. Kolářovi

Dobrý den, pane velvyslanče,
pokud jste opravdu podepsal dopis viz.: http://helpaman.org/new/?p=2532 , je to velmi smutné.
Ještě smutnější je působení Mráčka na velvyslanectví v Moskvě poté, co Vám p. B. poslal jeho e-mail dr. S.:

Vážený pane,

podle našich zkušeností v Ruské federaci jsou dodržována základní lidská práva tak, jak jsou uváděna v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a případná tvrzení o opaku jsou motivovány obvyklou snahou žadatelů vyhnout se trestu. Máme i zkušenosti z vězeňských zařízení, kde jsme se s žádnými případy mučení či ponižování vězňů nesetkali…

S pozdravem
Ing. Jan Mráček, vice-konzul ZÚ Moskva

 

S pozdravem
Hana Demeterová
o.s.Pomoz jednomu člověku
www.helpaman.org

 

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Demeterova-Pane-Schwarzenbergu-v-cich-sluzbach-je-vlastne-diplomat-Mracek-257082

·

Demeterová: Pane Schwarzenbergu, v čích službách je vlastně diplomat Mráček?

Otevřený dopis ministru Schwarzenbergovi o zneužití pravomoci diplomatem Mráčkem

 

Autor: Hans Štembera
Popisek: Karel Schwarzenberg
·
15.12.2012 17:55
·

Vážený pane ministře,

zatímco prezident Obama včera podepsal Zákon Magnitského kterým se znemožňuje mnohým ruským politikům a pracovníkům ruské justice vjezd do USA (právník Sergej Magnitský zemřel v ruské věznici „za nevyjasněných okolností“ poté, co opakovaně upozorňoval na miliardové defraudace v ruské státní správě), Evropský parlament předevčírem přijal tvrdou rezoluci o zhoršujícím se právním státě a demokracii v Rusku, OSN 23.11.2012 vydala prohlášení proti mučení, krutým trestům a nelidskému zacházení v Rusku, my publikujeme stovky zpráv a videí o nejkrutějším mučení a vraždění v ruských věznicích

http://helpaman.org/new/?cat=9 ,

Vrchní soud v Olomouci 3.12.2012 v odmítnutí žaloby p. Alexeje Torubarova proti extradici do Ruska za podpisu předsedy senátu JUDr. Jaroslav Zbožínka cituje:

„… V souvislosti s namítaným čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod JE TŘEBA nad rámec odůvodnění usnesení soudem prvního stupně ZDůRAZNIT i VYJÁDŘENÍ VÍCEKONZULA ZASTUPITELSKÉHO ÚŘADU ČR V MOSKVĚ, Ing. Jana MRÁČKA, z února 2012, z něhož vyplývá, že zastupitelský úřad se opakovaně vyjadřuje k podobným námitkám a výpovědím občanů Ruské federace, schovávajících se před trestním stíháním či trestem v ČR, O ÚDAJNÉM PORUŠOVÁNÍ LIDSKÝCH PRÁV V RUSKÝCH VĚZNICÍCH, o mučení a ponižování s tím, ŽE TYTO SE NEZAKLÁDAJÍ NA PRAVDĚ a jsou vedeny pouze snahou těchto osob vyhnout se spravedlivému procesu a trestu.

Ústava Ruské federace a její mezinárodní závazky v plné míře garantují základní práva stíhaných a odsouzených osob a ruské orgány tyto závazky především z politických důvodů úzkostlivě dodržují. Sám osobně má zkušenost z návštěv v různých ruských věznicích v souvislosti s případem českého občana, který si tam odpykával trest odnětí svobody v délce 5 let a žil a pracoval ve stejných podmínkáchjako ostatní odsouzení. Měl možnost se s ním při každé návštěvě svobodně setkat, hovořit i s vedoucími pracovníky a dozorci nápravných zařízení, avšak nikdy se nesetkal s případy bití, mučení a porušování základních lidských práv, ač je faktem, že podmínky v ruských věznicích jsou většinou přísnější než v ČR. Tam vězni navíc musí pracovat, avšak za práci dostávají odměnu. Je přesvědčen, že v současné době jsou v Ruské federaci zajištěna základní práva obžalovaných na obhajobu i na spravedlivý proces a ruští občané mají mimo to možnost se přímo obracet se stížnostmi na institut ombudsmana a na místní i mezinárodní instituce typu Amnesty International, čehož také využívají. Zřejmě ještě z minulých dob je v naší veřejnosti stále zafixován názor, že v ruských věznicích se pouze mučí, bije, ponižuje a znásilňuje. Je celkem pochopitelné, že sami odsouzení, kteří mají být vydáni za spáchané trestné činy do své vlasti, budou ve snaze vyhnout se trestu záměrně líčit podmínky v ruských věznicích v co nejčernějších barvách v domnění, že české orgány nebudou schopny jim prokázat opak. Žádosti české strany na Generální prokuraturu Ruské federace o písemné ujištění, týkající se dodržování lidských práv, mohou kompetentní ruské orgány z politického hlediska považovat za určitou inzultaci a i přesto je ruská strana ochotna takové ujištění dát a také je dodržovat.
Časté jsou také zprávy od poškozených občanů Ruska o jejich krajanech, kteří v posledních letech odjeli do ČR, přičemž jejich skutečným cílem bylo vyhnout se ruskému soudu a následnému trestu, příp. převést do ČR neprávem nabyté finanční prostředky. Česká republika je tak bohužel vnímána širokou ruskou veřejností jako země s vysokou mírou tolerance ve všech ohledech, což je ruskými občany náležitě využíváno, rozuměj zneužíváno. Podobné poznatky mají i kolegové zastupitelských úřadů z jiných členských zemí EU, jak to vyplývá z pracovních setkání a diskusí na nich (č.l. 128 svazku V.)…“

Vážený pane ministře,

osobně považuji vyjádření diplomata Mráčka za vlastizradu. Své zavádějící a lživé informace předával dále nejen v případě p.Torubarova, který se v případě nuceného návratu do Ruska oprávněně obává stejného osudu jako Sergej Magnitský, protože se pustil do boje s vysoce postavenými ruskými zkorumpovanými úředníky, za což byl v Rusku oceněn  lidsko-právními aktivisty za „Čin roku“ v r. 2008. Ze msty mu pak bylo znemožněno podnikání a zfabrikována na něj trestní věc, byl na základě mezinárodního zatykače zatčen v Rakousku, které ho ale odmítlo vydat. Bohužel, pak odjel v dobré víře do ČR, kde jsme ho ale zatkli opět a posadili na Pankrác.

České soudy, na rozdíl od rakouských, projevily úmysl p. Torubarova do Ruska vydat, odkazujíc na zprávu diplomata z Moskvy, která se ale diametrálně rozchází z další zprávou z MZV doručenou Městskému soudu v Praze

http://helpaman.org/new/?p=2532 ,

v podobné záležitosti dalšího „zločince“ p. Andreje Sačkova, ve které se mimo jiné v závěrech uvádí:

„ – stávající poměry v ruské prokuratuře a ruském soudním systému nevylučují, že vydaným osobám hrozí vážné nebezpečí, a to nejenom nebezpečí odnětí svobody, ale možná také nebezpečí ztráty života…

  -  osoba vydaná do Ruska s velkou pravděpodobností nebude mít přístup ke kompetentnímu a nezávislému soudu a bude neprávem odsouzena pod pláštíkem soudního řízení…“

Pane ministře, v čích službách je vlastně diplomat Mráček?

S úctou,

Hana Demeterová

.


Předseda Vrchního soudu v Olomouci

JUDr. Robert Gryga

 

Na vědomí: Krajský soud v Brně                                                                                  

 

Věc: Alexey Torubarov, č.j. 2 To 132/2012-708

Vážený pane předsedo,

dovoluji si Vám zaslat vyjádření ministra zahraničních věcí ČR p. Karla Schwarzenberga v reakci na otevřený dopis, publikovaný na stránkách naší organizace, a také zde http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Demeterova-Pane-Schwarzenbergu-v-cich-sluzbach-je-vlastne-diplomat-Mracek-257082

Senát Vrchního soudu v Olomouci pod předsednictvím JUDr. Zbožínka se dopustil dle našeho názoru konzultovaného s odborníky nejen hrubé nedbalosti tím, že kopie jím citované korespondence vicekonzula Mráčka ze zastupitelského úřadu v Moskvě není součástí výše uvedeného spisu, přestože citace z ní tvoří podstatnou část rozhodnutí senátu o přípustnosti vydání p. Torubarova do RF.

Především pak senát bezohledně ohrozil život a zdraví p. Torubarova, kterému hrozí na základě rozhodnutí vydaného Vaším soudem akutní nebezpečí extradice do Ruska nehledě na další právní překážky, tomuto bránící (je žadatelem o azyl, o jehož žádosti nebylo dosud právoplatně rozhodnuto a další). V ČR totiž existuje snaha některých institucí za udatného přispění soudů vytvořit nebezpečný precedens nezákonných extradic do zemí, kde lidem hrozí mučení a smrt z těch důvodů, že dokázali odporovat politické moci, která proti nim ze msty fabrikuje trestné činy, jež nikdy nespáchali.

Tím v ČR vzniká nová vrstva politických vězňů, o kterých však široká veřejnost není, bohužel, dostatečně informována. Je hrozné, že se tak děje s tichým souhlasem českých úředníků.

Rádi bychom znali Vaše stanovisko v uvedené věci.

S pozdravem,

Hana Demeterová

předsedkyně o.s.Pomoz jednomu člověku

 

Praha 3.1.2012

 

Příloha:

 

Od: Ministr@mzv.cz
Komu: hana.demeterova@gmail.com
3. ledna 2013, 16:39
Odpověď od p. ministra Schwarzenberga

Vážená paní Demeterová,

pozorně jsem si přečetl Váš otevřený dopis zveřejněný 15. prosince 2012 s názvem „Pane Schwarzenbergu, v čích službách je vlastně diplomat Mráček?“ ohledně vyjádření vicekonzula zastupitelského úřadu ČR v Moskvě pan Ing. Jana Mráčka ke stavu justice a vězeňství v Ruské federaci a taktéž Váš e-mail ze dne 28. prosince týkající se této záležitosti.

Jelikož Vámi zmíněnou záležitost a zveřejněné informace považuji za závažné, dal jsem ji důkladně prošetřit, aby byl zjištěn skutečný stav věci.

Z šetření vyplynulo, že vyjádření pana vicekonzula J. Mráčka bylo učiněno bez vědomí nadřízených formou e-mailu, kterým reagoval na dotaz ze strany Ministerstva spravedlnosti ČR. Nejednalo se o oficiální vyjádření zastupitelského úřadu nebo ministerstva zahraničních věcí. Jako poněkud nestandardní se mi jeví skutečnost, že se taková neformální e-mailová korespondence vůbec mohla stát oficiální součástí úředního spisu českého soudu. Standardní spolupráce českých soudů s MZV ČR v podobných otázkách probíhá tak, že vyžádané stanovisko MZV je zasíláno soudu Odborem lidských práv MZV ČR, nikoliv samotným zastupitelským úřadem. Je to dáno mj. i tím, že zastupitelský úřad v daném teritoriu zpracovává pouze část podkladů ke stanovisku MZV, jeho pozice tudíž není a nemůže být považována za definitivní stanovisko MZV.

Ve Vašem e-mailu dáváte do souvislosti vývoj v kauze pana Alexeje Torubarova s vyjádřením pana vicekonzula J. Mráčka. Zde považuji za důležité upozornit, že vicekonzul J. Mráček nezasílal žádné informace konkrétně k případu pana A. Torubarova, ať už osobní nebo oficiální. Z tohoto pohledu se jeví korespondence pana J. Mráčka jako politováníhodná, došlo však také k jejímu využití nekorektním způsobem.

Na závěr bych Vás chtěl ujistit, že se ministerstvo zahraničních věcí s obsahem výše zmíněné korespondence pana J. Mráčka neztotožňuje a podnikne kroky, aby bylo zamezeno případnému opakování podobného pochybení. Taktéž bych Vás chtěl ujistit, že tematika lidských práv patří na ministerstvu zahraničních věcí mezi prioritní témata a Česká republika patří mezi země s kvalitní a uznávanou expertízou v této oblasti.

                                                                                               K. Schwarzenberg

 

předseda VS v Olomouci

JUDr. Robert Gryga

Vážený pane,

v žádném případě jsme Vás nežádali o stanovisko ve věci přípustnosti vydání p. Alexeye Torubarova, jak nám vysvětlil místopředseda JUDr. Čapka ve svém dopise.

Bez ohledu na to, o jakou osobu ve věci soudního procesu se jedná, jsme Vás laskavě žádali o stanovisko k dopisu pana ministra zahraničních věcí, které se vztahuje mj. k jednání senátu pod předsednictvím JUDr. Zbožínka.

Tím, jakou odpovědí jste nás odbyli, je Váš postoj pro nás – bohužel – zřejmý.

Vyplývá z něj pro nás, že jednání JUDr. Zbožínka pro Vás nepředstavuje žádný problém.

Což je tragické, ale jen to dokresluje současný úpadek  naší justice.

                                                              Hana Demeterová

                                                              o.s. Pomoz jednomu člověku

 

Praha 4.1.2012

·

Na jídelníčku je … podnikatel

Jak byl volgogradský restauratér dohnán k bankrotu

(Noviny „Izvestija“ ze dne 9. 09. 2010).

 

Alexej Torubarov, známý volgogradský podnikatel, se domnívá, že jej jeho bývalí obchodní partneři zruinovali a dosáhli toho, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání na základě ne zcela srozumitelných důvodů.

Pracovníci vyšetřovacích orgánů a prokuratury nedávají podnikateli žádná jasná vysvětlení.

Známý restauratér Alexej Torubarov, kterému ve Volgogradě patří vyhledávané restaurace jako „Labamba“, „Mimino“, „Velvet“, „Techas“, „SSSR“, „Japona Papa“ a další, se již nijak netají tím, že zcela zbankrotoval. Rovněž nezamlčuje fakt, že k dnešnímu dni byla vůči němu zahájena již dvě trestní stíhání. Nehledě však na to, že proběhly všechny zákonem stanovené lhůty, nikdo mu nesdělil obvinění.

Olga Nikolajevová 

Volgogradský restauratér Alexej Torubarov začal mít závažné problémy v podnikání již v minulém roce. Nicméně zárodky budoucích problémů se objevily mnohem dříve, když se prosperující podnikatel rozhodl vybudovat na Komunistické ulici další dvě restaurace. Za tímto účelem si pronajal objekt o ploše 500 čtverečních metrů a chystal se jej koupit v dražbě. Na jaře roku 2007 kontaktoval Torubarova člověk, který se představil jako pracovník Správy Federální bezpečnostní služby Andrej Čumanov. Muž, který si dával jméno Čumanov, nabídl podnikateli svoje služby v oblasti zajištění bezpečnosti při uskutečňování obchodů s nemovitostmi, vzhledem k tomu, že při dražbách se lze často setkat s vydíráním. Torubarov svěřil člověku, který se vydával za pracovníka Federální bezpečnostní služby, 25 miliónů rublů, které byly určeny k nákupu nemovitosti. Nákup objektu se uskutečnil, ale pracovník se začal před restauratérem skrývat, a Torubarov se už neshledal ani se svým majetkem, ani penězi.

Aby se vyhnul trestní odpovědnosti, podal tak zvaný pracovník trestní oznámení pro vydírání – vymáhání peněz, a to k operativně pátracímu oddělení Hlavní správy Ministerstva vnitra pro Jižní federální okruh v Rostově. Torubarov se domnívá, že byl zadržen na základě nepravdivého udání. A tak došlo k tomu, že se z poškozeného ve skutečnosti stal podezřelý. Naštěstí tentokrát všechno dobře dopadlo. Trestní stíhání ve věci podvodu a nepravdivého udání bylo zahájeno již vůči člověku, který podal trestní oznámení na známého restauratéra.

Nicméně tímto pro Torubarova nepříjemnosti neskončily. Zakrátko figuroval v nových trestních stíháních. Ale do dnešního dne se restauratér nijak nemůže dopídit odpovědi, z jakých důvodů byla tato stíhání zahájena, a proč mu dosud nebylo sděleno obvinění.

„V prosinci loňského roku bylo vůči mně ze strany vyšetřovacích orgánů Oddělení pro vnitřní záležitosti Ústředního obvodu zahájeno trestní stíhání podle paragrafu „podvod“. Tři měsíce mě o tom nikdo neinformoval. Aniž jsem byl kdykoliv vyslechnut, již za měsíc byl paragraf překvalifikován na „podvod zvláště velkého rozsahu“. Když jsem se to dověděl, byl jsem v šoku, ale uklidňoval jsem se, že je to omyl, další lživé udání, že je potřeba okamžitě všechno vysvětlit, a vše bude v pořádku. Podle mého názoru jsem však narazil na očividné porušování zákonů. Snažil jsem se přijít na to, kdo za vším stojí, a došlo mi, že je to, možná, výsledek velmi silného tlaku, který pravděpodobně pochází ze strany vysoce postavených pracovníků oblastní prokuratury.“

Na mnohačetné stížnosti, které Torubarov adresoval Generální prokuratuře, Federální bezpečnostní službě, Hlavní správě vnitra, premiérovi Putinovi, sice odpovědi dostával, ale byla to spíše formální sdělení.V odpovědích bylo uvedeno, že materiály byly odeslány ke kontrole na oblastní prokuraturu a na všechny úřady, kam se podnikatel obracel se stížnostmi.

„Zanedlouho začali vyšetřovatelé provádět kontrolu mojí hospodářské činnosti, a to včetně té, která souvisela se získáním úvěrů pro rozvoj podnikání“, pokračuje Alexej ve vyprávění. „30. července 2010 byl vůči mně zahájeno nové trestní stíhání podle paragrafu „zneužití služebního postavení“, které bývá zahajováno jenom na žádost vedoucího obchodní organizace nebo orgánu oprávněného volit nového vedoucího pracovníka. A přitom já jsem jediným společníkem firmy! A tak na moji otázku „Jakým právem?“ mi vyšetřovatel odpověděl, že prý to údajně rozhodli nahoře, což je možné.“

Jelikož Torubarov dostal na svoje otázky nejasné odpovědi, rozhodl se, že sám zjistí, v čem je zakopaný pes.

„Ukázalo se, že v této záhadné historii sehráli nemalou úlohu moji bývalí obchodní partneři – Levčenko a  Železnyj. Oba jsou pracovníky moskevské firmy „Novoděz“. V roce 2006 jsem od nich dostal návrh na odprodej 50% podílů v restauracích „Mimino“, „Bočka“ a „Japona Papa“. Jelikož restaurace „Mimino“ byla teprve ve výstavbě, dostal jsem od nich 300 tisíc dolarů pod podmínkou, že vystavím na jejich jména dlužní úpisy po 150 tisících dolarech. Poté, co byli s konečnou platností zapsáni do seznamu zakladatelů, měly být tyto dlužní úpisy i smlouva o půjčce stornovány nebo odevzdány do mých rukou. Z mojí strany jsem všechny sliby splnil. V prosinci roku 2006 jsme se dohodli o prodeji 50% podílů ve výši 600 tisíc dolarů v restauracích „Bočka“ a „Japona Papa“. Místo peněz mi byl nabídnut byt v novém elitním domě v ceně 500 tisíc dolarů a doplatek 100 tisíc dolarů. Na oplátku jsem také napsal dlužní úpisy. Nicméně po splnění všech jejich podmínek mi úpisy nevrátili. Na žádost jednoho z nich – Levčenka – byly všechny podíly vystaveny na jeho matku. Jak mi vysvětlil, bylo to nutné udělat kvůli tomu, aby se vyhnul výši alimentů, které platil svým dětem.“

Podle Torubarových slov v roce 2007 začala mít firma „Novoděz“ finanční problémy. Tehdy se jeho společníci rozhodli vystoupit ze skupiny zakladatelů všech tří podniků volgogradského restauratéra a navrhli mu, aby odkoupil podíly nazpět.

„Nejdříve jsem to odmítl, protože jsem neměl tolik prostředků, a to tím spíše, že prodejní cena byla velmi vysoká. Částka 9,5 miliónu rublů za „Mimino“ a 30,5 miliónu rublů za „Bočku“ a „Japona Papu“ byla mnohem vyšší než jimi vložená částka. Tehdy taky zkoušeli prodat podniky třetím osobám, ale když se jim to nepodařilo, ultimativně žádali, abych je vyplatil já. V opačném případě hoši pohrozili, že budou požadovat peníze z dlužních úpisů. Rozhodl jsem se, že si v bance vezmu úvěr, ale v souvislosti s finanční krizí mi odmítli peníze půjčit. Navrhl jsem svým partnerům, aby si podíly, které jim patří, ponechali pro sebe, ale jejich odpovědí bylo odmítnutí. Myslím si, že toto je výsledek, a že Levčenko i Železnyj své hrozby splnili.

Nehledě na to, že jsem splnil svoje závazky týkající se dlužních úpisů, moji partneři podali žalobu k Ústřednímu soudu s cílem vymoci ode mě 600 000 amerických dolarů. Moje protižaloba nebyla přijata. Výsledkem je rozhodnutí soudu, že mám zaplatit asi 20 miliónů rublů ve prospěch mých bývalých věřitelů a společníků. Soudní exekutoři zabavili můj majetek a účty v bankách. Současně pak, podle mého názoru, Levčenkovi a Železnému bylo umožněno, aby se dvojnásobně obohatili: v jejich prospěch šly prostředky z úpisů, a kromě toho mohli klidně prodávat své podíly.

Pokoušel jsem se zahájit vůči nim trestní stíhání pro podvod, ale na Ústředí okresního oddělení pro vnitřní záležitosti ve Volgogradě mi to zamítli s odkazem, že daná věc patří do oblasti občansko-právní, a poradili mi, abych o svá práva bojoval před soudem.

Ústřední okresní soud ve Volgogradu při opětovném projednávání ve věci dlužních úpisů mých bývalých partnerů jejich žaloby zamítl, což znovu potvrdilo neoprávněnost jejich požadavků. Po podání odvolání samotného Železného senát Volgogradského oblastního soudu ponechal rozhodnutí Ústředního soudu beze změny, ale po odvolání Levčenka bylo rozhodnutí Ústředního soudu zrušeno.“

Takže podle rozhodnutí soudu Torubarov nedluží nic Železnému, protože vystavil 25% podílu na něho, nicméně 300 tisíc amerických dolarů i s úroky zůstal dlužen Levčenkovi za to, že vystavil podíl nikoliv na něj, nýbrž na jeho matku.

„A kromě toho, poté co mi v Ústředí okresního oddělení pro vnitřní záležitosti zamítli přijmout moji žádost s odkazem na občansko-právní charakter sporu, takzvaní společníci začali sami psát na mě udání na Správu pro vnitřní záležitosti Volgogradu, Hlavní úřad vyšetřování, kam taky přišlo zamítnutí o zahájení trestního stíhání vůči mojí osobě. Podle mého mínění z toho vyplývá, že tato udání byla vědomě lživá. Přesto však dosáhla svého – zcela mne připravila o moje podniky. Kromě toho k dnešnímu dni bylo vůči mně zahájeno trestní stíhání ve věci dvou trestních činů, ale obvinění mi nebyla sdělena.“

Alexej Torubarov vyčerpal téměř všechny možnosti k tomu, aby se domohl spravedlnosti. Je politováníhodné, že úspěšní podnikatelé se dnes často stávají obětí stíhání doprovázeného podivnými výroky, v důsledku čehož v mžiku přicházejí i o svůj podnik, a, což je hodně smutné, o naději na vítězství zákona. Nicméně Alexej Torubarov takovou naději neztratil a věří, že zveřejnění jeho případu pomůže obnovit spravedlnost…

P. S. Během připravovaného zveřejnění byl zadržen právník, který pracuje s Alexejem Torubarovem, a to kvůli podezření z napomáhání ve spáchání podvodu. Je známo, že poté, co vypovídal ve věci trestního stíhání zahájeného vůči restauratérovi, byl po dvou dnech propuštěn. Je pravděpodobné, že vyšetřování se chytá každé možnosti k získání důkazů proti Torubarovovi, a každým novým zadržením tak vyvíjí nátlak. Zatím lze těžko říci, jak se toto dění odrazí na vyšetřování trestného činu.

Proč je podnikání v Rusku nebezpečným dobrodružstvím 

Po známém volgogradském restauratérovi Alexeji Torubarovovi bylo vyhlášeno federální pátrání na základě podezření ze spáchání podvodu zvláště velkého rozsahu. Připomínáme, že podle verze orgánů činných v trestním řízení je podnikatel podezřelý z přivlastnění si 900 000 dolarů, které patřily jeho společníkům. Obchodní partneři Alexeje Torubarova obviňují justiční orgány z těžkopádnosti a prohlašují, že uprchlý restauratér si již v České republice vyřizuje status politického uprchlíka.

Samotný Alexej Torubarov tvrdí, že z něj, člověka s nejmírumilovnějším povoláním, jehož posláním je poskytovat lidem chutné jídlo, udělali vyděděnce a podvodníka.

„Jsem unaven bojem se zlovůlí. Trestní stíhání je zadáno na objednávku“, ujišťuje pan Torubarov. „Předložil jsem orgánům všechny důkazy o své nevině, tj. čistě občansko-právní vztahy mezi bývalými partnery. Nemám, bohužel, žádné ochránce, a pátrání po mojí osobě je provokace. Odjel jsem služebně, nedal jsem žádné písemné prohlášení, nebylo mi sděleno obvinění“.

Vzhledem k veřejné odezvě, kterou vyvolal případ známého restauratéra města, portál V1.ru publikuje stanovisko pana Torubarova k podstatě konfliktu, a to bez oprav a v autorském znění…

K napsání tohoto dopisu mě dohnala situace, do níž jsem se dostal já sám, poté, co jsem se ocitl mezi mlýnskými kameny justičního systému. Jako člověk s nejmírumilovnějším povoláním, známý restauratér, jehož hlavním posláním je poskytovat lidem jídlo, jsem se vždy domníval, že v mých podnicích, jako v pohádce o Mauglím, vládne příměří, kdy za vzájemně sousedícími stoly odpočívají a s potěšením konzumují svoje jídlo „bílí“ i „rudí“, prokurátoři i zlodějíčci, exekutoři i dlužníci, poslanci i obyčejní lidé.

Když jsem svého času odešel z kantořiny do podnikatelské sféry, nikdy jsem toho nelitoval, protože jsem získal svobodu něco tvořit. Dokonce si i myslím, že každý skutečný podnikatel je tvůrce. Svoji zemi zkrášluje, obohacuje, vytváří pracovní místa a od státu přitom nic nežádá.

Od roku 1993 jsem dělal různé zajímavé věci: zabýval jsem se zahraničně hospodářskou činností s Čínou, Německem, Hongkongem, Českou republikou, Tureckem. Otevíral jsem obchody s oděvy, kadeřnické salóny, dovážel české pivo. Doufám, že obyvatelé města po dobrém vzpomínají na „Misteri Džine“, „Štajlman“, „Premier“, „Šik“, pivo „Chodovar“, „Cirjulňa Jan“. Nicméně za svá klíčová a hlavní „tvůrčí díla“ považuji restaurace a bary, jejichž počet od roku 2000 dosáhl skoro desítky. „Techas“, „Bočka“, „Labamba“, „Japona-Papa“, „Elvis-Klub“, Pizza-bar, „Velvet“, „SSSR“, „River Plaza“. Aniž bych jakkoli přeháněl,věnoval jsem své oblíbené práci všechny síly a celé srdce, nelitoval jsem peněz, abych vytvořil něco unikátního, krásného, dobrého a především potřebného pro lidi. Lidé, kteří mne znají, řeknou: Sám si nic nenahospodařil, všechno vkládal do podniku. Úspěšné podniky byly pobídkou k dalšímu rozvoji. A rozvoj vždy vyžaduje investice a stmelený tým, který je připraven jít za stanoveným cílem, nehledě na těžkosti, dlouhé termíny návratnosti a rizika. Měl jsem však štěstí na dobré lidi. Mými partnery a společníky byli vždy pozoruhodní a vážení lidé, někteří mohli dosáhnout vysokých postů v různých strukturách státní moci.

Mně se dařilo, každý nový podnik byl úspěšný. I přesto, že se každým rokem náklady na výstavbu několikanásobně zvyšovaly, a doba návratnosti investice do podniků byla dlouhá, už jsem se nemohl zastavit. Nápady tryskaly a žádaly si být uskutečněny. Zdálo se mi, že čeho se ve městě nedostává, nedostává se i všem Volgograďanům. Peníze nebyly cílem, nýbrž jenom prostředkem k dosažení cíle – otevírat a otevírat nové, krásné podniky, spojené jednotnou sítí „Trumfová Karta“. A všechno by v dobrém pokračovalo, kdyby nebylo mojí důvěřivosti, to za prvé, a za druhé, kdyby objekty, v nichž jsem otevíral restaurace, nebyly ve vlastnictví města.

Jak známo, na dražebních akcích operovala skupina „černých makléřů“, jednoduše řečeno – vyděračů, kteří se přihlašovali do dražeb pouze za účelem vymáhat od nájemců, jejichž objekty byly dány do dražby, peníze za stažení svých přihlášek. Jestliže to nájemce, který chtěl objekt odkoupit, odmítl, jednoduše uměle zvedali cenu tak dlouho, že ubohý nájemce nakonec neměl čím zaplatit. Časem cena vystoupala až na 200 tisíc rublů za čtvereční metr, i více. Kolik jenom zhroucených osudů, ztroskotaných obchodů a útrap přinesla činnost těchto „černých makléřů“. A přitom na správě města i majetkovém odboru o tom věděli, ale nemohli nic dělat.

Proto mě ohromně rozčílilo, když v roce 2006 byl náhle dán do dražby objekt baru „Bočka“ na ulici Sovetskaja 16. Proč jeden z nejlepších podniků města, kterému se dařilo, a byl rentabilní, se prodává jako obyčejný sklep? V této obtížné situaci, kdy bylo potřeba se rozhodnout, zda platit vyděračům nebo možná přijít o všechno, se objevil „dobrodinec“ v osobě důstojníka Federální bezpečnostní služby Andreje Čumanova, který řekl, že probíhá speciální operace za účelem vyčištění dražeb od kriminálních živlů, a nabídl svoji pomoc. Nevím, zda prováděl nějaké speciální operace, ale „pěkně“ mi odpomohl od 13,5 miliónu rublů. V opačném případě mohla cena objektu vyletět tak vysoko, že bych ji sám odmítl, což znamenalo, že bych přišel o podnik a ještě bych zůstal dlužen bankám za úvěry vynaložené na výstavbu restaurace. Mimochodem je třeba dodat, že návratnost restaurace je velmi dlouhá, tak pět až sedm let, vyžaduje velké investice, desítky miliónů rublů.

Čumanov mi vysvětlil, že tak vysoká cena za jeho služby je dána tím, že moje rodina vyvolává mezi podvodníky nekalé spekulace, a ti věděli, že jsem připraven dát…..[1]

Čumanov mne přesvědčil, abych žádným způsobem nedával najevo, že mě tento objekt zajímá. Všem spekulantům řekne, že objekt potřebuje pro svoji „kancelář“ (tj. Federální bezpečnostní službu), a v takovém případě nikdo platit nemusí. Zároveň navrhoval své účastenství v podnikání, chlubil se, že je velmi bohatý. Já jsem byl po celou dobu nucen brát si úvěry, tak jsem se zaradoval, že budu mít takového společníka. Proto když těsně před konáním dražby Čumanov požádal, aby objekt byl zakoupen na jeho člověka, aby spekulanti nepojali žádné podezření, souhlasil jsem. Slíbil, že objekt bude vzápětí převeden na mne, dával slovo důstojníka FBS. Jako člověk ze „staré školy“ jsem slepě věřil, že pracovníci FBS, KGB jsou lidé zvláštní kategorie, čestní a charakterní, a Čumanov umí zapůsobit právě takovým dojmem. Abych to tedy shrnul, za moje peníze byl objekt koupen, a to na jméno jakési Žukové I., po které se dodnes pátrá, Čumanov zmizel, odpojil telefon, a za tři měsíce, když jsem pochopil, že mne banálně „obrali“, podal jsem oznámení na FBS. Čumanov se před svými kolegy začal schovávat, že je údajně nemocen, přinesl padělané potvrzení od gynekologa, sám se pokoušel mne vyprovokovat, navrhoval setkání, dával dotazy, a sám si na ně i odpovídal, celkově za účelem nahrát rozhovor na diktafon. Přitom sliboval vrátit peníze, jestliže vezmu zpět oznámení.

Na jednom takovém setkání mi najednou, skutečně, předal jeden milión rublů a já byl okamžitě zadržen pracovníky operativně pátracího oddělení pro Jižní federální okruh a dopraven do státní věznice ve městě Rostov na Donu. Zjistilo se, že Čumanov napsal lživé udání, že já, podnikatel, jej vydírám o peníze a že všeobecně všechny svoje restaurace buduji za mafiánské peníze a jsem zapojen do korupční sítě rozhozené ve všech mocenských strukturách. Za dva dny jsem byl propuštěn na kauci a bylo mi sděleno obvinění z vydírání. Teprve za dobu delší než rok byla všechna obvinění vůči mně stažena a byl jsem plně rehabilitován. Je třeba po zásluze ocenit vedení FBS, které se nezaleklo zveřejnit informaci o odsouzeníhodných skutcích svých zaměstnanců, a zaujalo principiální stanovisko k objektivnímu prošetření a potrestání viníků. K dnešnímu dni bylo vyšetřování případu Čumanova a jeho spoluviníka Glazkova ukončeno, bylo jim sděleno obvinění z podvodu a vědomě lživého udání.

Od okamžiku zahájení trestního stíhání oba obvinění využívají všech prostředků k mojí diskreditaci, vytvářejí o mně překroucené veřejné mínění, aby se vyhnuli trestu. S vědomím tohoto cíle Čumanov a Glazkov zaangažovali lidi ze svého okolí, a to osoby, které se specializují na PR-technologie, právníky. Dostal jsem několikrát návrh, abych změnil svoje stanovisko k trestnímu případu směrem k „zmírnění viny“ výměnou za životní pohodu a klidné podnikání. V případě, že to odmítnu, mi vypočítávali všechny možné negativní důsledky, včetně pohnání k trestní odpovědnosti „na objednávku“, ztrátu mých podniků i osobního majetku, k čemuž nebudou litovat ani sil ani prostředků.

V souvislosti s tím, že jsem vůči obviněným zaujal nezměnitelné stanovisko, a tím jsem se otevřeně postavil proti „černým makléřům“, kteří jsou protektory funkcionářů, poštval jsem si proti sobě z jejich řad mnoho nepřátel.

Na konci minulého roku přešli k reálným činům. Poslanci městského zastupitelstva se na základě udání Glazkova najednou rozhodli dát do dražby objekt restaurace „Mimino“. Proč tak najednou, když se ve městě beztak nic neprodává. Musel jsem se vzdát objektu, ve skutečnosti podniku, přičemž jsem přišel o ohromné peníze investované do restaurace.

Ale nejhorší je, když zradí obchodní partneři a advokát, kterému člověk svěřil svá tajemství, a tito lidé se stanou aktivními spolupracovníky Čumanova a Glazkova. Obvyklé občansko-právní vztahy mezi obchodními partnery přerostly od udání protektorů v oblastní prokuratuře na trestní stíhání mojí osoby.

Dne 14. prosince 2009 nenápadně zahájili v orgánech vyšetřování trestní stíhání podle paragrafu 159, části 1 (drobný podvod), a mně to oznámili až za tři měsíce (!!!), a to 10. března 2010. Ani jednou jsem nebyl vyslechnut a již za měsíc v dubnu 2010 překvalifikovali případ na paragraf 159, část 4 (na podvod zvláště velkého rozsahu). Samozřejmě jsem byl v šoku a myslel jsem, že je to omyl, další lživé udání, a že okamžitě vše vysvětlím. Nicméně narazil jsem na otevřené bezpráví. Když mi došlo, kdo za tím stojí, dověděl jsem se o silném nátlaku ze strany oblastní prokuratury, a to od zástupce oblastního prokurátora N. I. Jereškina. Začal jsem psát stížnosti oblastnímu prokurátorovi, na Generální prokuraturu, Federální bezpečnostní službu, Hlavní správu vnitra,V. V. Putinovi, D. A. Medveděvovi. Z oblastní prokuratury přišla formální nepodstatná odpověď, ze všech ostatních úřadů odpověděli, že materiály poslali na oblastní prokuraturu ke kontrole těm, na které si stěžuji. Od března 2010 se snažím, aby mě přijal oblastní prokurátor, ale to je nemožné bez písemné odpovědi zástupce oblastního prokurátora. 24. května 2010 jsem sám přišel na slyšení k Jereškinovi, který na přímou otázku, čím jsem vinen, co ode mne chtějí, vyhýbavě odpovídal, že všechno prošetří, není mu znám důvod, že na něj vyvíjejí tlak, ale celkově mě uklidnil. Vůbec jsem si nepřipouštěl myšlenku, že lidé, kterým byla svěřena moc dohlížet na dodržování zákonů, je mohou sami porušovat. Po uplynutí tří měsíců (!!!) jsem však stejně nedostal od N. I. Jereškina písemnou odpověď, navíc vyšetřování dostalo zjevně obžalovací spád a ignorovalo všechny moje důkazy neviny a vyznačuje se „objednávkovým“ charakterem. V současnosti vyšetřovatel V. V. Šaronov shromažďuje důkazy o mé hospodářské činnosti, včetně činnosti související se získáním úvěrů pro rozvoj podnikání. 30. července 2010 bylo vůči mně protiprávně zahájeno nové trestní stíhání podle paragrafu 201, části 1 (zneužití služebního postavení), které bývá zahajováno jenom na žádost vedoucího obchodní organizace nebo orgánu oprávněného volit nového vedoucího pracovníka. A přitom já jsem jediným společníkem firmy! A tak na moji otázku „Jakým právem?“ mi vyšetřovatel odpověděl: „Nahoře to rozhodli – možná!“ Toto je absolutní ignorování Trestního řádu, a tudíž ochranná ruka prokuratury.

Je mi známo, že se už víckrát pokoušeli pod tlakem vyvíjeným ze strany oblastní prokuratury zahájit trestní stíhání na Správě pro vnitřní záležitosti Volgogradu, Hlavní správě vyšetřování při Správě pro vnitřní záležitosti Volgogradské oblasti. Jenom díky tomu, že mezi vedoucími pracovníky vyšetřovacích orgánů milice zůstali čestní lidé, kteří objektivně prošetřují vzájemné vztahy mezi mnou a obchodními partnery, které jsou ve své podstatě a svým obsahem vztahy občansko-právními, bylo jimi zahájení trestního stíhání zamítnuto vzhledem k absenci skutkové podstaty trestného činu.

Levčenko A. V. a Železnyj A. V. se náhle stali spolubojovníky Čumanova a Glazkova. Ukázalo se, že advokát A. V. Levčenka Vasiljev I. V. vystupuje v případě Čumanova jako svědek a sám je namočený do machinací Čumanova a Glazkova s nemovitostmi, a Levčenko po uplynutí dvou let najednou začal být uvědomělý a lživě proti mně vypovídá v případě Čumanova.

Je známo, že Ostap Bender znal 100 (poměrně čestných) způsobů jak se dostat k penězům, a moji bývalí partneři znají další: získat peníze na základě dlužního úpisu, úpis nevrátit a peníze znovu požadovat!A to prostřednictvím soudu! A taky podle zákona, obzvláště při konexích na soudě! A Levčenko A. V. má bratra, který je soudcem, strýc Vasiljeva I. V. je prokurátorem.

Všechno začalo takto. V roce 2006 jsem dostal od občanů Levčenka A. V. a Železného A. V. návrh, abych jim prodal 50% podílů v restauracích „Mimino“, „Bočka“ a „Japona Papa“. Jelikož restaurace „Mimino“ byla teprve ve výstavbě, dostal jsem od nich 300 tisíc dolarů pod podmínkou, že vystavím dlužní úpis na 150 tisíc dolarů na Levčenka A. V., kdežto za Železného A. V. převedla peníze v částce 150 tisíc dolarů firma „Nedd marketing“ ve formě úvěrů. Po ukončení výstavby a zápisu jejich jmen do skupiny zakladatelů, měly být tyto dlužní úpisy i smlouva o půjčce stornovány nebo odevzdány do mých rukou. Udělal jsem vše, jak jsem slíbil. Otevřel jsem restauraci, vystavil jsem na ně podíly ve výši 50%, jenom dlužní úpisy mi pod různými záminkami nevrátili. A to ještě nebylo všechno. Protože jsem jim důvěřoval, tak jsem na žádost Levčenka A. V. vystavil jeho podíl 25% na jeho matku Levčenkovou G. P., starší invalidní ženu. Souvisí to s tím, že Levčenko A. V. byl třikrát ženatý, platí alimenty svým bývalým manželkám, a proto před nimi tají svoje příjmy, oficiálně dostává výplatu osm tisíc rublů. Proto taky všechen svůj majetek, byty, chaty registruje na svou matku.

O něco později, v prosinci 2006, jsme se dohodli o prodeji 50% podílů ve výši 600 tisíc dolarů v restauracích „Bočka“ a „Japona Papa“. Místo peněz mi byl nabídnut byt v novém elitním domě v ceně 500 tisíc dolarů a doplatek 100 tisíc dolarů. Na oplátku požadovali, abych napsal dva dlužní úpisy po 300 tisících dolarech jako záruku, protože nominální cena podílů uvedená v zakladatelských listinách činila všeho všudy pět tisíc rublů, což nebylo srovnatelné s cenou bytu. Taky mi bylo přislíbeno, že po vyhotovení zakladatelských listin s jejich 50% budou dlužní úpisy zničeny nebo odevzdány do mých rukou. Nicméně poté, co jsem splnil všechny jejich podmínky, mne podvedli a dlužní úpisy nevrátili. Přičemž úpis jsem napsal na Levčenka A. V. a podíl jsem na jeho žádost vystavil na jeho matku ze stejných důvodů.

Něco málo o osobách Levčenka A. V. a Železného A. V. Oba jsou pracovníky moskevské firmy „Novoděz“, akorát Železnyj A. V. je vedoucím a Levčenko A. V. jeho podřízeným ve volgogradské pobočce. Firma se zabývá tím, že dováží z Izraele obyčejné chlorové vápno, v Moskvě jej rozvažují a pak jako nové zázračné antiseptikum jej prostřednictvím korupční sítě v orgánech Federálního povinného zdravotního pojištění a Ministerstva zdravotnictví a sociálního rozvoje distribuují po celé zemi. Právě v roce 2007 po zatčení vedoucích pracovníků Federálního povinného zdravotního pojištění a náměstků ministra Zurabova začala mít firma „Novoděz“ finanční problémy, ale oni sami se trestnímu stíhání vyhnuli. Tehdy se taky rozhodli vystoupit ze skupiny zakladatelů všech tří podniků a navrhli mi, abych odkoupil podíly nazpět.Nejdříve jsem to odmítl, protože jsem neměl tolik prostředků, a to tím spíše, že prodejní cena byla velmi vysoká: 9,5 miliónu rublů za „Mimino“ a 30,5 miliónu rublů za „Bočku“ a „Japona Papu“. To je mnohem více než do toho vložili. Tehdy taky zkoušeli prodat podniky třetím osobám, ale když se jim to nepodařilo, ultimativně žádali, abych podíly odkoupil, jinak budou požadovat peníze z dlužních úpisů, což taky nakonec udělali.

Když mi došlo, že jsem díky svojí důvěřivosti s těmi úpisy „naletěl“, souhlasil jsem, že od nich odkoupím podíly na restauraci „Mimino“ ve splátkách po dobu jednoho roku, což jsem splnil. Nehledě na to, stejně mě zažalovali, aby ode mě vymohli peníze ze všech úpisů.

Na moje námitky, že jim nic nedlužím, že závazky z dlužních úpisů jsou splněny, podali prostřednictvím svých advokátů Vasiljeva I. V. a Bessarabova M. žalobu k Ústřednímu soudu, aby ode mě vymohli 600 000 amerických dolarů. U soudu bylo řečeno, že podíly, které dostali Levčenková G. P. a Železnyj A. V. za 2500 rublů, jsou jiné podíly, údajně jsem jim prodal 50% za 5000 rublů a dalších 50% za 600 tisíc amerických dolarů (což je asi 17 miliónů rublů), a to v rozmezí 10 dnů. To je absurdní!!! Federální soudkyně Stankova se chovala velmi podivně, nepřijala protižalobu, zamítla výslech svědků, nepronikla do podstaty sporu. V konečném výsledku soud vydal rozhodnutí, abych zaplatil okolo 20 miliónů rublů ve prospěch Levčenka A. V. a Železného A. V. Současně mi soudkyně Stankova pošeptala, že pro mě nebude problém napadnout její rozhodnutí, jakoby mi chtěla naznačit, že z nějakých důvodů nemohla vydat jiné rozhodnutí. Levčenko A. V. a Železnyj A. V. začali ze mě prostřednictvím soudních exekutorů „ždímat“ peníze, zabavili účty i majetek a zároveň mi prodávali svoje podíly ve firmě „Elvis Plus“, s. r. o., tj. fakticky se snažili dvojnásobně se obohatit z těch samých podílů.

Co se týče odkoupení podílů v restauracích „Bočka“ a „Japona Papa“bylo mi jasné, že mají všecky šance k vymáhání peněz za úpisy a současně podíly prodávat, tj. dvojnásobně se obohatit na můj úkor, takže jsem byl donucen souhlasit, že od nich podíly odkoupím. Pouze v tomto případě slíbili, že odstoupí od dlužních úpisů, tj. fakticky ode mě vymáhali peníze, a s pomocí soudního rozhodnutí, soudních exekutorů, zabavením mého majetku získali fakticky všechny moje podniky. Pokoušel jsem se zahájit proti nim trestní stíhání za podvod, ale na Ústředí okresního oddělení pro vnitřní záležitosti ve Volgogradě mi to zamítli s odkazem, že daná věc patří do oblasti občansko-právní, a poradili mi, abych dal vše k soudu. Po jednáních jsem pak souhlasil odkoupit podíly za 25 miliónů rublů.

Kontaktoval jsem několik bank, a v bance Moskommercbank mi slíbili poskytnout úvěr na 25 miliónů rublů, konkrétně na odkoupení podílů. V červnu roku 2008 byla mezi mnou, Levčenkem A. V. na základě plné moci, a Levčenkovou G. P., pod nátlakem z jejich strany, podepsána smlouva o prodeji a odkoupení podílů již na celkovou částku 26 miliónů rublů. Ve smlouvě figurují oba dlužní úpisy po 300 000 amerických dolarů, což znovu potvrzuje, že podíly z úpisů na 600 000 amerických dolarů a podíly v zakládajících listinách na 5000 rublů jsou jedny a tytéž podíly. Banka takovou formu smlouvy neakceptovala, protože ve smlouvě nesmějí být bůhvíjaké odkládací podmínky v podobě dlužních úpisů. Proto byla na podzim roku 2008 podepsána nová smlouva na stejnou částku 26 miliónů rublů bez jakýchkoliv podmínek. Nicméně jsem požadoval od Levčenka A. V. a Železného A. V., aby odstoupili od….[2]

[3]….cynicky se chlubili svými kontakty na soudech a prokuratuře.

V této době z důvodu finanční krize byla banka donucena zamítnout mi poskytnutí úvěru, a vlastní prostředky na odkoupení jsem neměl a v zásadě ani nemohl mít, což Levčenko A. V. i Železnyj A. V.moc dobře věděli.

Navrhl jsem jim zrušit kupní smlouvu týkající se podílů, ale odmítli to, jelikož jim došlo, že v podmínkách krize se podnikání v pohostinství stalo ztrátovým. Tak podali k Arbitrážnímu soudu žalobu s cílem získat 26 miliónů rublů za podíly podle kupní smlouvy. Aniž soud vzal do úvahy všechny argumenty naší strany, vydal rozhodnutí ve prospěch žalobců. V současnosti podávám k soudům vyšší instance v Saratově a Kazani odvolání proti těmto rozhodnutím pro jejich nezákonnost. Domnívám se, že Levčenko A. V. a Železnyj A. V. udržují přes své advokáty Vasiljeva, Prokofjeva, Zvezdinovou, Bessarabova M. neformální vztahy se soudci Arbitrážního soudu.

Co se týče dlužních úpisů, při opětovném projednávání byly rozhodnutím Ústředního soudu žaloby Levčenka A. V. a Železného A.V. zamítnuty, což znovu potvrdilo neoprávněnost jejich požadavků, a fakticky i jejich vydírání a lživé výpovědi. Po odvolání Železného A. V. Oblastní soud ponechal rozhodnutí Ústředního soudu beze změny, ale po odvolání Levčenka A. V. bylo rozhodnutí Ústředního soudu zrušeno.Takže při stejných okolnostech jsou tady dvě protichůdná soudní rozhodnutí. Podle jednoho nejsem nic dlužen Železnému A. V., protože jsem vystavil 25% podílu na jeho osobu, ale podle druhého musím Levčenkovi A. V. vrátit 300 tisíc amerických dolarů i s úroky za to, že jsem nevystavil podíl na něj, nýbrž vystavil jsem 25% na jeho matku Levčenkovou G. P.

Jak absurdní!!! Domnívám se, že Levčenko A. V., který se zalekl možnosti, že bych na něj mohl podat trestní oznámení za vydírání a podvod, využil svých styků na soudu (jeho vlastní bratr je soudcem) a prokuratuře (jeho advokát Vasiljev I. V. má strýce, který je bývalým prokurátorem).

A navíc, když jsem dostal na základě mojí žádosti adresované na Ústředí okresního oddělení pro vnitřní záležitosti zamítnutí ve věci zahájení trestního stíhání s odkazem na občansko-právní charakter sporu, Levčenko A. V. a Železnyj A. V. začali sami na mě psát vědomě lživá udání na Správu pro vnitřní záležitosti, Hlavní úřad vyšetřování, kde taky obdrželi zamítnutí o zahájení trestního stíhání vůči mojí osobě.

Přesto však dosáhli svého, a nyní, za pomoci prokuratury a „čestných“ vyšetřovatelů, se snaží zcela mne připravit o moje podniky a možná i o svobodu. Jediná naděje spočívá v tom, že seznámení veřejnosti s těmito jevy nějakým způsobem zastaví tento korupční marasmus.

Doufám ve Vaši pomoc a pečlivé prošetření uvedených skutečností. Nevidím jiný způsob a nemám jiné prostředky k ochraně svých zákonných práv a zájmů, než obrátit se k Vám o pomoc. Nedávný výrok V. V. Putina „Dost už bylo překážek, které brání podnikání“, je aktuální jako nikdy dříve před tím. Jestliže se nepodaří zastavit zvůli korumpovaných úředníků, policajtů majících velkou moc (kteří využívají tuto moc navzdory své službě pro své osobní obohacení) a zločineckých struktur, které s nimi táhnou za jeden provaz, pak se podnikatelská činnost v zemi a ve Volgogradu konkrétně stává nejen ztrátovou a neperspektivní, ale celkově nebezpečnou.

Alexej TORUBAROV, speciálně pro V1.ru


[1]Poznámka překladatelky: V tomto místě v originále chybí zřejmě kousek textu. Další text nenavazuje přímo.

[2]Poznámka překladatelky: V tomto místě v originále chybí zřejmě kousek textu.

[3]Poznámka překladatelky:Další text nenavazuje přímo, zřejmě vzhledem k chybějícímu textu na konci předešlé části – viz poznámka č. 2.

·

Apel ČHV na ministra spravedlnosti

http://helpaman.org/new/?p=2987

 



 

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Nepritel-Kremlu-se-divi-Po-smrti-Havla-projevuje-opet-Cesko-loajalitu-K-Putinovi-262306

.

Nepřítel Kremlu se diví: Po smrti Havla projevuje opět Česko loajalitu. K Putinovi

 

ROZHOVOR V Rusku není demokracie a s Vladimirem Putinem ještě dlouho nebude. Tamní soudy jsou zpolitizované a do nezávislosti mají hodně daleko. Ostatně některá rozhodnutí těch českých jsou také dost podivná. Tak uvažuje ředitel Fondu na podporu investigativních novinářů a veřejný nepřítel Kremlu Grigorij Michajlovič Pasko.

Autor: Jan Rychetský

Popisek: Investigativní ruský novinář Grigorij Michajlovič Pasko

9.2.2013
 

Novinář, jenž seděl v ruských žalářích za vykonstruovaná obvinění. Příklon Česka k Rusku je podle něj dost nebezpečný.

Jak jste byl úspěšný se svědectvím u českého soudu, aby se do Ruska nevydávali tuzemští žadatelé o politický azyl, protože tam nejsou demokratické podmínky?

České soudy jsou pro mě záhadou. Pokud o ruských soudech přesně vím, že jsou nespravedlivé a často jednají nezákonně, s českými je to složitější. Vím o případech úplně pochopitelných rozhodnutí o nevydávání Rusů nebo například Gruzínců. Ale vyvstávají otázky v analogických případech, když soudy rozhodnou vydat ruské straně člověka, jehož vina není z dodaných dokumentů vůbec patrná. Tak to bylo ve věci Andreje Sačkova, ale i v případě Alexeje Torubarova. Stejný soudce pražského městského soudu rozhodl vydat do Ruska Sačkova a nevydat Andreje Odina. Za stejné paragrafy, ve shodných případech. Přičemž se soud opíral o více než podivný argument, že v Rusku neexistuje masové porušování lidských práv. Jak to, že ne? Vždyť řada lidsko – právních organizací mluví jen o tom. A na toto téma existuje několik rezolucí Evropského parlamentu.

Můžete popsat současnou situaci v Rusku na poli lidských práv?

Přede mnou to dobře udělal Evropský parlament. Na plenárním zasedání loni v září přijal rezoluci „O využívání justice v Rusku s politickými cíly“. V tom dokumentu vyzval šéfku diplomacie Evropské unie Catherine Ashton a Evropskou komisi, aby zabezpečily stálou a hlubokou podporu aktivistům občanské společnosti a představitelům nového sociálního hnutí v Rusku a také neustále tlačily na ruské orgány s cílem dodržování norem OBSE v oblasti lidských práv, demokracie, svrchovanosti zákona a nezávislosti soudní moci. Nezbývá, než litovat, že pro Česko se tato rezoluce stala prázdným gestem.

Co si v tomto kontextu myslíte o justici v Česku?

Samozřejmě, neznám tak dobře situaci v Česku, jako například v Rusku. Ale některé jevy ve mně vzbuzují ostražitost. Zatímco řada evropských stran už dávno pochopila, že když chce ruská strana vydat toho nebo jiného člověka, tak často chytračí, anebo dokonce přímo lže, ale česká strana se tváří, že v Rusku je všechno v pořádku. Vím o případech, sám jsem se účastnil několika soudních případů ve Francii, Itálii, Anglii, kdy soudy rozhodly nevydávat ruské občany, obviněné ruskou stranou ze spáchání trestných činů podle ekonomických paragrafů. Mám za to, že všechny země, které s Ruskem podepsaly dohody o vydávání, by měly vyhlásit dočasné moratorium na plnění těchto dohod. Do té doby, dokud v Rusku nebudou nezávislé soudy.

Jak přijali novináři v Rusku, kteří stojí v opozici k Vladimiru Putinovi, zvolení Miloše Zemana za českého prezidenta, jenž představuje proruský směr?

Myslím si, že po smrti Václava Havla v Česku nenastaly právě nejlepší časy pro přijímání promyšlených rozhodnutí ve vztahu s Ruskem. Je pochopitelná snaha malé země zalíbit se ze všech sil zemi velké. Ale co s tím mají společného osudy prostých lidí? Co s tím má společného nezávislost a nepředpojatost soudů? Jistě nestojí za to se tak horlivě snažit zalíbit se Rusku. A pak, Rusko má daleko do demokratického režimu. Příčetní lidé se vážně znepokojují nad nelegitimností dnešní moci v Rusku. A v této souvislosti Česko zničehonic projevuje zázračnou loajalitou k režimu Vladimira Putina.

Měli by se tohoto bratření s Ruskem Češi bát?

Určitě prostí Češi nezapomněli dobu Pražského jara a „velké charty svobody“. I oni sami jistě vědí, že přátelit se se zlem a takovými vládami některých zemí, může uškodit jen jim samým.

Českým velvyslancem v Rusku by se mohl stát bývalý kosmonaut Vladimír Remek, který je europoslancem za tuzemskou komunistickou stranu. Co vy na to?

Není důležité, kdo je velvyslancem Česka v Rusku. Hlavní je, aby ten člověk viděl, slyšel a byl čestným. Jen spící, hluchý a člověk bez cti může mluvit o tom, že v Rusku existuje nezávislý soud, že se tam brání lidská práva a existuje tam demokracie.

Mohlo by se s těmito příznaky příklonu k Rusku stát i Česko, bývalý satelit SSSR, bezprávní zemí jako je to třeba popisováno v románu Deník opričnika Vladimíra Sorokoina?

Nemyslím si to. Češi mají zkušenost života ve svobodné zemi, v demokratických podmínkách. V Rusku tato zkušenost chybí a za Vladimira Putina dlouho ještě chybět bude.

Autor: Jan Rychetský

http://helpaman.org/new/?p=3226

 




http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Rusky-podnikatel-si-v-poutech-nosil-pytlik-od-katetru-Drsne-svedectvi-o-ceske-justici-265508

 

Ruský podnikatel si v poutech nosil pytlík od katetru. Drsné svědectví o české justici

 

PŘÍBĚH Soudy v Česku máte, ale spravedlnost ne. Tento názor zničené Světlany Torubarové je podepřen vlastním prožitým peklem, které ještě neskončilo. Její manžel, restauratér, se stal v Rusku nepohodlným a hledal tady zastání jako politický uprchlík. Zanedlouho to bude rok, co sedí v tuzemském vězení. Má urologické problémy a doma čtrnáctiletého syna.

Autor: hns
Popisek: Manželka v brněnské věznici měsíce psychicky týraného ruského restauratéra Alexeje Torubarova Světlana
 
16.3.2013 17:09
 

„Manželovi už rupou nervy. Ostatně celá moje rodina je na tom psychicky dost zle. Jestli to bude pokračovat, nevydržíme to,“ sděluje plačící Světlana Torubarová. Sedíme v její kanceláři uprostřed Prahy, kam dojíždí jen občas, protože má nervy na pochodu. Za manželem do věznice v Brně jezdí opakovaně a dozvídá se od něj stále větší hrůzy. Ty ostatně slyší i od svého právníka.

 

Metody (ne)mocných

Občanské sdružení Pomoz jednomu člověku vydalo o rodinných hrůzách Torubarových celou knihu Metody (ne)mocných, v níž jsou jednotlivé dokumenty k případu. Tu teď dostala řada soudců, státních zástupců a poslanců, aby si sami udělali obrázek. Zatím poslední rozhodnutí v kauze Alexeje Torubarova totiž vydal Ústavní soud a rozhodl o jeho vydání zpět do Ruska. Proto jsou na titulní stránce knihy s podtitulkem Vzkaz českým soudcům od těch, které posílají zpět do Ruska někdy dost drastické fotografie mužů, které zcela aktuálně zavraždili tamní policisté nebo vězeňští dozorci. Nechybí mučení, uřezaná hlava či znásilnění láhví od šampaňského.

Tomu předcházela vyjádření vicekonzula našeho zastupitelského úřadu v Moskvě Jana Mráčka, že zprávy o porušování lidských práv v ruských věznicích se nezakládají na pravdě. Na to konto se hned ministr zahraničí Karel Schwarzenberg ozval, že Mráčkovo prohlášení bylo učiněno bez vědomí nadřízených, nejde o oficiální vyjádření a je to politováníhodný čin, jehož opakování bude zamezeno. V tu dobu ještě Grigorij Pasko, což je renomovaný ruský investigativní novinář jasně napsal, že Torubarova po návratu domů spravedlivý proces rozhodně nečeká.

 

Stížnosti na trápení manžela

Její manžel byl po odjezdu z Ruska ve vazbě jako žadatel o azyl již ve věznici v Rakousku. V zemi Vladimira Putina na něj totiž byl vydán mezinárodní zatykač, když byl v zahraničí. Tamní soud ho odmítl vydat do Ruska s tím, že by ho tam nejspíš spravedlivý soud opravdu nečekal, ale rozhodl, že musí zažádat o politický azyl v zemi, jejíž vízum má v pase. Když však v Brně požádal o azyl, hned šel zase za mříže a u soudu se pak objevil dokument, že uprchl z Rakouska, což je podle Světlany Torubarové prachsprostá lež. Nicméně do vazby šel právě proto, že by mohl prý uprchnout i z Česka. Ostatně když jeho případ prošel celým kolečkem, než se dostal k Ústavnímu soudu, nikdo nevzal v potaz, že má čtrnáctiletého syna. U nejvyšší instance nedávno padl verdikt, že má být vydán do Ruska.

„Muž není žádný zločinec, ale ve vazbě s ním tak zacházejí. Nejdřív seděl v cele s pedofilem a pak ho strčili na samotku, kde je teď už osmý měsíc. Říkali, že tam musel proto, že má špatnou hygienu. V českých věznicích se nemučí fyzicky, ale psychicky. V jeho cele jsou v oknech díry, tak je zandává ponožkami, aby mu nebyla zima. Každé ráno ale musí větrat. A to má už delší dobu těžké urologické problémy. Bojím se, že to nevydrží a začne držet hladovku, což by byl konec,“ pláče Torubarová.

U urologických problémů manžela se však zastaví. „Dlouho mu neodcházela z břicha moč, až dostal záchvat. Celou noc strávil ve strašných bolestech. Obyčejný doktor mu zavedl katetr do močového měchýře. Doteď ho nevyšetřil žádný odborník, urolog. A to jsme ho chtěli přivést jako návštěvu a vyšetření mu zaplatit. Státní zástupce to nepovolil. Vždyť i na jedno soudní jednání přišel s katetrem, přičemž držel pytlík s močí ve spoutaných rukou. Tohle opravdu dlouho nevydrží,“ vysvětluje. Do věznice za ním jezdí na každou návštěvu, kterou jí povolí. A tak se stává svědkem toho, jak její manžel, kdysi upovídaný provozovatel restaurací, mluví stále méně. Prý za ním na návštěvu nepustili ani novináře ze Svobodné Evropy, načež advokát dostal podivnou odpověď, že návštěva konkrétního právníka z Radia Svoboda není povolena.

 

Vyjádření z věznice

Ve Vazební věznici Brno je Torubarov umístěn od března 2012. Mluvčí věznice Dana Krejčířová se nicméně vyjádřila, že byl jako každý obviněný umístěn v souladu s příslušným zákonem. „Protože se však jedná o předběžnou vazbu, je společné umísťování při dodržení pravidel vnitřní diferenciace složité, zvláště jedná-li se o nekuřáka. Část tohoto období byl umístěn společně s jiným vhodným obviněným, o přemístění na jinou celu požádal z důvodu neshod na cele,“ vysvětlila s tím, že loňského prosince byl Torubarov na základě vlastní písemné žádosti umístěn samostatně.

Ke zdravotnímu stavu obviněného se věznice nemůže bez jeho písemného souhlasu vyjádřit, ale Krejčířová sdělila, že jmenovanému je poskytnuta potřebná odborná péče specialisty příslušných potřebných oborů. Všechny návštěvy osob, umístěných v předběžné vazbě, prý podléhají kontrole a schválení ze strany státního zástupce v souladu se zákonem. Okruh osob zvaných k návštěvě si určuje sám obviněný a skutečná realizace návštěvy podléhá schválení státního zástupce. Do dnešního dne však správa věznice podle mluvčí neobdržela od obviněného žádost, kde by byla uvedena konkrétní osoba z okruhu novinářů.

V brněnské věznici s obviněnými osobami pracuje, jak vysvětlila Krejčířová, kolektiv specializovaných pracovníků z oblasti sociální, pedagogické i psychologické péče. „Každá vězněná osoba má právo se kdykoliv obrátit na tyto pracovníky s požadavky na řešení konkrétních problémů. V případě, že máte konkrétní informace, které naznačují možnost spáchání ‘neuváženého činu’ obviněným Torubarovem, žádáme vás tímto o jejich neprodlené sdělení, aby bylo možno přikročit k provedení odpovídajících opatření ze strany Vězeňské služby České republiky,“ doplnila. Tento článek je vlastně takovým sdělením.

 

Rodinná tragédie

Ve Volgogradě, kde Torubarovi dříve žili, provozoval on síť restaurací, v německém, western, japonském či kavkazském stylu. Ona kosmetický salon. Byli známý a oblíbený pár. Alexej jako úspěšný restauratér dával interwiev do novin, znal se s celebritami. Jezdili za ním moderátoři televizních pořadů o vaření. Nicméně v tak podnikatelsky nejisté zemi, jakou Rusko je, se velký úspěch moc nevyplácí. Do rekonstrukce jednoho objektu v centru vložil spousty peněz, ale tenhle veřejný majetek se začal rozprodávat. Chtěl ho ve veřejné aukci, ale kvůli mafii bez udání svého jména, opět získat. A tehdy se dal do spolku s pracovníkem oddělení pro hospodářskou bezpečnost správy Federální bezpečnostní služby (FSB) Volgogradské oblasti kapitánem Andrejem Čumanovem, který to měl nějak zařídit. Předal mu prý na to pětadvacet milionů rublů. No, v Rusku se děje byznys podle dost pokřivených pravidel.

Objekt nezískal a na telefonáty nikdo neodpovídal. Obrátil se na Správu regionální FSB a tam bylo následně proti Čumanovovi zahájeno trestní stíhání kvůli podvodu. Později začal úplný vyšetřovací galimatyáš, vše se obrátilo naruby a obviněn byl naopak Torubarov. Ostatně takové veletoče jsou v Rusku nabíledni a případ je dost složitý. „Jednou ho odvezli, nikdo nevěděl kam. Až díky bratrovi policistovi jsem zjistila, že ho odvezli do věznice v Rostově na Donu. Ale za pár dní ho pustili,“ říká Světlana Torubarová a dodává: „Naše rodina vždy zákon dodržovala. Manžel měl rozjednané, že se bude starat o síť restaurací v Česku, kterou vlastní známí z Moskvy, ale teď místo toho sedí ve vězení.“

Mají dva, vlastně tři, kluky, protože přijali za vlastního syna její sestry, která byla brutálně zavražděna. Světlana Torubarová má s tím nejmenším, čtrnáctiletým, u nás trvalý pobyt. Ve své kanceláři je teď jen kvůli rozhovoru. Očividně psychicky vyčerpaná. Nakonec dodá: „Proč tady takhle mučíte naši rodinu. Copak nás chcete zničit? Když muže vydáte do Ruska, nepřežije!“ A oči má stále plné slz.

.
Autor: Jan Rychetský

 


http://helpaman.org/new/?p=3235

 


 


 

Vyjádření JUDr. Hulíka ke zprávě ministerstva spravedlnosti ohledně trestního oznámení na ministra Blažka

 

http://www.lidovky.cz/GalerieDokumentu.aspx?dg=135&f=5

Vyjádření  k tiskové  zprávě  Ministerstva  spravedlnosti  ČR  ze dne 15.5.2013

Ministerstvo  spravedlnosti  v  reakci na trestní oznámení  syna  vydaného ruského podnikatele Alexeye Torubarova, pana Stanislava Torubarova, označilo toto trestní oznámení  za nesmyslné a nezakládající  se  na  pravdě.

Podle ministerstva spravedlnosti: „o přípustnosti vydání Alexey Torubarova rozhodly nejen Krajský soud v Brně a  Vrchní soud v Olomouci a překážku k vydání neshledal ani Ústavní soud ČR“, když, jak ministerstvo spravedlnosti uvedlo:  „ústavní stížnost napadající rozhodování českých soudů pro údajné porušení jeho ústavně zaručených základních práv odmítl jako neopodstatněnou“, napsala tisková mluvčí ministerstva. Ministr tak rozhodl prý proto, že  se  od  rozhodnutí  soudů neobjevila žádná relevantní informace, která by vedla k opačnému závěru.

Mluvčí dodala, že ke dni vydání  nebyla Torubarovovi  v  Česku udělena žádná mezinárodní ochrana. Pokud by udělena byla, bylo by jeho vydání nepřípustné. To vše je pravda. Bohužel, ale ne celá. Ministerstvo  spravedlnosti   „zapomnělo“  uvést, že vydání  Alexey Torubarova  bylo nepřípustné  v každém případě,  neboť  jeho vydání  bránila  skutečnost  probíhajícího řízení  azylového. Extradiční řízení  a  řízení  o udělení azylu jsou dvě  rozdílná  řízení  a řízení o udělení azylu je prioritní. Bez jeho skončení  nemůže  být  ani rozhodnutím  ministra  o  vydání,   dokončeno  řízení extradiční. Všechna rozhodnutí  soudů o vydání  se totiž týkala  jen a jen  jeho možného vydání do Ruské federace, nikoli  udělení azylu.

Dle vyjádření předsedy Nejvyššího správního  soudu JUDr. Josefa Baxy: „V otázce posloupnosti rozhodnutí ve věci extradice a azylu, je však třeba poukázat na to, že rozhodnutí  o  povolení vydání nesmí  nastat  dříve, než bude pravomocně skončeno řízení o mezinárodní ochraně (o udělení azylu), tj. i včetně případného soudního přezkumu.“

Pražská  kancelář  Vysokého komisaře pro uprchlíky  OSN  poskytla již v roce  2011  ministerstvu vnitra  toto  sdělení: „otázka, zda vyžádaná osoba je či není uprchlíkem musí být orgány dožádaného státu vyřešena ještě před tím, než je rozhodováno,  zda  jsou splněny právní požadavky pro extradici. Vyplývá to ze závazku dožádaného státu zajistit dodržování  zásady „non refoulement“ (zákaz navrácení)  zakotvené v mezinárodním uprchlickém právu (článek 33 odst.1 Úmluvy  z  roku 1951) a mezinárodním  právu lidských práv (zejména čl. 3 Evropské úmluvy o lidských právech a čl.3 Úmluvy OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení nebo trestání). Zásada „non refoulement“ je základní  zásadou  od  níž  není možné se odchýlit. Vztahuje se na uprchlíky  i žadatele  o  azyl po celou dobu posuzování jejich žádosti. Platí v plném rozsahu i v kontextu extradice.“  Aktivisté na obranu práv  Alexeye  Torubarova  i  jiných žadatelů  o azyl, toto sdělení opakovaně zaslali  i MS  ČR

Odbor  azylové  a  migrační  politiky  ministerstva vnitra (OAMP) zaslal na vědomí ministerstvu spravedlnosti toto vyjádření: „Dne 27.3.2012 bylo OAMP MV ČR doručeno prohlášení o úmyslu  požádat o mezinárodní ochranu na území ČR pana  Torubarov  Alexey, nar…. – počínaje tímto dnem se na výše jmenovaného…pohlíží  jako  na  žadatele  o udělení mezinárodní ochrany. Upozorňujeme, že tato skutečnost  v  souladu s článkem 1 a čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, § 3f zákona o azylu  a § 350b odst.4  tr.řádu  znemožňuje do pravomocného ukončení správního řízení  realizovat  u výše  jmenovaného  trest  vyhoštění  či  vydání do cizího státu.“

Shora  uvedené  vyjádření  MS ČR  výstižně  charakterizoval politický  vězeń bývalého totalitního režimu  Heřman  Chromý, který prohlásil: „ I fakt, že nebyl pan Torubarov  vydán v Rakousku a bylo mu umožněno odcestovat do ČR, se tu vydává jako zdůvodnění pro skutečnost, že nemohlo být vydáno další rozhodnutí  o  jeho vydání.  MS ČR nejen že předjímá něco, co nebylo rozhodnuto, ale co z  pohledu  MS  ČR  mluví v neprospěch pana Torubarova. A  s  mezinárodní ochranou se  to má podobně. Za  vznešeným  označením  se tu zakrývá skutečnost, že MV ČR nerozhodlo. MS ČR však znovu  předjalo  rozhodnutí, které  nebylo  sice učiněno, ale z něhož opět plyne pro MS ČR  zase  jen negativní skutečnost, že tedy mezinárodní ochrana nebyla poskytnuta. Také toto zdůvodnění je hodné zdůvodnění, která činila komunistická justice, když posílala do vězení nevinné lidi. Čili otázka zní: komu a čemu všemu slouží takové rozhodnutí“.

Řádná  ústavní  stížnost  proti  rozhodnutí  ministra  o vydání  nemohla být podána, protože  Alexey Torubarov, ani  jeho obhájce takové rozhodnutí   neobdrželi !  I  zde platí zásada římského práva:  „Ius ex  iniuria  non oritur“ (právo nevzniká  z  bezpráví). Nakolik  bylo tedy trestní  oznámení  syna  Alexeye Torubarova  „nesmyslné  a  neodpovídající  skutečnosti“, může  posoudit  každý  sám.

                                                                                                          JUDr. Milan Hulík, Ph.D.

http://helpaman.org/new/?p=4094

další dokumentace: http://helpaman.org/new/?p=3235

 


 

Vládní drama na letišti. Kalousek nechal blokovat ruské letadlo cisternou

 

http://www.lidovky.cz/vladni-drama-na-letisti-kalousek-nechal-blokovat-ruske-letadlo-cisternou-1l2-/zpravy-domov.aspx?c=A130526_163020_ln_domov_mpr

PRAHA -Zní to jako scéna ze špionážního thrilleru. Letiště Václava Havla, čtvrtek 2. května 2013. Na poslední chvíli se ministři české vlády pokoušejí zastavit ruské letadlo, na jehož palubě je vydávaný ruský podnikatel Alexej Torubarov. Personál letiště dokonce na pokyn ministra financí Miroslava Kalouska (TOP09) před ruské letadlo přistavuje cisternu, aby zabránil vzlétnutí. Napětí roste. Nakonec v bitvě nervů česká strana couvne a letadlo odlétá.

Ministři financí, zahraničí, dopravy, vnitra a spravedlnosti. To je kvintet mužů, kteří se do akční scény na letišti více či méně zapojili.

Nejaktivněji se podle informací serveru Lidovky.cz v záchraně ruského podnikatele angažoval ministr financí Miroslav Kalousek (TOP09), pod jehož resort pražské letiště spadá. “Vše co ten den a v tyto okamžiky konal personál letiště, konal výhradně na mou odpovědnost,” řekl ministr serveru Lidovky.cz. “Bylo by naprosto nefér volat k odpovědnosti kohokoli jiného,” podotkl rezolutně Kalousek.

Proč kvůli ruskému podnikateli neváhal využít problematického postupu, nechtěl ministr financí říci.

.

Torubarovovův příběh se dostal ke Schwarzenbergovi

O koho se špičky české vlády s Rusy na letišti přetahovaly? O Alexeje Torubarova, podnikatele z Volgogradu, na kterého byl v Rusku kvůli obvinění ze zpronevěry vydán mezinárodní zatykač. On sám tvrdil, že do Česka utekl před ruskou mafií a tajnou policií (viz box).

Jeho extradici, tedy následné vydání k trestnímu stíhání či výkonu trestu do státu vyžadujícího, podepsal ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) v dubnu. Server Lidovky.cz již dříve informoval, že tak učinil i přes nesouhlas lidskoprávních organizací a fakt, že Rakousko, kde podnikatel pobýval dříve, jeho vydání do Ruska odmítlo.

Jenže o osud Torubarova, který čekal na rozhodnutí rok ve vazbě, se začal zajímat ministr zahraničí Karel Schwarzenberg (TOP 09). Případ se dostal i na jednání vlády a podle informací serveru Lidovky.cz se ministři dohodli, že vydání zarazí. Ministr vnitra Jan Kubice proto volal policejnímu prezidentovi Martinu Červíčkovi s tím, aby za každou cenu Torubarova dostal zpět. Ale už bylo příliš pozdě.

.

Podivná dezinformace

Ve čtvrtek 2. května zasáhla do Torubarova osudu podivná dezinformace ve vládě. “Byl to prostě zase typický omyl. První informace, kterou jsme dostali, zněla, že to vydání bylo zastaveno, pak zase že ne,” popsal zmatky Schwarzenberg serveru Lidovky.cz.

Mezitím už byl v půl jedenácté Torubarov předán ruské straně. Rusové měli naspěch. Podnikatele okamžitě odvedli do letadla Aeroflotu, které čekalo na odlet na pražském letišti.

Když se ministři dozvěděli, že Torubarov je již v ruském letadle, podnikli zoufalý pokus jeho odletu zabránit. “Vím, že to řešil ministr dopravy a ministr financí. Volali si kvůli tomu,” potvrdil serveru Lidovky.cz ministr průmyslu Martin Kuba (ODS). Není složité odhadnout, čeho se Kalouskův telefonát týkal. Zatímco letiště spadá plně do jeho kompetencí, řízení letového provozu má na starosti ministr dopravy Zbyněk Stanjura (ODS). Kalousek tak podle všeho chtěl po Stanjurovi, aby dal řídící věži na Ruzyni rozkaz ruský letoun udržet na zemi stůj co stůj. Dokud byl totiž stroj Aeroflotu na zemi, vztahovaly se na něj české zákony.

.

“Kdyby měla policie odvahu, tak Torubarova z letadla vytáhne”

Aby získal čas pro zasahující policisty, přistoupil Kalousek k radikálnímu řešení. Dal personálu letiště příkaz, aby cestu na ranvej ruskému stroji zahradili cisternou. “Rusové nechtěli Torubarova za žádnou cenu vydat s tím, že chtějí oficiální dokument. Červíčkův příkaz jim nestačil. Nakonec málem došlo k přestřelce mezi Rusy a našimi policisty. A tak nakonec ministr Schwarzenberg dal pokyn, aby letadlo odletělo,” popsala dramatické okamžiky Hana Demeterová z organizace Pomoz jednomu člověku, která se odvolává na informace od náměstka ministra spravedlnosti Daniela Voláka.

Podle informací serveru Lidovky.cz byl Torubarov vydán kvůli zdrženlivosti zasahujících policistů. “Kdyby měla policie stejnou odvahu jako personál letiště, tak by bývali Torubarova vytáhli,” řekl serveru Lidovky.cz zdroj, který nechtěl být jmenován.

 

Případ Torubarov

Úspěšný ruský podnikatel z Volnogradu Alexej Torubarov tvrdil, že se odmítl podvolit nátlaku mafie, pro niž podle něj pracují prokurátoři, podnikatelé a agenti ruské tajné služby FSB. V Rusku ho viní ze zpronevěry, on říkal, že jde o vykonstruovaný proces a že mu v Rusku hrozí mučení a smrt.
Na základě mezinárodního zatykače jej zadržela v roce 2011 rakouská policie. Rakušané ovšem Torubarova nevydali, vrátili ho do Česka, protože podnikatel měl v pase české vízum (v Česku žije jeho manželka a nejmladší syn).

.

Alexej Torubarov
,

I v Česku ho policie zatkla, Torubarov zažádal o azyl, zároveň ale putoval na jaře 2012 do vazby. České soudy poté rozhodly, že Torubarovi nehrozí v Rusku zmanipulovaný proces a i přes protesty organizací, které se žadatele o azyl zastupují, rozhodly o jeho vydání. V dubnu 2013 podepsal extradici ministr spravedlnosti Blažek a 2. května byl Torubarov vydán Rusům. Od té doby o něm nemá rodina žádné zprávy.

O jeho případu už psal server Lidovky.cz - ČTĚTE ZDE. Stránky, které mapují jeho osud, naleznete zde.

 

Karel HrubešOndřej Golis

 


 

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/tema/Zastavte-to-letadlo-velel-Kalousek-Malem-se-strilelo-273336/diskuse

.

Zastavte to letadlo! velel Kalousek. Málem se střílelo

Ministerstvo spravedlnosti v čele s Pavlem Blažkem (ODS) podepsalo vydání vyhoštěného podnikatele Alexeje Torubarova zpět do Ruska. Ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) se ale jeho odletu snažil na poslední chvíli zabránit takřka vlastním tělem.

27.5.2013 7:16

.

Letiště Václava Havla zažilo scénu jako ze špionážního thrilleru, uvádí informaci Lidové noviny. Ministři české vlády se snažili zastavit ruské letadlo, na jehož palubě byl deportován vyhoštěný ruský podnikatel Alexej Torubarov zpět do své vlasti.

Personál letiště prý dokonce na pokyn Miroslava Kalouska přistavil před letoun cisternu, aby mu zabránila vzlétnout. Nakonec ale letadlo i přes snahu pětice českých ministrů vzlétlo. Nejaktivněji se podle deníku angažoval právě ministr financí, pod jehož resort letiště spadá. “Vše, co ten den a v tyto okamžiky vykonal personál letiště, konal výhradně na mou odpovědnost,” řekl Kalousek.

Alexej Torubarov je ruský podnikatel, který ze své domoviny utekl v roce 2011 údajně před vydíráním mafií a tajnou policií. Jeho extradici, tedy vydání k trestnímu řízení či výkonu trestu do státu vyžadujícího, podepsal ministr spravedlnosti Pavel Blažek i přes varování lidskoprávních organizací. Později se prý snažil své rozhodnutí změnit. Blažek nyní pro server Lidovky.cz uvedl, že vydání Torubarova nepovažuje za chybu.

.

Ministr zahraničí byl proti

Proti jeho vydání ale vystoupil na vládě ministr zahraničí Karel Schwarzenberg (TOP 09), už ale bylo pozdě. “Byl to prostě typický omyl. První informace, kterou jsme dostali, zněla, že to vydání bylo zastaveno, pak zase že ne,” řekl Schwarzenberg.

.

Málem se střílelo

Když se o nastalé situaci dozvěděl Kalousek, zavolal Zbyňku Stanjurovi (ODS), do jehož kompetencí spadá řízení letového provozu, aby řídící věž na jeho pokyn držela ruský letoun na zemi stůj co stůj. Kalousek přistoupil i k radikálnímu řešení a nařídil, aby personál přistavil před letadlo cisternu. Ani to nepomohlo. “Rusové ho ale nechtěli za žádnou cenu vydat s tím, že chtějí oficiální dokument, Červíčkův příkaz jim nestačil. Nakonec málem nastala přestřelka mezi Rusy a našimi policisty, a tak nakonec ministr Schwarzenberg dal pokyn, aby letadlo odletělo,” popsala událost Hana Demeterová z organizace Pomoz jednomu člověku.

.

Kdo je Torubarov

Torubarov tvrdí, že utekl ze země kvůli strachu o život, dostal se prý do konfliktu s ruskou policií a tajnou službou, které ho vydíraly. Muže nejdříve zatkla rakouská policie, ale odmítala jej vydat kvůli podezření na zmanipulované důkazy. Podnikatel poté požádal o azyl v Česku, kde žije jeho manželka. Ministr Blažek jeho extradici podepsal i přes varování některých organizací a fakt, že Rakousko jeho vydání odmítlo.

Rodina vydaného podnikatele už podle informací LN podala na Blažka kvůli jeho rozhodnutí trestní oznámení.

Autor: adr

 


http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/kalousek-chtel-zastavit-letadlo-kvuli-podnikateli-vydanem-do-ruska_271409.html

.

Kalousek chtěl zabránit letu kvůli podnikateli vydanému do Ruska

.

Ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) chtěl 2. května zastavit odlet podnikatele Alexeje Torubarova vydaného kvůli trestnímu stíhání do Ruska. Píší to Lidové noviny (LN), ministr to deníku potvrdil. Kalousek prý dokonce nařídil personálu pražského letiště postavit před ruský letoun cisternu. Podle deníku se ministr snažil zabránit mezinárodní ostudě. Rus byl totiž vydán, aniž s ním bylo dokončeno azylové řízení, a nebylo tedy možné ho vydat.

Podnikatel byl v Rusku obviněn z vydírání důstojníka tajné služby a podvodů, Torubarov naopak tvrdí, že jej vydírala ruská tajná služba, policie a mafie. V ČR žádal o azyl, ale na základě mezinárodního zatykače skončil ve vazbě. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) pak rozhodl o vydání, ale ve chvíli, kdy již měl podnikatel odletět, se pokusili čeští ministři financí, spravedlnosti, zahraničí, dopravy a vnitra vydání zastavit, dokonce i zablokováním letadla.

Letiště Václava Havla spadá pod Kalouskovo ministerstvo. “Vše, co ten den konal personál letiště, konal výhradně na mou odpovědnost,” řekl ministr deníku. “Bylo by naprosto nefér volat k odpovědnosti kohokoli jiného,” dodal. Ruský letoun s Torubarovem však nakonec stejně odletěl.

Rodina podnikatele kvůli vydání podala trestní oznámení na ministra spravedlnosti. Blažek akci na letišti komentovat nechtěl, ale vydání Torubarova nepovažuje za chybu. Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg má opačný názor. “Byl to prostě typický omyl. První informace, kterou jsme dostali, zněla, že vydání bylo zastaveno, pak zase že ne,” řekl.

FOTO: JAKUB STADLER, ČTK                              AUTOR: ČTK

 


http://zpravy.idnes.cz/ministr-miroslav-kalousek-nechal-blokovat-ruske-letadlo-cisternou-1p4-/domaci.aspx?c=A130527_085427_domaci_skr

 

Ministr Kalousek nechal v Praze blokovat ruský letoun cisternou

Ministr financí Miroslav Kalousek chtěl 2. května zastavit odlet podnikatele Alexeje Torubarova vydaného kvůli trestnímu stíhání do Ruska. Dokonce nařídil personálu pražského letiště postavit před ruský letoun cisternu. Ministr se tak snažil zabránit mezinárodní ostudě, napsaly Lidové noviny.

Personál letiště postavil před letoun Aeroflotu cisternu. Ilustrační foto| foto: Jiří Benák,iDNES.cz
 

Ruský podnikatel byl totiž vydán, aniž s ním bylo dokončeno azylové řízení, a nebylo tedy možné Torubarova vydat.

Podnikatel byl v Rusku obviněn z vydírání důstojníka tajné služby a podvodů, Torubarov naopak tvrdí, že jej vydírala ruská tajná služba, policie a mafie. V ČR žádal o azyl, ale na základě mezinárodního zatykače skončil ve vazbě. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) pak rozhodl o vydání, píšíLidové noviny(LN).

Ale ve chvíli, kdy již měl podnikatel odletět, se podle LN pokusili čeští ministři financí, spravedlnosti, zahraničí, dopravy a vnitra vydání zastavit, dokonce i zablokováním letadla.

Letiště Václava Havla spadá pod Kalouskovo ministerstvo. “Vše, co ten den konal personál letiště, konal výhradně na mou odpovědnost,” řekl ministr deníku. “Bylo by naprosto nefér volat k odpovědnosti kohokoli jiného,” dodal. Ruský letoun s Torubarovem ale nakonec stejně odletěl.

Rodina podnikatele kvůli vydání podala trestní oznámení na ministra spravedlnosti. Blažek akci na letišti komentovat nechtěl, ale vydání Torubarova nepovažuje za chybu. “Ministr spravedlnosti postupoval dle platných zákonů a respektoval předchozí rozhodnutí několika soudů,” uvedla mluvčí ministerstva Štěpánka Čechová.

Podle ní snaha zdržet letadlo souvisela s tím, že Ústavní soud ještě rozhodoval o návrhu na odklad vydání muže a že ministerstvo čekalo na verdikt. “V daný den ale Ústavní soud nerozhodl. Vynesl verdikt až 7. 5. a rozhodl v něm o návrhu podaném právním zástupcem vydávané osoby tak, že jej odmítl. To znamená, že ani toto čtvrté rozhodnutí soudu nezpochybnilo předchozí rozhodnutí A. Torubarova vydat,” doplnila mluvčí.

Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg má jiný názor než jeho vládní kolega. “Byl to prostě typický omyl. První informace, kterou jsme dostali, zněla, že vydání bylo zastaveno, pak zase že ne,” řekl Lidovým novinám.

Autoři: ČTK, iDNES.cz

 


.

http://www.novinky.cz/domaci/303059-kalousek-chtel-cisternou-zastavit-letadlo-s-podnikatelem-vydanym-do-ruska.html

http://domaci.eurozpravy.cz/politika/70899-kalousek-chtel-cisternou-zastavit-letadlo-s-podnikatelem-vydanym-do-ruska/

http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-59948830-kalousek-chtel-na-letisti-zastavit-ruskeho-podniatele

.


http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/229072-kalousek-nechal-blokovat-ruske-letadlo-cisternou/

.

Kalousek nechal blokovat ruské letadlo cisternou

.

Praha - Ministr financí Miroslav Kalousek chtěl 2. května zastavit odlet ruského podnikatele Alexeje Torubarova, kterého Česko vydalo kvůli trestnímu stíhání do jeho země. PodleLidových novin ministr dokonce nařídil personálu letiště postavit před letadlo cisternu. Chtěl tím prý zabránit mezinárodní ostudě, protože s Torubarovem nebylo ukončeno azylové řízení a vydán být neměl. Rus ale nakonec stejně odletěl.

Podnikatel Torubarov byl v Rusku obviněn z vydírání důstojníka tajné služby a podvodů. Torubarov naopak tvrdí, že jej vydíraly ruská tajná služba, policie a mafie. V Česku žádal o azyl, ale na základě mezinárodního zatykače skončil ve vazbě. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek pak rozhodl o vydání, píší Lidové noviny. Ovšem ve chvíli, kdy již měl podnikatel odletět, se podle deníku pokusili čeští ministři financí, spravedlnosti, zahraničí, dopravy a vnitra vydání zastavit, dokonce i zablokováním letadla.

Letiště Václava Havla spadá pod Kalouskovo ministerstvo. “Vše, co ten den konal personál letiště, konal výhradně na mou odpovědnost,” řekl Kalousek. “Bylo by naprosto nefér volat k odpovědnosti kohokoli jiného,” dodal. Ruský letoun s Torubarovem ale nakonec stejně odletěl.

Rodina podnikatele kvůli vydání Torubarova podala na ministra spravedlnosti trestní oznámení. Blažek akci na letišti komentovat nechtěl, ale vydání Torubarova nepovažuje za chybu. Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg má opačný názor. “Byl to prostě typický omyl. První informace, kterou jsme dostali, zněla, že vydání bylo zastaveno, pak zase že ne,” uvedl.

Syn Alexeje Torubarova Stas: ”Jsme v obrovském šoku z toho, že Česko svolilo k vydání. Matka leží v depresi a vůbec nevím, jestli svého otce ještě někdy uvidím živého.”

Nevládní organizace poukazují na drastické podmínky v ruských věznicích i na mezinárodní úmluvy o lidských právech. K vydání musí být nejprve uzavřeno azylové řízení včetně případných soudních přezkumů. “Jsme velice rozčarováni rozhodnutím pana ministra, že se rozhodl pana Torubarova vydat, a to z mnoha důvodů. Myslím, že už mohlo být varovné, že Rakousko, kde byl ve vazbě, se rozhodlo ho nakonec nevydat,” zdůraznila Anna Šabatová z Českého helsinského výboru.

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek:

“Přípustnost vydání zkoumají české soudy, v jeho případě krajský, vrchní a následně i Ústavní soud, dokonce opakovaně. Tyto soudy, které měly k dispozici veškeré materiály, rozhodly o přípustnosti vydání. To znamená, že kdybych rozhodl jinak, tak bych naopak jednal proti rozhodování českých soudů. Což považuji za vyloučené.”

Download Video: MP4

Kdyby měla policie odvahu, tak Torubarova z letadla vytáhne

Aby získal čas pro zasahující policisty, přistoupil Kalousek k radikálnímu řešení. Dal personálu letiště příkaz, aby cestu na ranvej ruskému stroji zahradil cisternou. “Rusové nechtěli Torubarova za žádnou cenu vydat s tím, že chtějí oficiální dokument. Červíčkův příkaz jim nestačil. Nakonec málem došlo k přestřelce mezi Rusy a našimi policisty. A tak nakonec ministr Schwarzenberg dal pokyn, aby letadlo odletělo,” popsala dramatické okamžiky Hana Demeterová z organizace Pomoz jednomu člověku, která se odvolává na informace od náměstka ministra spravedlnosti Daniela Voláka.

Podle informací serveru Lidovky.cz byl Torubarov vydán kvůli přílišné zdrženlivosti zasahujících policistů. “Kdyby měli policisté stejnou odvahu jako personál letiště, tak by bývali Torubarova vytáhli,” řekl serveru Lidovky.cz zdroj, který je s událostí na letišti detailně obeznámen.

Třiapadesátiletý Torubarov byl v letech 2006–2008 ředitelem a spolumajitelem volgogradské společnosti Elvis Pljus, která ve městě provozuje bar a restauraci. Ruská prokuratura ho obviňuje, že se v té době dopustil finančních machinací a poškodil ostatní vlastníky. Podle ruského tisku získal bankovní úvěr 25 milionů rublů (16 milionů korun), za který se bez dohody se spolumajiteli zaručil majetkem své firmy. Získané peníze pak údajně použil pro svou osobní potřebu. V listopadu 2008 navíc Torubarov podle ruských prokurátorů odkoupil podíly ostatních dvou spoluvlastníků podniku za 26 milionů rublů, ale přestože firmu na svou osobu převedl, dlužnou částku nezaplatil. 

Zdroj: ČTK, LN

 


.
http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/198150/rebel-kalousek-chtel-zabranit-odletu-ruskeho-specialu-postavil-pred-nej-cisternu.html

.

Rebel Kalousek: Chtěl zabránit odletu ruského speciálu, postavil před něj cisternu

Drama jako z Bondovky a krůček od přestřelky mezi ruskými a českými policisty. Takhle vyhrocená situace vznikla na pražském letišti poté, co ministr financí Miroslav Kalousek nechal zablokovat ruský speciál cisternou. Chtěl zabránit odletu podnikatele Alexeje Torubarova, na kterého byl vydán mezinárodní zatykač.

.

Kvůli ministru spravedlnosti Pavlu Blažkovi si Česko 2. května utrhlo ostudu na mezinárodní úrovni. Vydal totiž do Ruska tamního podnikatele Alexeje Torubarova bez toho aniž by bylo zahájeno azylové řízení, píší pondělní Lidové noviny.

Na podnikatele Torubarova byl vydán mezinárodní zatykač, protože v Rusku prý vydíral důstojníka tajné služby. On ale naopak tvrdí, že ho vydírala ruská mafie, proto v Česku žádal o azyl. Místo toho byl v Česku díky zatykači umístěn do vazby a následně vydán do vlasti.

.

Kalousek: Chaloupko, čelem ke mně!

O zastavení vydání ruského podnikatele se pokoušeli ministři financí, zahraničí, dopravy, vnitra i spravedlnosti. Mužem činu byl ale ministr Miroslav Kalousek, pod kterého spadá letiště. Nařídil prý, aby před ruský speciál, na jehož palubě Torubarov byl, postavil letištní personál cisternu!

A Kalousek se za to nestydí, prý chtěl zabránit mezinárodní ostudě. „Vše, co ten den a v tyto okamžiky konal personál letiště, konal výhradně na mou odpovědnost,“ řekl ministr serveru lidovky.cz.

.

Přestřelka na letišti

Dokud letadlo sedělo na zemi, vše podléhalo českým zákonům, tedy bylo v kompetenci policie vyvést podnikatele z letadla ven. Rusové ale podnikatele vydat nechtěli. „Málem došlo k přestřelce mezi Rusy a našimi policisty,“ řekla Hana Demeterová z organizace Pomoz jednomu člověku. Nakonec čeští policisté ustoupili a ruský speciál odletěl. Nepomohla ani Kalouskova cisterna.

.

Typický omyl

Případ se dostal až k ministru zahraničí Karlu Schwarzenbergovi, následovaly telefonáty mezi ministrem vnitra Janem Kubicem i policejním prezidentem Martinem Červíčkem. Když se ale rozhodli jednat, bylo pozdě.

“Byl to prostě typický omyl. První informace, kterou jsme dostali, zněla, že vydání bylo zastaveno, pak zase že ne,” řekl Schwarzenberg Lidovkám.

Autor: psch

 


http://www.lidovky.cz/mezinarodni-ostuda-torubarova-jsme-mohli-vydat-tvrdi-blazkuv-urad-1f4-/zpravy-domov.aspx?c=A130527_113549_ln_domov_ogo

.

Operace Kalouskova cisterna: odpovědný úředník třískl telefonem

.
PRAHA -K dramatu na Letišti Václava Havla kvůli Alexeji Torubarovi by nedošlo, kdyby ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) vydání ruského byznysmena nepodepsal. Podle Torubarova advokáta Milana Hulíka podpisem ministr porušil hned několik mezinárodních smluv, nebral v úvahu stanovisko Nejvyššího správního soudu a způsobil Česku mezinárodní blamáž. S Torubarovem totiž stále běželo azylové řízení.

Jakub Pastuszek z trestního oddělení mezinárodního odboru ministerstva, který má extradice na starosti, se ale v rozhovoru se serverem Lidovky.cz brání: Žádná překážka pro vydání prý neexistovala.

.

Lidovky.cz: Věděli jste při podpisu vydání Torubarova, že v případu stále běželo azylové řízení?
Pan ministr to určitě věděl. Dle naší analýzy nikde není zákonem stanovená překážka, která brání povolení vydání, pokud není osobě udělena mezinárodní ochrana, tedy azyl. Tam je příslušné ustanovení trestního řádu, které jasně stanoví, že jako jedna z překážek vydání je, pokud dotyčná osoba je držitelem mezinárodní ochrany. Pokud ochrana není udělena, podle nás tam překážka není.

.

Lidovky.cz:  A takovéto informace od vás pan ministr Blažek dostal, když rozhodnutí o vyhoštění podepisoval?
Přesně tak. Samozřejmě vše koordinujeme a od ministerstva vnitra si zjišťujeme informace, v jaké fázi se azylové řízení nachází.

.

Lidovky.cz:  Nestanoví například úmluva o uprchlících, že pokud není rozhodnuto o azylu, osoba nesmí být vydána?
Úmluva o postavení uprchlíků výslovně ten souběh neřeší. Jsou tam specifické výjimky z judikatury soudu pro lidská práva, kdy je to možné realizovat.

.

Lidovky.cz:  Kdo přesně analýzu vypracoval?
Dělá to zde příslušný útvar. Kdo přesně ji vypracovával, to vám nebudu sdělovat.

.

Lidovky.cz:  Když tedy podle vás bylo vše v pořádku, proč se pět ministrů snažilo Torubarova za každou cenu vytáhnout z letadla?
K tomu se opravdu nebudu vyjadřovat, jsou to citlivé věci.

.

Lidovky.cz:  Chybovalo podle vás vydáním Torubarova ministerstvo, nebo ne?
Děkuji, nashledanou.

.

Poznámka redakce: zjevně rozladěný úředník Pastuszek ukončil hovor předčasně. Poslední otázku nezodpověděl a nenechal si ani položit doplňující dotazy.

 


http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/petice-ministru-se-na-posledni-chvili-snazila-zastavit-vyhosteni-ruskeho-podnikatele–1216938

.

Pětice ministrů se na poslední chvíli snažila zastavit vyhoštění ruského podnikatele

Pět ministrů vlády se začátkem května zapojilo do akce, která měla na poslední chvíli zastavit vydání ruského podnikatele Alexeje Torubarova do jeho vlasti. Ministr Miroslav Kalousek kvůli tomu dal dokonce pokyn personálu ruzyňského letiště, aby před letadlo s Torubarovem na palubě přistavil cisternu, aby zamezil vzletu. Informují o tom Lidové noviny.

O událostech z 2. května se začíná mluvit až teď.

Špičky české vlády v čele s ministrem financí Miroslavem Kalouskem se s Rusy přetahovaly o podnikatele, na kterého byl v Rusku vydán pro obvinění ze zpronevěry mezinárodní zatykač.

Dramatickou situaci vyřešil až pokyn šéfa české diplomacie Karla Schwarzenberga. Podle Hany Demeterové z organizace Pomoz jednomu člověku se na letišti schylovalo dokonce k přestřelce mezi českou a ruskou stranou.

Redaktor Martin Drtina zjišťoval podrobnosti o případu

„To vzešlo od pana náměstka Voláka, že Rusové údajně nechtějí toho člověka vydat, což je pochopitelné, když ho už jednou dostali do rukou. Naši ho zase chtěli s tím, že málem mělo dojít k přestřelce, proto byl dán pokyn k tomu, aby letadlo odletělo,“ přibližuje.

Alexej Torubarov tvrdí, že do Česka utekl před ruskou mafií a tajnou policií, v Rusku mu prý hrozí mučení a smrt. Celý proces je podle něj vykonstruovaný.

Loni na jaře si Torubarov v České republice zažádal o azyl, řízení ale ještě neskončilo. To mělo podnikatele od deportace do Ruska zachránit, myslí si Hana Demeterová.

.

Ministři se rozhodli zabránit vyhoštění

„Žadatel o azyl jako takový nemůže být vůbec vydán. Podle mezinárodních dohod, které jsme podepsali, a podle našich zákonů taky,“ vysvětluje.

Soudy ale o vyhoštění rozhodly rychleji než ministerstvo vnitra o azylu a vyhověly žádosti ruské strany. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek vydání ruského podnikatele do vlasti podepsal, nic nezákonného v tom nevidí.

„Soudy to všechno věděly, to znamená, kdyby mělo dojít k porušení mezinárodních dohod, tak by vydal špatné rozhodnutí krajský, vrchní i dvakrát Ústavní soud, což já absolutně vylučuji,“ upozorňuje.

O Torubarovi krátce předtím jednala česká vláda. Ministři se dohodli, že vydání zarazí. Letiště spadá pod kompetence ministerstva financí, řízení letového provozu zase pod resort dopravy, proto se na operaci podílelo více členů vlády.

Český rozhlas se snažil spojit i s ministrem Kalouskem a zeptat se ho, proč použil zrovna takovýto postup, zatím si ale neudělal čas.

Autor:  Martin Drtina  (mad)

 


http://dialog.ihned.cz/?p=062000_d&article[id]=59951110

.

Řídící letového provozu Kalousek

.

Jak je vůbec možné, že ministr Blažek příkaz k Torubarově vyhoštění podepsal? V té době totiž s ním nebylo ukončeno azylové řízení. A před jeho uzavřením nesmí být podle našich zákonů i mezinárodních úmluv žadatel o azyl vydán do země, z níž prchá.

Zpráva, že se Miroslav Kalousek pokoušel za pomoci cisterny zastavit ruské letadlo, na jehož palubě byl odvážen vyhoštěný ruský podnikatel, zní neuvěřitelně. Pokud se to ale událo podle dosavadních informací, jde o zásadní selhání ministrů, zainteresovaných v příběhu, jak vystřiženém z roklin balkánských. A vláda musí začít rychle vysvětlovat.

Jak je možné, že na příkaz ministra financí personál letiště staví před letadlo Aeroflotu cisternu? Vždyť pánem nad pohyby letadel je řízení letového provozu, které mohlo jediným slovem zastavit start letadla. Proč tedy takový pokyn nepřišel z řídící věže?

Co je nejvíc šokující, že ministr v této zemi může zvednout telefon a poslat na startovací dráhu (možná dokonce bez vědomí řízení leteckého provozu) cisternový vůz. Rezort financí vykonává akcionářská práva ve státní společnosti Aeroholding, vlastnící letiště. Z toho ale neplyne, že ministr financí může letištnímu personálu dávat příkazy k divokým manévrům. Z tohoto pistolničení, by se měl Kalousek velmi zevrubně zodpovídat.

Naprostou schizofrenii projevila vláda v přístupu k Alexeji Torubarovi, který u nás požádal o azyl před údajným pronásledováním ruskou mafií a tajnou službou. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek podepsal v dubnu příkaz k jeho vyhoštění. Proti tomu vystoupil šéf zahraničí Karel Schwarzenberg až v okamžiku, když už bylo pozdě. Proč zaspal? Tady přece nešlo o kecání blbostí.

A hlavně – jak je možné, že ministr Blažek takový příkaz k Torubarově vyhoštění podepsal? V té době totiž s ním nebylo ukončeno azylové řízení. A před jeho uzavřením nesmí být podle našich zákonů i mezinárodních úmluv žadatel o azyl vydán do země, z níž prchá. Blažek ho ale vydal Rusům i přes to, že ho na protipávnost jeho kroku upozornil mimo jiné i azylový odbor Ministerstva vnitra. Proč ignoroval všechna varování?

Kalousek chtěl zabránit odletu ruského podnikatele. Před letadlo mu postavil cisternu - čtěte ZDE

A konečně – jak to, že se o incidentu dozvídáme až nyní? Zrovna v okamžiku, kdy je v Rusku český premiér… Celé to teď vypadá šíleně: jakoby se vláda rozhodla poslat Putinovi dáreček. Pak se sice lekla, ale už naše orgány nedokázaly zabránit Rusům, aby si kořist odvezli. Rusofilové na pražském Hradě musí skákat radostí.

Autoři: Jiří Leschtina

 


http://beta.parlamentnilisty.cz/zpravy/Ministerstvo-spravedlnosti-se-nechce-k-vydani-ruskeho-podnikatele-vyjadrovat-273404

.

Ministerstvo spravedlnosti se nechce k vydání ruského podnikatele vyjadřovat

.

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) porušil několik mezinárodních smluv a způsobil Česku ostudu, když v dubnu letošního roku schválil vydání ruského byznysmena Alexeje Torubarova. Prohlásil to podnikatelův advokát Milan Hulík. O kauze informuje server Lidovky.cz.

Na Torubarova byl vydán mezinárodní zatykač, v Rusku je obviněn ze zpronevěry. Podnikatel a jeho rodina žijí v Česku, kde ho také policie zadržela a poslala do vazby.

Torubarov požádal o azyl, protože se obával o svůj život, pokud by se vrátil do Ruska. České soudy ale rozhodly, že mu v jeho zemi nehrozí zmanipulovaný proces, a vydaly podnikatele Rusům. Vydání podepsal v dubnu 2013 ministr Blažek. Jeho rodina už ale o něm nemá žádné zprávy.

.

Kalousek nechtěl Torubarova pustit ze země

Odlet Torubarova z Letiště Václava Havla byl přitom poměrně dramatický. Ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) chtěl za každou cenu zabránit letadlu vzlétnout. Před letadlo byla dokonce přistavena cisterna, aby nemohlo odletět. Vše se odehrálo 2. května 2013.

Lidovky.cz kvůli případu udělaly rozhovor s Jakubem Pastuszekem z trestního oddělení mezinárodního odboru Ministerstva spravedlnosti.

.

Blažek o probíhajícím azylovém řízení věděl. Torubarova ale vydal

Pastuszek tvrdí, že v zákonech neexistuje překážka bránící vydání, pokud není osobě udělena mezinárodní ochrana, tedy azyl. Ministr Blažek nicméně věděl, že při podpisu vydání Torubarova běželo azylové řízení.

Úmluva o postavení uprchlíků pak podle Pastuszeka takový souběh neřeší. Server Lidovky.cz ovšem upozornil na to, že se Torubarova snažilo z letadla vytáhnout pět ministrů. Zeptal se proto úředníka na důvod takového počínání. Ten ale předčasně ukončil rozhovor a odmítl na dotazy odpovědět.

autor: vfe

 
 


http://beta.parlamentnilisty.cz/parlament/vlada/Bezpecnostni-experti-o-incidentu-na-letisti-Misto-Kalouska-mel-zakrocit-Kubice-273401

.

Bezpečnostní experti o incidentu na letišti: Místo Kalouska měl zakročit Kubice

.

Za stěží uvěřitelné lze považovat informace, že ministr financí Miroslav Kalousek řídil na ruzyňském letišti manévry, během nichž bylo letadlo ruské společnosti Aeroflot zablokováno cisternou, aby nemohlo vzlétnout. Šlo o zoufalý, ale také neúspěšný pokus pětice českých ministrů na poslední chvíli zabránit vydání podnikatele Alexeje Torubarova do Ruska.

Když se v polovině května dušovalo Ministerstvo spravedlnosti, že Pavel Blažek nepochybil souhlasem s vydáním ruského podnikatele Alexeje Torubarova do jeho vlasti, jen málokdo tušil, jaké manévry se v souvislosti s tím strhly na ruzyňském letišti. Na poslední chvíli se totiž česká strana pokusila jeho vydání zabránit. Personál letiště dokonce na příkaz ministra financí Miroslava Kalouska přistavil před ruské letadlo, v němž už podnikatel seděl pod dohledem policistů, cisternu, aby zabránil jeho vzlétnutí.

To se odehrávalo 2. května a podle informací serveru Lidovky.cz se do scény jako vystřižené ze špionážního thrilleru zapojilo více či méně pět českých ministrů – financí, zahraničí, dopravy, vnitra a kupodivu i spravedlnosti. Šéf tohoto resortu Pavel Blažek totiž podepsal souhlas s vydáním Torubarova k trestnímu stíhání, a to přes nesouhlas organizací pro lidská práva. Opíral se o výroky Krajského soudu v Brně, který stejně jako následně Vrchní soud v Olomouci rozhodl o tom, že vydání Torubarova do Ruska je přípustné. A stejný verdikt vynesl později i Ústavní soud.

.

Ministr Kalousek dal pokyn, aby letadlu znemožnili odlet

Shodou okolností právě ve čtvrtek 2. května jednala vláda a přitom se zřejmě ostatní ministři dozvěděli, že už je vše připraveno k vydání podnikatele, kterého si v půl jedenácté dopoledne vyzvedla ruská strana a hned ho odvezla na letiště. Dá se předpokládat, že výhrady proti vydání měl ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, který se netají kritikou toho, jak se v Rusku dodržují či spíše nedodržují lidská práva. Ministři se údajně dohodli, že vydání Torubarova zabrání.

Ministr vnitra Jan Kubice proto volal policejnímu prezidentovi Martinu Červíčkovi s tím, aby za každou cenu Torubarova dostal zpět. Aby získal čas pro zasahující policisty, přistoupil ministr financí Miroslav Kalousek, pod jehož resort pražské letiště spadá, k radikálnímu řešení. Dal personálu letiště příkaz, aby cestu na ranvej ruskému stroji zahradili cisternou.

.

Nechybělo moc a došlo k přestřelce mezi Rusy a našimi policisty

„Rusové nechtěli Torubarova za žádnou cenu vydat s tím, že chtějí oficiální dokument. Červíčkův příkaz jim nestačil. Nakonec málem došlo k přestřelce mezi Rusy a našimi policisty. A tak nakonec ministr Schwarzenberg dal pokyn, aby letadlo odletělo,“ popsala pro server Lidovky.cz dramatické okamžiky Hana Demeterová z organizace Pomoz jednomu člověku, která se odvolává na informace od náměstka ministra spravedlnosti Daniela Voláka.

„Dozvěděl jsem se o tom jako všichni ostatní až dnes, a to ještě zprostředkovaně. Sám o tom vím jen to, co je ve sdělovacích prostředcích. Ale tato akce mi nepřijde úplně nejstandardnější, i když nevím, do jaké míry se tím zabývala vláda České republiky a do jaké míry řešení tohoto problému bylo koordinované s cílem, aby Česká republika dostála svým mezinárodním závazkům,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz generál v záloze Andor Šándor, odborník na bezpečnost a řešení otázek krizového managementu.

.

Místo cisterny měly stačit pokyny z řídící věže

„Neznám vnitřní mechanismy, jaké fungují na letišti, takže se k blokování letadla cisternou nemohu příliš vyjadřovat, ale po pravdě řečeno to moc standardně nevypadá. Pohyb letounů v prostoru letiště se řídí pokyny řídící věže, tedy i povolení ke startu, bez něhož by letadlo určitě nevzlétlo. Faktem je, že pracovníci letiště uposlechli, respektive takto na ministra reagovali. Je otázka, do jaké míry fungovali pracovníci letiště podle vlastních postupů a jestli jejich vnitřní předpisy něco takového vůbec umožňují,“ upozorňuje bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby ČR.

„Ministerstvo financí vykonává vlastnická práva, to je zcela nepochybné. Ale jestli se výkon akcionářských práv může vztahovat i na něco takového, tak to mám pochybnost. Ale neznám širší kontext, jestli vláda nějakým způsobem nerozhodla, zda nebyl pověřen ministr financí k takovýmto opatřením. Přijde mi to přinejmenším trochu zvláštní blokovat letadlo cisternou, k tomu by měl sloužit jiný mechanismus, a sice že letoun nedostane povolení vůbec k rozjezdu, aby začal někde rolovat a dostal povolení ke startu,“ konstatuje expert na bezpečnostní problematiku Andor Šándor.

.

Do celé věci měl mnohem razantněji vstoupit ministr vnitra

„Je to něco zcela mimořádného, ale zároveň je to také nelogické. Sice chápu, že pan Kalousek je v pozici šéfa Ministerstva financí, které zastupuje stát jako hlavního akcionáře letiště, ale toto je věc ministra vnitra, ne ministra Kalouska. Pokud to bylo tak závažné a mělo dojít k zamezení odletu toho ruského občana, tak do toho měl vstoupit ministr vnitra, nikoli ministr financí. Z toho důvodu to vidím jako absurdní,“ říká pro ParlamentníListy.cz senátor František Bublan, exministr vnitra a bývalý ředitel civilní rozvědky.

„Navíc to letadlo stejně odletělo, takže to bylo neúčinné. Účinně do toho mohl zasáhnout ministr vnitra, opřít to o nějakou bezpečnostní otázku a mohlo se odletu zabránit. A zásah policejního prezidenta byl pro ruskou stranu pochopitelně málo, tam do toho měl vstoupit buď ministr vnitra nebo ministr spravedlnosti,“ pokračuje František Bublan s tím, že o podobném incidentu na letišti zatím neslyšel.

.

O bezpečnostních akcích na letišti by neměli rozhodovat akcionáři

Ministr financí Miroslav Kalousek bere veškerou odpovědnost za to, co se v souvislosti s letadlem Aeroflotu na ruzyňském letišti dělo, na sebe a tvrdí, že personál letiště jednal podle jeho pokynů. „Jestli panu Kalouskovi něco hrozí za případné překročení pravomoci, to nedovedu posoudit. Ale vzhledem k tomu, že ta jeho akce byla neúčinná, tak šlo vlastně jen o pokus,“ podotýká František Bublan.

„Ale je to věc vedení toho letiště, že se tak zachovali, že přistoupili na jeho příkaz a dělali kroky podle něj. Vždyť to už je bezpečnostní zásah, a ten nemůže řídit ministr financí. To záleží na bezpečnostní organizaci letiště. Měli by mít sami připravený postup pro případ takové situace, přece tady nebudou akcionáři rozhodovat, jaké se budou dělat bezpečnostní akce na letišti, to je nemyslitelné,“ tvrdí exministr vnitra František Bublan.

.

Ministr si stojí za svým, i když čelí trestnímu oznámení

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek si navzdory výše popsaným manévrům za vydáním ruského podnikatele stojí i teď, i když čelí trestnímu oznámení, které na něj podal Torubarův syn. „Opakovaně se ohrazujeme proti nepravdám a zavádějícím informacím o postupu ministra spravedlnosti při rozhodnutí o extradici A. Torubarova do Ruské federace. Ministr spravedlnosti postupoval dle platných zákonů a respektoval předchozí rozhodnutí několika soudů,“ reaguje mluvčí Ministerstva spravedlnosti Štěpánka Čechová na spekulace o chybném postupu ministra Blažka v této věci.

.

autor: Jiří Hroník