Případ Mindii Kashibadzeho

 

·


·

·


·

·


·

Další justiční zločin nebo „jen“ omyl?

27.2.2012 15:35

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Hana-Demeterova-Dalsi-justicni-zlocin-nebo-jen-omyl-224201

13. 2. 2012 rozhodl ministr Pospíšil o přípustnosti vydání do Gruzie matematika Mindii Kašibadzeho, odborníka na informatiku ve vládě dřívějšího prezidenta Gruzie Ševarnadzeho, který více než rok sedí ve vazbě v Praze na Pankráci. Gruzínský oligarcha Avtandil Cereteli, blízký prezidentu Saakašvilimu, obvinil p. Kašibadzeho ze zpronevěry 650 000 dolarů.

 

Důkazy nejsou, stejně jako v případě kanadského občana, kterého občan Cereteli podvedl a okradl o mnoho miliónů dolarů tak, že celý případ je podrobně popsán dokonce i na veřejných stránkách gruzínského ombudsmana http://www.ombudsman.ge/index.php?page=1001&lang=1&id=523

 

Problém p. Kašibadzeho je v tom, že si dovolil kritizovat prezidenta Saakašviliho, kterého prezident Obama nedávno pochválil za jeho způsob zavádění demokracie, který by prý měl sloužit příkladem dalším státům. Tak se asi náš stát rozhodl jít příkladem v tomto příkladu. Nehledě na to, že třeba francouzský velvyslanec v Tbilisi p. Eric Furnie na adresu gruzínské vlády 22.3.2011 prohlásil: „Je to prostě katastrofa. Myslím, že můžeme mluvit o neobolševickém státu. Evropa bude nucena změnit svou politiku vůči této zemi.“

http://www.eng.ghn.ge/news-2998.html

Ale zpět na rodnou hroudu. Český helsinský výbor napsal 23.1.2012 do věznice p. Kašibadzemu: „Ve svém dopise uvádíte, že jste v současné době držen ve vazbě pro své politické názory. V této záležitosti bylo zpracováno stanovisko týmu expertů vyslaných do Gruzie, kteří politický důvod Vašeho věznění potvrdili a nedoporučili Vaše vydání do Gruzie… věříme, je-li zde negativní stanovisko expertů, pokud jde o Vaše vydání do Gruzie, že česká strana takové vydání nepovolí.“Česká strana takové vydání povolila.
Vrchní soud v Praze totiž zrušil dvě rozhodnutí Městského soudu v Praze o tom, že vydání p. Kašibadzeho není přípustné, přičemž druhé rozhodnutí Městského soudu bylo ještě kategoričtější než první. Své rozhodnutí zdůvodnil dne 26.10.2011 tak, že:
1.  p. Kašibadze není občanem ČR,
2. skutek, za který žádá Gruzie jeho vydání, není tamtéž promlčen,
3. „…řízení o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany bylo pravomocně skončeno tak, že tato ochrana udělena nebyla… Z těchto důvodů Vrchní soud v Praze ve věci rozhodl podle § 397 odst. 1 tr. řádu tak, že vydání Mindia Kashibadze k trestnímu stíhání do Gruzie pro uvedený skutek je přípustné.“JENŽE: řízení o udělení mezinárodní ochrany není dodnes pravomocně ukončeno! Ministr Pospíšil byl na tuto skutečnost upozorněn 6.12.2011 dopisem gruzínského přítele p. Kašibadzeho, zastupujícího jej v azylovém řízení. Přesto odpovědí byl včera doručený dopis ministerstva spravedlnosti, že ministr vydání povolil.
Městský soud v Praze sice potvrdil rozhodnutí odboru azylové a migrační politiky ministerstva vnitra o odmítnutí azylu, ale až dne 30.1.2012, tedy více než 3 měsíce po výše uvedeném rozhodnutí Vrchního soudu! Navíc i proti tomuto rozhodnutí Městského soudu v Praze byla v řádné lhůtě podána kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který je teprve kompetentní učinit závěrečné rozhodnutí o tom, zda na azyl opravdu p. Kašibadze nemá nárok, nebo zda došlo ve správním řízení k chybám, které mohou být příčinou k přezkumu rozhodnutí.K chybám došlo, strašným. Mimo jiné byl během případu  p. Kašibadzemu přidělen advokát na státní útraty, který s ním ale v podstatě nekomunikoval, proto byl posléze soudem zaměněn jiným. S tím to bylo stejné, protože brzy pochopil, že tady by mělo být za málo peněz hodně muziky. Dva soukromí advokáti – z nichž jeden velmi zvučného jména, možná toho nejzvučnějšího – vytáhli ze ženy p. Kašibadzeho, matematičky a donedávna programátorky Světové banky myjící v současné době nádobí v jedné z pražských restaurací, aby mohla být manželovi nablízku, všechno, co mohli. Když už neměla co prodat, zůstala na holičkách. Advokát nejzvučnější ji po rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ani nevysvětlil, že soud se dopustil hrubé procesuální chyby, když lhal o pravomocném azylovém rozhodnutí. Ruský prostředník nabídl v Praze zoufalé paní  výměnou za 2 000 dolarů méně zvučného advokáta, který – jak tvrdil – napsal a odeslal ústavní stížnost. Nehledě na to, že v kopii, kterou po několikatýdenních urgencích právník ženě p. Kašibadzeho nakonec poslal e-mailem, v ní na chybu Vrchního soudu ve věci azylu nepoukázal (jak později „vysvětlil“: on jeho spis nikdy neviděl, tak nevěděl), ústavní stížnost k Ústavnímu soudu nikdy nedorazila. To Ústavní soud písemně potvrdil v reakci na doplnění, které mu bylo zasláno dodatečně, když konečně náhodní lidé ženě p. Kašibadzeho správně přeložili, co je vlastně v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze uvedeno.
Díky takové „právní pomoci“ nebylo využito ani dalších možností vedoucích ke zjednání nápravy, jakou by mohlo být třeba dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Prostě o tom p. Kašibadzemu ani jeho paní ani nikdo neřekl.

P. Kašibadze je invalida, při uvěznění měl -9 a -12 dioptrií, což se pravděpodobně v důsledku stresu zhoršilo, protože staré brýle už jsou nedostačující. Jeho nucená extradice do vlasti na žádost vlivných mstitelů by se dala označit asi takto: Vítejte v pekle.

Něco o tom, co se děje v gruzínských věznicích a v jakém stavu je „nezávislé, tedy spravedlivé“ gruzínské soudnictví, je zde:

http://www.helpaman.org/cz/category/aktualne/publikace/serifove-z-uooz-divoky-zapad-ceske-justice/

Bývalý gruzínský ombudsman (2005-2009) p. Sozar Subari seznámil během své páteční návštěvy na českém ministerstvu zahraničních věcí naše úředníky nejen s katastrofální situací v oblasti porušování základních lidských práv v Gruzii, ale třeba i se soudními rozsudky v jednotlivých případech: za zproněvěru v přepočtu 40 000 Kč dostala žena 30 let vězení. Za 6 ukradených pneumatik byl mladý chlapec odsouzen k 18 letům vězení, protože soudu bylo jasné, že pneumatiky nemohl odnést  najednou, ale jen po dvou, a musel se tedy pro další dvakrát vrátit – takže opakovaná recidiva.
Za vraždu dostal jiný mladík 12 let. Bránil se, důkazy nebyly. Po pár letech se „zavražděný“ našel, pásl v horách ovce a divil se, proč by měl být mrtvý. Odsouzený seděl ještě další rok, protože mu trest zmírnili: z vraždy na pokus o vraždu, i když oživlý nebožtík potvrdil, že dotyčného nezná a nikdo se ho zavraždit nepokoušel.To, co tak úspěšně testují naši úředníci na cizincích, ocitajících se v české pasti (pro mnohé z nich pořád „demokratické“, protože takové podlosti nevěří a nevěří), se nemůže neobrátit proti nám.Díky, pane ministře. Vždyť přece škoda každé facky, která padne vedle.

Hana Demeterová

·


·

·


·

http://zpravy.idnes.cz/gruzinec-obvineny-ze-zpronevery-zustane-v-cesku-fb4-/domaci.aspx?c=A120905_115817_domaci_zt

·

Obviněný Gruzínec zůstane v Česku, doma mu prý hrozí zmanipulovaný soud

 

5. září 2012  12:48

Gruzínec Mindija Kašibadze se zatím nemusí vracet do své vlasti, kde mu hrozí trest za údajnou zpronevěru. Ústavní soud mu vyhověl a zrušil rozhodnutí ministra spravedlnosti a vrchního soudu o jeho vydání. Muž je přibližně 20 měsíců v české vazbě. Tvrdí, že mu doma hrozí politická perzekuce

“V řízení bylo dostatečně prokázáno, že existují důvody obávat se, že stěžovateli v případě vydání hrozí porušování základních práv,” řekl soudce Jiří Nykodým. Gruzíncův advokát Přemysl Hoke doufá, že se jeho klient co nejdříve dostane z vazby na svobodu. Gruzínec se středečního jednání nezúčastnil.

Kašibadze jako expert na informatiku pracoval v týmu dřívějšího prezidenta Gruzie Eduarda Ševarnadzeho. Později kritizoval politiku současného prezidenta Michaila Saakašviliho. Jistý gruzínský oligarcha jej pak obvinil ze zpronevěry 650 tisíc dolarů. Údajně si peníze půjčil a využil je pro vlastní potřebu. Kašibadze obvinění popírá.

Kašibadze tvrdí, že v Gruzii neexistují záruky spravedlivého procesu. Jeho advokát poukázal například na zprávy nevládních organizací o kritickém stavu vězeňství. “Při návratu do vlasti se obává politické perzekuce. Trestní řízení považuje za vykonstruované. V jeho zemi by naprosto nebyly splněny podmínky spravedlivého procesu,” uvedl advokát Přemysl Hoke.

Vrchní soud v Praze loni v říjnu rozhodl, že vydání Kašibadzeho do Gruzie je přípustné. S vydáním souhlasil také tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Kašibadze předtím v Česku marně žádal o politický azyl.

Vrchní soud podle Kašibadzeho stížnosti chyboval, když rozhodl v neveřejném zasedání. Obviněný se tak nemohl bránit a řádně hájit svá práva. Verdikt vrchního soudu byl navíc podle Gruzínce naprosto neočekávaný, protože Městský soud v Praze předtím opakovaně rozhodl o nepřípustnosti vydání.

Český Ústavní soud se situací v Gruzii zabýval už v roce 2010. Tehdy vyhověl stížnosti Zuraba Nadiradzeho, jenž byl ve vlasti v nepřítomnosti odsouzen za vraždu k 15 letům vězení. Také podle tehdejšího nálezu Ústavního soudu lze pochybovat o tom, zda Nadiradzeho čeká v Gruzii spravedlivé zacházení.

Autoři:ČTK,iDNES.cz

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10101491767-studio-ct24/212411058060905/
9.47 – 9.52 minuta

·


·

http://nalus.usoud.cz/Search/Word.aspx?id=75853

II.ÚS 670/12 ze dne 05.09.2012

Vydání (extradice) cizince – žadatele o azyl ve vztahu k nedostatečným zárukám spravedlivého procesu v Gruzii

Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti M. K., zastoupeného Mgr. Přemyslem Hoke, advokátem, se sídlem v Praze 4, Doudlebská 1046/8, proti rozhodnutí ministra spravedlnosti č. j. 1475/2010-MOT-T/42 ze dne 9. února 2012 a usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 To 168/2011 ze dne 26. října 2011, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 399 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, za účasti 1) Ministerstva spravedlnosti a 2) Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

I. Návrh na zrušení ustanovení § 399 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.

II. Rozhodnutí ministra spravedlnosti č. j. 1475/2010-MOT-T/42 ze dne 9. února 2012 a usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 To 168/2011 ze dne 26. října 2011 se ruší.

Odůvodnění:

I.
Rekapitulace ústavní stížnosti

1. Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 26. února 2012 a doplněnou podáními ze dne 28. února 2012, 1., 5., 6., 7. a 27. března 2012, 2. a 5. dubna 2012, 20., 22. a 27. června 2012 a 28. srpna 2012, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Z nich bylo usnesením vrchního soudu k odvolání státního zástupce zrušeno usnesení Městského soudu v Praze č. j. Nt 506/2010-609 ze dne 8. září 2011 a znovu bylo rozhodnuto tak, že je přípustné vydání stěžovatele k trestnímu stíhání do Gruzie pro trestný čin zpronevěry nebo odcizení podle čl. 182, § 2 (d), § 3 (b) trestního zákoníku Gruzie, kterého se měl dopustit tím, že dne 1. února 2005 bez předchozího souhlasu ostatních zakladatelů společnosti Maxtop M, Ltd., jako jeden ze zakladatelů a ředitel této společnosti zapůjčil od A. T. částku 650 000 USD, přičemž stěžovatel tyto finanční prostředky použil pro svoji potřebu. Rozhodnutím ministra spravedlnosti bylo povoleno vydání stěžovatele k předmětnému trestnímu stíhání do Gruzie. Tvrdí, že rozhodnutí ministra spravedlnosti a vrchního soudu porušují jeho ústavně chráněná práva obsažená v čl. 7 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen “Listina”), čl. 3 a čl. 6 odst. 1 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen “Úmluva”) a čl. 3 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému zacházení (dále jen “Úmluva proti mučení”), jakož i princip veřejného pořádku obsažený v § 377 trestního řádu, resp. čl. 10, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen “Ústava”), čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2 a 5, čl. 36 odst. 2, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny, čl. 1, čl. 6 odst. 2 a čl. 13 Úmluvy a čl. 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

2. V ústavní stížnosti konkrétně vrchnímu soudu vytýká, že rozhodl sám v neveřejném zasedání, a tím mu odňal možnost podat stížnost proti jeho rozhodnutí a řádně hájit svá práva, resp. se jakkoli proti němu bránit. Rozhodnutí vrchního soudu bylo pro něj rovněž naprosto neočekávané, neboť Městský soud v Praze opakovaně rozhodl o nepřípustnosti vydání stěžovatele k trestnímu stíhání, čímž měl právo se domnívat, že k trestnímu stíhání do Gruzie vydán nebude. V novém řízení před soudem prvního stupně nadto byla nově osvědčena existence další překážky bránící vydání stěžovatele, totiž stav řízení o udělení mezinárodní ochrany. Vrchní soud přitom v rozporu se skutečným stavem věci konstatoval, že řízení o udělení mezinárodní ochrany již bylo pravomocně ukončeno. Má za to, že s ohledem na protichůdné hodnocení této skutečnosti soudy obou stupňů bylo namístě, aby ministr předložil věc Nejvyššímu soudu, a pokud tak neučinil, tak toleroval systematické porušování práv stěžovatele na spravedlivý proces. Konečně se domnívá, že pokud chtěl vrchní soud prvostupňové rozhodnutí zrušit, měl věc vrátit k novému projednání soudu prvního stupně.

3. Oběma napadeným rozhodnutím pak vytýká, že umožnila vydání stěžovatele k trestnímu stíhání do Gruzie, aniž se dostatečně vypořádala se zprávami nevládních organizací o stavu lidských práv v Gruzii. Z nich plyne nedostatek záruk spravedlivého procesu v Gruzii, politická perzekuce a kritický stav vězeňství. Má za to, že od orgánů Gruzie nebylo možné očekávat v daném směru nic než ujištění, že stěžovateli bude zajištěn spravedlivý proces a nehrozí mu žádné porušení jeho lidských práv. Pokud by ve svém prohlášení uvedly, že negarantují zajištění základních práv stěžovatele v průběhu trestního řízení a v průběhu výkonu trestu, nemohly by v žádném případě očekávat vydání stěžovatele. Vrchní soud tak upřednostnil tyto obecné proklamace před skutečnostmi, které plynou ze zpráv nevládních organizací o nedodržování lidských práv v Gruzii. Stěžovatel má za to, že je třeba vycházet ze skutečného stavu v soudnictví a vězeňství v daném státě, o kterém vypovídají zprávy nevládních organizací, a nespoléhat na obecné proklamace dožadujícího státu. Vrchní soud neuvedl, na základě jakých úvah došel k závěru, že nebyly zjištěny takové skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovodit důvodnou obavu z politického pronásledování stěžovatele. Přitom ve svém rozhodnutí nijak nezpochybnil politickou angažovanost stěžovatele. Obavy stěžovatele z možného politického pronásledování v Gruzii podporuje i to, že jako poškozený v trestním řízení vystupuje gruzínský oligarcha A. T. Oba orgány veřejné moci umožnily vydání stěžovatele k trestnímu stíhání do státu, kde mu hrozí politické pronásledování a kde není zaručen spravedlivý soudní proces a ve věznicích dochází k porušování zákazu mučení a nelidskému zacházení.

4. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel poukazuje na to, že řízení o jeho kasační stížnosti ve věci udělení azylu, které se vede pod sp. zn. 9 Azs 6/2012, by mělo mít podle zákona odkladný účinek před jeho vydáním do Gruzie. Nesouhlasí proto s názorem vrchního soudu, že právní mocí rozhodnutí v azylovém řízení došlo k pozbytí azylové ochrany, když v době jeho rozhodnutí ještě ani nerozhodoval Městský soud v Praze o žalobě proti správnímu rozhodnutí. Podotýká, že do momentu výměny osob u moci v Gruzii tzv. “revoluce růží” v letech 1993 – 2003 mimo jiné řídil informační službu pro analýzu a prognostiku regionální politiky při Úřadu prezidenta Gruzie. Po nástupu režimu současného prezidenta Saakašviliho pokračoval ve své politické činnosti, a mj. vydával časopis “Zprávy informační společnosti”, v němž byly kromě jiného mnohokrát publikovány články kriticky hodnotící režim prezidenta Saakašviliho. Z těchto okolností plynoucí hrozba pro jeho osobu byla konstatována i znalcem, jehož posudek byl proveden v řízení před soudem prvního stupně. Žádný z obecných soudů se podle stěžovatele řádně nevypořádal s tím, zda byla dodržena zákonná ustanovení vedoucí k zahájení jeho trestního stíhání v Gruzii. Má za to, že soud prvního stupně přistoupil k věci při vědomí jiných případů projednávaných gruzínských občanů, jako např. ve věci N. (nález sp. zn. I. ÚS 2462/10, N 221/59 SbNU 195; srov. též nález sp. zn. I. ÚS 752/02, N 54/30 SbNU 65), rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (rozsudek ve věci Enukidze a Girgvliani vs. Gruzie č. 25091/07 ze dne 26. dubna 2011, rozsudek ve věci Makharadze a Sikharulidze vs. Gruzie č. 35254/07 ze dne 22. listopadu 2011), a zpráv různých lidskoprávních institucí a organizací, popisujících výkon justice v Gruzii. Z nich stěžovatel shrnuje, že jde o jeho vydání do země, kde se zcela evidentně porušují lidská práva a situace se ještě zhoršila, nejsou žádné záruky spravedlivého procesu, a je obecně kritizován vězeňský systém. Jeho trestní stíhání v dožadujícím státě má politický motiv a za své názory by mohl být pronásledován, a proto je možné i vykonstruování jeho trestního případu, a je ohroženo jeho zdraví i život a život jeho rodiny. Vrchnímu soudu tedy vytýká, že povýšil závazky, plynoucí z Evropské úmluvy o vydávání, nad závazky lidskoprávní.

II.
Rekapitulace návrhu na zrušení zákonného ustanovení

5. Stěžovatel se rovněž domáhá zrušení ustanovení § 399 trestního řádu a tvrdí, že je v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny a s čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky. Tomuto ustanovení vytýká, že jediným pravidlem, kterým se musí ministr spravedlnosti při svém rozhodování řídit, je existence předcházejícího rozhodnutí soudu o přípustnosti vydání. Ustanovení neobsahuje žádná procesní pravidla či postupy. Tvrdí, že každé rozhodnutí musí být vydáno v řízení podle určitých procesních pravidel, která mají zabránit libovůli. Bez nich se rozhodnutí stávají vnitřní záležitostí orgánů veřejné moci, bez možnosti hájit práva těch, kterých se rozhodnutí týká. Rozhodnutí ministra spravedlnosti o povolení vydání osoby k trestnímu stíhání do zahraničí znamená pro vydávanou osobu zásadní rozhodnutí, které může mít fatální dopad na jeho další život. Výše uvedená kritéria však takové rozhodnutí nesplňuje.

III.
Rekapitulace vyjádření ostatních účastníků řízení

6. Ministr spravedlnosti uvedl, že všechny důkazy byly provedeny již v řízení vedeném Městským soudem v Praze a stěžovatel měl možnost se k nim vyjádřit, a podobně měl možnost se vyjádřit ke stížnosti státní zástupkyně, čehož využil. Vrchní soud v Praze vyšel z toho, jak všechny provedené důkazy hodnotil Městský soud v Praze a v potřebném rozsahu zhodnotil i jejich význam pro danou věc. Rozhodnutí soudu prvního stupně nemohlo ve stěžovateli vzbudit legitimní očekávání, že vydán nebude, protože to bylo před vydáním rozhodnutí soudu druhého stupně předčasné. Protichůdné rozhodnutí soudu druhého stupně pak nepředurčuje, že by je měl ministr zpochybnit předložením věci Nejvyššímu soudu podle § 397 odst. 3 trestního řádu. Vrchní soud v Praze nepochybil, když se zabýval toliko překážkami vydání a nikoliv vlastním trestním řízením, které je proti stěžovateli vedeno v Gruzii. Souhlasí s hodnocením získaných zpráv o stavu věcí v Gruzii, tak jak bylo provedeno Vrchním soudem v Praze, tedy že problémy v dodržování práv obviněných a odsouzených netrpí celý justiční a vězeňský systém. Ani Vrchní soud v Praze ani ministr se přitom nespokojili toliko se zárukami předloženými gruzínskými úřady v žádosti o vydání. Ministr, i s ohledem na usnesení sp. zn. III. ÚS 2816/11 ze dne 27. října 2011, požádal o konkrétnější ujištění vyžadujícího orgánu a o sledování zastupitelským úřadem, jak jsou tato ujištění plněna. Význam těchto ujištění potvrdil Evropský soud pro lidská práva např. v rozhodnutích Gasayev proti Španělsku č. 48514/06 ze dne 17. února 2009 a Chentiev a Ibragimov proti Slovensku č. 21022/08 a 51946/08 ze dne 14. září 2010. V daném případě tedy nenastala kolize mezi závazky plynoucími ze závazků z mezinárodních smluv o vydávání a závazky plynoucími z dodržování základních práv a svobod. Nesouhlasí s nedoloženým tvrzením stěžovatele, že se v Gruzii politicky angažoval, a stěžovatel v řízení spíše prezentoval obavy z trestního řízení samotného než ze své politické angažovanosti a postavení poškozeného T. Nesouhlasí s názorem, že není možné vydat osobu do státu, kde je standard soudního procesu toliko nižší. K návrhu na zrušení § 399 trestního řádu uvádí, že se nemůže jednat o libovůli tam, kde je postupováno v souladu se zákonem a po předchozím přezkumu soudu. Navíc je v souladu s tuzemskou tradicí výkon státní moci při extradici podle principu sdílené pravomoci rozdělen mezi soud a ministra spravedlnosti. S ohledem na to vše navrhl ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou a návrh na zrušení zákonného ustanovení zamítnout jako nedůvodný

7. Vrchní soud v Praze k námitce stěžovatele, že ve druhém případě rozhodl ve věci sám, zatímco v prvním případě rozhodnutí zrušil a věc vrátil, poukazuje na odlišnou důkazní situaci. Argumenty, které státní zástupkyně uplatnila ve stížnosti proti rozhodnutí soudu prvního stupně, uplatnila již předtím ve veřejném zasedání a stěžovatel měl možnost se k nim vyjádřit. Podobně se měl stěžovatel možnost vyjádřit i k vlastní stížnosti státní zástupkyně. Oběma stranám bylo tedy dostatečně známo, co je předmětem neveřejného zasedání a rozhodnutí proto nelze považovat pro stěžovatele za překvapivé nebo neočekávané. Námitka, že vydání bránily závazky vyplývající z mezinárodních smluv, ústavního pořádku a trestního řádu, není námitkou novou. K objasnění existence takových překážek bylo vedeno obsáhlé dokazování a vrchní soud poukazuje na odůvodnění svého rozhodnutí, v němž se s tím vypořádal. K návrhu na zrušení zákonného ustanovení bylo poznamenáno, že jeho obecnost je patrně odrazem toho, že ministr spravedlnosti neposuzuje hlediska právní, ale především zahraničně politická. Navrhl, aby byla ústavní stížnost odmítnuta či zamítnuta.

8. Vrchní státní zastupitelství v Praze se vzdalo postavení vedlejšího účastníka řízení.

9. V replice stěžovatel poukazuje na to, že již v minulosti byl v Gruzii tímtéž poškozeným nestandardně vykonstruován případ, na který poukázal i bývalý ombudsman Gruzie. Opakuje, že důvod trestního stíhání popírá a trestní stíhání má podle něj politické pozadí. Poukaz ministra spravedlnosti na rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 2816/11 považuje za nepřípadný, když navíc v oné věci je nyní pod sp. zn. IV. ÚS 1755/12 vedeno řízení o nové ústavní stížnosti. Analýzu provedenou Ministerstvem spravedlnosti pro potřeby jeho vydání považuje za účelovou a nesprávnou. V České republice se již objevila skepse ohledně dodržování lidských práv v Gruzii včetně potíží jejího justičního systému. Poukazuje na rozdíl mezi názorem, který v této věci zastává český mimořádný velvyslanec v Gruzii na straně jedné, a Ministerstvo zahraničních věcí na straně druhé. Pochybuje, že v případě problémů justičního systému v Gruzii, na něž je různě poukazováno, by měl mimořádný velvyslanec třetí země větší práva a moc než místní orgány. Uvádí, že rozhodnutí ministra spravedlnosti o svém vydání neobdržel. Pokud ministr spravedlnosti poukazuje na věc Gasayev, tak tato osoba po svém vydání do Ruské federace za dramatických okolností uprchla za aktivní pomoci české nevládní organizace, aby následně získala azyl ve Francii. Pokud je poukazováno na věc Chebtuev a Ibragimov, tak oba jsou již šest let v extradiční vazbě na Slovensku a ve věci této extradice probíhá pod č. 65916/10 nové řízení před Evropským soudem pro lidská práva.

10. Podáním ze dne 4. dubna 2012 se ministr zahraničí označil za amicum curiae a zaslal své vyjádření k dané věci. V něm poukázal na to, že v době rozhodnutí ministra spravedlnosti doposud nebylo pravomocně skončeno řízení ve věci žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany, protože proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 4 Az 7/2011-47 ze dne 30. ledna 2012, kterým byla zamítnuta správní žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra č. j. OAM-56/LE-LE05-LE058-2011 ze dne 13. května 2011, byla včas podána kasační stížnost. Poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Azs 10/2010-99 ze dne 10. srpna 2010 a nálezy sp. zn. I. ÚS 752/02 (N 54/30 SbNU 65) a sp. zn. I. ÚS 2462/10 (N 221/59 SbNU 195), podle nichž má řízení ve věci azylu přednost před řízením extradičním. Dále s poukazem na vlastní šetření a zprávy mezinárodních orgánů a organizací uvádí, že navzdory pomalu se lepšící situaci je v otázce respektování práva na spravedlivý proces v Gruzii téměř vždy zmiňováno nepatřičné vměšování exekutivy do soudní moci a vytváření prostředí beztrestnosti, v mnoha případech soudy jen formálně potvrzují rozhodnutí učiněné předtím prokurátory. Kritizována je nedostatečná kvalifikace soudců mj. v oblasti lidských práv a systém jejich výběru náchylný ke korupci. Podmínky ve věznicích jsou mimořádně bezútěšné, v řadě případů s trvalými důsledky na zdraví vězněných osob.

IV.
Naléhavost věci

11. Posuzovaná věc se týká osobní svobody stěžovatele, která je v důsledku napadených rozhodnutí aktuálně a bezprostředně omezena v souladu se zákonem sledovaným účelem. V podobných situacích Ústavní soud standardně shledává naléhavost věci, neboť je nežádoucí, aby projednání ústavní stížnosti vedlo k podstatnějšímu prodlužování tohoto stavu, ať už by vlastní rozhodnutí o ústavní stížnosti bylo jakékoliv (sp. zn. II. ÚS 198/04, N 73/33 SbNU 225, 226). Proto byla věc projednána přednostně mimo pořadí.

V.
Skutková východiska

12. Z vyžádaného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. Nt 506/2010 a z dalších listin, předložených stranami, byly zjištěny následující skutečnosti.

13. Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze navrhla podáním ze dne 19. dubna 2011, aby bylo povoleno vydání stěžovatele do Gruzie k trestnímu stíhání pro trestný čin, kterého se měl dopustit tím, že bez souhlasu ostatních zakladatelů společnosti Maxtop M Ltd., jako zakladatel a ředitel této společnosti, si půjčil jménem této společnosti od A. T. částku 650 000 USD pro financování podnikatelských závazků, a takto získané peníze použil pro svoji potřebu.

14. V této věci byly konstatovány zprávy o stavu lidských práv, zejména ve vztahu k fungování justičního a vězeňského systému v Gruzii, a to Ministerstvem zahraničních věcí, skrze Ministerstvo vnitra, Ministerstva zahraničí USA, velvyslance České republiky v Tbilisi, Českého helsinského výboru, Amnesty international Česká republika, organizace International observatory for lawyers a dalších osob, a byl vypracován za tímto účelem i posudek Dr. E. S. z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

15. Se shora uvedenými zprávami v zásadě souzní i následné doklady, které připojil stěžovatel k ústavní stížnosti, sestávající z kopií zpráv, které měly obecné soudy k dispozici, cizojazyčných zpráv jiných orgánů, kopií článků v různých médiích a listin, vztahujících se k vydávání jiných osob do Gruzie, resp. trestního stíhání jiných osob v Gruzii. Všechny v zásadě hovoří o případech neadekvátních zásahů exekutivy do fungování justice, a že pobyt ve většině věznic vysoce nad běžnou míru ohrožuje život a zdraví vězňů.

16. Rovněž ministr spravedlnosti před vydáním napadeného rozhodnutí nechal svůj úřad zpracovat zprávu o stavu lidských práv v Gruzii a byla mu rovněž podána zvláštní zpráva Českým helsinským výborem.

17. V souvislosti s podáním návrhu státní zástupkyně na povolení vydání stěžovatele bylo obstaráno i sdělení Ministerstva vnitra, že stěžovatel 1. února 2011 požádal o mezinárodní ochranu. Rozhodnutím Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ze dne 13. května 2011 nebyla stěžovateli udělena mezinárodní ochrana. Správní žaloba proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2012. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Azs 6/2012-126 ze dne 14. června 2012 byl rozsudek správního soudu zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

VI.
Ústní jednání

18. U ústního jednání stěžovatel setrval na argumentech, které prezentoval ve svých písemných podáních, přičemž na svá písemná podání odkázal.

19. Ostatní účastníci řízení se ústního jednání nezúčastnili.

20. U ústního jednání navrhl stěžovatel provedení důkazu zahraniční tiskovou zprávou o misi Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě před nadcházejícími volbami v Gruzii. Tento důkaz byl zamítnut pro nadbytečnost, protože obecné informace, jež tato zpráva obsahovala k předmětu řízení, nepřinesly nic nového oproti tomu, co bylo provedeným dokazováním již zjištěno.

VII.
K návrhu na zrušení zákonného ustanovení

21. Stěžovatel v prvé řadě považoval za protiústavní již samotnou kompetenci ministra spravedlnosti povolit vydání osoby do cizího státu vyplývající z § 399 trestního řádu. Z logiky argumentace stěžovatele tedy vyplývá, že je třeba nejprve zkoumat, zda je vůbec možno in abstracto ministru spravedlnosti bez bližších procesních pravidel vydat osobu do cizího státu. Pokud by Ústavní soud dospěl k závěru, že takový postup je v rozporu s ústavním pořádkem, znamenalo by to automaticky i protiústavnost rozhodnutí, které bylo na základě napadeného ustanovení přijato, a jež je rovněž napadeno ústavní stížností (srov. sp. zn. IV. ÚS 956/09, N 225/55 SbNU 105, 118 – bod 16).

22. Ohledně kompetence ministra spravedlnosti v extradičním řízení Ústavní soud v minulosti vyložil, že vůbec není ústavněprávně problematické, pokud ministr spravedlnosti vydává rozhodnutí politické povahy, která nejsou způsobilá zasáhnout do práv jiných, konkrétně rozhodnutí o povolení vydání, jehož důsledkem je vydání v souladu s rozhodnutím soudu (srov. sp. zn. Pl. ÚS 63/06, N 21/48 SbNU 223,
236 – bod 30).

23. Ústavní soud se tedy přihlásil k názoru, že ministr v rámci vydávacího řízení činí tzv. politická rozhodnutí (Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. II. díl. 6. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. s. 2692), přičemž právní ochrana je systémově efektivně zajišťována obecnými soudy v řízení o přípustnost vydání. Na rozhodnutí ministra spravedlnosti proto není nutné klást tak přísná měřítka jako na rozhodnutí soudu.

24. Na shora uvedeném zásadním náhledu na roli ministra spravedlnosti v extradičním řízení nehodlá Ústavní soud nic měnit, a to ani ve světle konkrétního posuzování daného případu. Návrh stěžovatele na zrušení § 399 trestní řádu je proto zjevně neopodstatněný, a jako takový byl odmítnut podle § 43 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon”).

VIII.
Právní východiska k ústavní stížnosti

25. Ústavní soud v minulosti vyložil, že respekt a ochrana základních práv jsou definičními znaky materiálně chápaného právního státu, proto v případě, že vedle sebe existuje smluvní závazek chránící základní právo a smluvní závazek, který směřuje k ohrožení téhož práva, musí závazek první převážit. Rozsah pojmu ústavního pořádku proto nelze vyložit pouze s ohledem na ustanovení čl. 112 odst. 1 Ústavy, nýbrž vzhledem k ustanovení čl. 1 odst. 1 a 2 Ústavy je do jeho rámce nutno zahrnout i ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách (sp. zn. I. ÚS 733/05, N 230/43 SbNU 605).

26. I přes imperativ maximální rychlosti a ochoty při plnění mezinárodních závazků a přes relativně úzce vymezený předmět vydávacího řízení musí soudy respektovat záruky spravedlivého procesu obsažené v Listině a Úmluvě. Ohledně případné kolize závazků z mezinárodních smluv s ústavněprávními kautelami ochrany základních práv a svobod Ústavní soud konstatoval, že ochrana základních práv musí vždy převážit. Vydání není přípustné, pokud by jeho provedení kolidovalo s ústavními předpisy a se závazky z mezinárodních smluv o ochraně lidských práv a základních svobod. Přitom výčet okolností působících nepřípustnost vydání do ciziny, uvedený v zákoně, nelze považovat za vyčerpávající, a proto musí být zvažovány i další okolnosti, které by vydání mohly bránit, protože celá řada okolností, bránících vydání osoby, může být podřazena pod pojem rozporu s veřejným pořádkem, čímž se tradičně rozumí základní principy státního zřízení České republiky, ať už jsou vyjádřeny v ústavních předpisech a zákonech, nebo mají povahu obecných principů právního řádu v pozitivním právu nevyjádřených. To protože vydání osoby do ciziny k trestnímu stíhání či výkonu trestu znamená zpravidla velmi razantní zásah do práv takové osoby a jejích poměrů, a jeho přípustnost nemůže být posuzována bez uplatnění zásady přiměřenosti (sp. zn. III. ÚS 534/06, N 1/44 SbNU 3).

27. Ve výsledku není možné upřednostnit obecně proklamované a vyžadující stranou slibované záruky spravedlivého procesu a vyjádření o zlepšujících se podmínkách ve věznicích před konkrétními, k osobě stěžovatele se vztahujícími argumenty (sp. zn. I. ÚS 2462/10, N 221/59 SbNU 195).

28. Ve vztahu k čl. 3 Úmluvy, resp. čl. 3 Úmluvy proti mučení pak Ústavní soud zdůraznil, že mu nepřísluší konstatovat faktické porušování zákazu mučení, nelidského a ponižujícího zacházení či trestání v cizozemských věznicích, ale je třeba zkoumat, zda jsou podstatné důvody domnívat se, že porušení tohoto zákazu v případě vydání hrozí (sp. zn. I. ÚS 752/02, N 54/30 SbNU 65).

29. Z jiného pohledu rozhodnutí vyhostit cizince – žadatele o azyl – může vyvolat problém z hlediska čl. 3 Úmluvy (jemuž koresponduje čl. 7 odst. 2 Listiny), jestliže existují závažné a ověřené důvody se domnívat, že dotyčný je vystaven reálnému riziku, že by byl podroben mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu (sp. zn. IV. ÚS 553/06, N 17/44 SbNU 217).

IX.
Závěry ve vztahu k ústavní stížnosti

30. Ústavní soud považuje za legitimní výhradu ministra spravedlnosti, že souvislost předmětného trestního stíhání a politické angažovanosti stěžovatele, resp. vlastní politická angažovanost stěžovatele proti stávajícímu režimu v Gruzii nebyla v daném řízení ničím prokázána. Nic na tom nemění, že stěžovatel určité veřejné funkce v Gruzii v minulosti zastával, protože to samo o sobě nemůže být pro daný předmět řízení relevantní.

31. Stejně tak lze souhlasit i s tím, že s ohledem na dřívější rozhodnutí soudu prvního stupně (usnesení Městského soudu v Praze č. j. Nt 506/2010-270 ze dne 7. června 2011), kterým bylo rozhodnuto o nepřípustnosti vydání stěžovatele, nesvědčilo stěžovateli legitimní očekávání, že k vydání do Gruzie nedojde. Nicméně ze závazného názoru soudu druhého stupně, resp. z jeho pokynů soudu prvního stupně, tak jak byly obsaženy ve zrušujícím usnesení (usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 To 131/2011 ze dne 20. července 2011), již určité očekávání stěžovatele ohledně dalšího postupu a závěrů obecných soudů legitimně vyplývalo.

32. Na rozdíl od ministra spravedlnosti totiž Ústavní soud zastává názor, že zatímco se soud prvního stupně v následném rozhodnutí na jedné straně důsledně držel pokynů vyšší soudní instance, a na druhé straně současně zjištěné poznatky o konkrétní situaci v Gruzii podrobně a srozumitelně vztáhl na jedinečný případ stěžovatele, tak se soud druhého stupně nepřípustně pustil do úvah o vině stěžovatele vytýkaným trestným činem, resp. jeho dokazování, aby bagatelizoval konkrétně zjištěné skutečnosti, které mají relevanci k aplikační praxi na poli spravedlivého procesu a podmínek osob omezených v souladu se zákonem na svobodě.

33. V rozporu s názorem ministra spravedlnosti a v souladu s názorem soudu druhého stupně, obsaženým v jeho prvním rozhodnutí v dané věci, i Ústavní soud považuje více než okolnost přistoupení Gruzie k řadě mezinárodních dokumentů o ochraně lidských práv (na začátku tisíciletí) za rozhodující aplikační praxi (k níž dochází poté), a proto je třeba učinit spolehlivý závěr, zda by s určitou mírou pravděpodobnosti relevantně existující porušování základních práv a svobod v Gruzii na poli základních práv a svobod v justici a vězeňství mohlo postihnout stěžovatele (s. 5 předmětného usnesení).

34. Soud prvního stupně, na podkladě provedeného dokazování (dostatečné množství důkazů a zpráv od vzájemně na sobě nezávislých zdrojů), přesvědčivě vyložil, že nebezpečí násilného nebo hrubě ponižujícího excesu v případě pobytu v instituci zřízené veřejnou mocí v Gruzii za účelem omezení osobní svobody, resp. v případě obhajovacích práv a s tím související nespravedlivé či předpojaté odsuzující rozhodnutí, je dáno v současnosti v Gruzii v tzv. zájmových případech. Těmi jsou případy, na nichž mají zájem mimo jiné osoby, které disponují neformálním vlivem na výkon všech složek státní moci. Rovněž na podkladě dokazování pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že A. T., který v dané trestní věci vystupuje jako poškozený, je v Gruzii osobou disponující takovým značným neformálním vlivem. Z kombinace těchto skutečností pak soud prvního stupně dospěl k závěru o nepřípustnosti vydání stěžovatele (s. 11-13 usnesení soudu prvního stupně). Dlužno dodat, že soud druhého stupně ani ministr spravedlnosti uvedené relevantní zjištění soudu prvního stupně vůbec nijak nezpochybnili. Jak již bylo uvedeno, relevanci těchto zjištění soud druhého stupně toliko bagatelizoval právní jednoduchostí prokázání vytýkaného trestního jednání a ve stejné ideové linii státní zástupkyně a ministr spravedlnosti vyzdvihli záruky, resp. dodatečné záruky vyžadující strany, jakož i zapojení Gruzie do mezinárodních struktur na ochranu lidských práv. To je ovšem s ohledem na zásadní náhled Ústavního soudu, jak byl vyložen výše, nedostatečné. Nejde totiž o zjištění, zda se stěžovatel vytýkaného jednání skutečně dopustil či nikoliv, či zda masově či výjimečně dochází na poli základních práv a svobod v Gruzii k excesům a zda a jak jsou následně řešitelné, ale zda je s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu důvodné se domnívat, že k takovému excesu, ať už v průběhu soudního řízení anebo v průběhu omezení osobní svobody v souvislosti se soudním řízením, může dojít. A to je v relevantním rozsahu v daném případě dáno.

35. Ačkoliv je tedy možno souhlasit s vyjádřením soudu druhého stupně, že byla provedena všechna relevantní zjištění již soudem prvního stupně a stěžovatel měl možnost se k nim, jakož i k námitkám státní zástupkyně v průběhu řízení i ve stížnosti podrobně vyjádřit, tak tyto formality nemohou nijak zmírnit to, že soud druhého stupně přistoupil k těmto zjištěním, resp. k vlastnímu předmětu řízení v logice uvažování Ústavního soudu svévolně (srov. sp. zn. III. ÚS 671/02, N 10/29 SbNU 69; sp. zn. IV. ÚS 570/03, N 91/33 SbNU 377). K důkladnému vyhodnocení extradičních a dalších materiálů ve vzájemné souvislosti a s ohledem na tuzemské mezinárodní závazky totiž z jeho strany nedošlo. Proto je ústavní stížnost proti jeho rozhodnutí důvodná a je namístě je zrušit.

36. Rozhodnutí ministra spravedlnosti je bytostně spjato s rozhodnutím soudu o přípustnosti vydání. Pozbylo-li tohoto podkladu, tak ztrácí ústavněprávní legitimitu.

37. V té souvislosti je třeba se postavit k intervenci ministra zahraničních věcí, pro jehož postavení jako amici curiae z vlastní vůle není v tuzemském právním řádu podklad, a proto k této intervenci nemohlo být přihlíženo. Nicméně pokud by se toto přátelství podobně intenzivně projevovalo na podstatně bližší a právně relevantní úrovni společného účastenství v téže vládě, a došlo tak v souladu s § 6 odst. 3 písm. a) zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ke koordinaci činnosti obou ministerstev v oblasti zahraničních vztahů, nejspíše by k řízení v dané věci vůbec nedošlo.

38. Ústavní soud shledal, že je ústavní stížnost důvodná, neboť v řízení bylo dostatečně prokázáno, že existují podstatné důvody obávat se, že stěžovateli v případě vydání hrozí porušování základních práv v oblasti justice a vězeňství. Tím, že se obecný soud s těmito zjištěními odpovídajícím způsobem nevypořádal, porušil základní práva stěžovatele, chráněných čl. 7 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 3 Úmluvy proti mučení. Proto napadená rozhodnutí zrušil podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona.

39. S ohledem na výše uvedené se Ústavní soud již blíže nezabýval tvrzením stěžovatele o porušení jiných základních práv a svobod stěžovatele, tedy zejména souběhem s azylovým řízením v soudní fázi, protože by to na výsledek řízení nemělo žádný vliv.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 5. září 2012

Stanislav Balík
předseda senátu

·


·

John Bok o vězení plném potkanů: Prdelí jsme v Evropě, mozkem v Sojuzu

 

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/John-Bok-o-vezeni-plnem-potkanu-Prdeli-jsme-v-Evrope-mozkem-v-Sojuzu-247145

Vězení na Pankráci je plné potkanů. Odsouzení tyto hlodavce dokonce nazývají jmény jako Fantomas, Bílý či Oslík. To sdělil ParlamentnímListům.cz Gruzínec Mindia Kašibadze, jenž seděl přes dva roky proto, že úřady vyslyšely pomluvy z jeho země, přestože u nás zažádal o politický azyl. Přitom zrovna z gruzínských věznic pocházejí videa, v nichž jsou vězni biti, ponižováni a znásilňováni násadou od koštěte.

·

21.9.2012

·

„Jsme sice prdelí v Evropské unii, ale hlavou stále vězíme v Sovětském svazu, tedy v Sojuzu,“ řekl ohledně poměrů v českých věznicích John Bok, jenž je zakladatel spolku Šalamoun, který se zaměřuje na justiční omyly. Reagoval tak na vyprávění Gruzínce Mindii Kašibadzeho pro ParlamentníListy.cz. Ten strávil dva roky ve vazební věznici na Pankráci a zažil si tam své.

·

Potkaní království

„Po chodbách, když se jde k návštěvám, běhají potkani. Na dvorku jich jsou celá hejna. Dokonce jim tam vězni dali jména. Jeden se jmenuje Fantomas, druhý Bílý podle bachaře s bílými vlasy a třetí Oslík podle jiného s bradkou,“ svěřil se ParlamentnímListům.cz Kašibadze. Ten dříve jako počítačový expert pracoval na úřadu vlády v Gruzii a když začal kritizovat poměry v zemi, kde vládne prezident Michail Saakašvili, musel opustit vlast. Z rodné země za ním do Česka nicméně doputovaly pomluvy o tom, že je vyšetřován v souvislosti se zpronevěrou, a tak strávil 653 dní v kriminále.

„Každý den jsem si psal o poměrech ve věznici deník, který se mi podařilo dostat ven. Stále tam vládnou sovětské pořádky. Pořád tam bojují proti švábům jedovatými postřiky. Člověk má právo volat jednou za dva týdny, nicméně mu to stejně někdy nedovolí. Když si jeden vězeň zakouří na místě, kde to není povoleno, tak za trest zavřou na té chodbě do cel na několik hodin všechny vězně. Mají tam pět cel podle evropského standardu a ty pořád ukazují návštěvám, ale ostatní cely jsou hrůzné,“ popisuje. Reakci na tyto námitky od mluvčího vazební věznice Praha Pankrác Jiřího Dolejšího nešlo sehnat, protože nebral telefon.

·

Mučení ve věznicích

Příběh Mindii Kašibadzeho vypadá jako námět na špionážní thriller. Jako vládního úředníka z dob dřívějšího prezidenta Ševarnadzeho ho gruzínský oligarcha Avtandil Cereteli obvinil ze zpronevěry 650 000 dolarů. Důkazy ale nejsou. Problém je v tom, že si Kašibazde dovolil kritizovat současného prezidenta Saakašviliho. Přestože si zažádal v Česku o politický azyl a Český helsinský výbor protestoval proti jeho vydání do Gruzie, byl tam málem vydán. Rozhodl o tom Vrchní soud v Praze i exministr Jiří Pospíšil. Nicméně Ústavní soud toto rozhodnutí zrušil a nyní se dostal Kašibadze na svobodu. Podle něj si ve věznici na Pankráci většina vězňů myslí, že jediným spravedlivým úřadem v Česku je právě Ústavní soud. Jeho pobyt za mřížemi stál daňové poplatníky 653 000 korun, a jelikož se chce soudit kvůli neoprávněnému zadržování, ještě nejspíš něco stát bude.

Následně, již na svobodě, se Kašibadze zúčastnil protestní akce mladých Gruzínců na Palackého náměstí v Praze proti otřesným praktikám v gruzínských věznicích. „Chceme důstojnost pro Gruzii,“ skandovali tam většinou mladí studenti z této kavkazské republiky. Na videích, která se podařilo uvnitř věznic natočit, je vidět drsné šikanování, mlácení a ponižování až po znásilnění vězně násadou od koštěte. Šikanovaní byli i nezletilí. Podle Kašibadzeho se kvůli takovému do očí bijícímu porušování lidských práv Gruzie dost vzdálila přijetí do NATO, protože demokratické reformy je třeba přivádět do života, a ne o nich jen mluvit, jak to dělá prezident Saakašvili. Přitom od českého velvyslance v Tbilisi stále chodí zprávy, že je tam vše v pořádku. Nicméně to tvrdí v rozporu třeba s bývalým gruzínským ombudsmanem Sozarem Subarim, jenž řekl, že Gruzie se ohledně porušování základních lidských práv nachází v úplně katastrofální situaci.

·

Autor: Jan Rychetský

·


·

http://www.apsny.ge/2012/soc/1350944320.php

·

Адвокат требует немедленного прекращения уголовного дела в отношении Кашибадзе

·

22.10.2012   15:18

·

Адвокат Дмитрий Габуния требует немедленного прекращения уголовного дела в адрес бизнесмена Миндии Кашибадзе. По данному вопросу он провел сегодня пресс-

конференцию.

По словам Габуния, еще одно требование состоит в том, чтобы было возбуждено уголовное дело против тех высоких должностных лиц, в том числе сотрудников Департамента конституционной безопасности и Специального оперативного департамента, которые осуществляли давление на бизнесмена с целью лишения его бизнеса.

По сведениям адвоката, основатель компании «Максстоп» Миндия Кашибадзе, который разыскивается, находится сегодня в Чехии.

«Он был вынужден в результате террора и давления, в том числе физического, покинуть Грузию, чтобы спасти свою жизнь и семью. На сегодняшний день у него отнято практически все имущество. В течение двух лет этому человеку пришлось сидеть в тюрьме в Чехии. Конституционный суд Чехии изучил дело и отказал в его экстрадиции, ибо возвращение Кашибадзе в Грузию представляет угрозу для его жизни и присвоил ему соответствующий статут. Среди должностных лиц есть Дгебуадзе, тот же «Мастер», в кабинете которого происходило давление на бизнесмена и при этом он был жестоко избит в кабинете бизнесмена Автандила Церетели», – отметил Габуния.

Он также заявил, что с целью присвоения бизнеса Кашибадзе, бизнесмен Автандил Церетели и министр энергетики периода Шеварднадзе Темур Гиоргадзе сфабриковали дело, что якобы он взял 650 тысяч лари.

«Соответственно, они внесли жалобу в следственный орган, начислили на него налоги и в случае неоплаты пригрозили ему смертью», – отметил адвокат.

Apel ČHV na ministra spravedlnosti
http://helpaman.org/new/?p=2987

 







http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Hana-Demeterova-Pravoslavi-za-mrizemi-276701

.

23. 6. 2013

Dne 27. 2. 2012 uveřejnily Parlamentní listy příběh matematika Mindii Kašibadzeho „Další justiční zločin nebo „jen“ omyl?“

Už tehdy rozhodl exministr spravedlnosti Pospíšil o přípustnosti vydání do Gruzie p. Kašibadzeho – žadatele o azyl, u kterého nebylo ukončeno azylové řízení. Stejně nezákonně to udělal i v dalších případech, ale realizaci vydávání zabránil odklad vykonatelnosti Ústavního soudu ČR. Jeho následovník ministr Blažek ve zhoubném díle pokračoval, jen s tím rozdílem, že se neobtěžoval alespoň jako Pospíšil poslat vydávanému vlastní rozhodnutí o extradici, aby dotyčný mohl podat stížnost k Ústavnímu soudu. Takže Zdař Bůh, tentokrát to vyšlo – do Ruska byl vydán Alexey Torubarov.

P. Kašibadze měl více štěstí. Po 2 letech strávených v pankrácké vazbě je na svobodě. Prozatím. Městský soud v Praze rozhodl již poněkolikáté, že nemůže být do Gruzie vydán. Supí hnízdo na Vrchním soudě v Praze však rozhodlo, že vydán být může. Ústavní soud, že ne. Teď je na řadě zase Vrchní soud v Praze, který se svými extradičními rozhodnutími dá přirovnat k novodobé inkvizici.

Pokud by byl p. Kašibadze vloni po rozhodnutí ministra Pospíšila vydán, s největší možnou mírou pravděpodobnosti by se mu dostalo takového „humánního“ zacházení v gruzínských věznicích, jaké se provalilo na podzim 2012 při zveřejnění videí s brutálním mučením vězňů na různých místech Gruzie. Znásilňování koštětem, znásilňování mladistvých… Přestože na tato fakta dlouho předtím upozorňovaly důrazně mezinárodní organizace včetně našeho helsinského výboru, stejně jako na prohnilý justiční systém Saakašviliho, český velvyslanec v Gruzii Jestřáb neustále hlaholil, že evropské standardy v gruzínských věznicích a vynikající soudy plně dovolují vydávání lidí do Gruzie.

Ve zveřejněném článku na Parlamentních listech byl zmíněn i další fakt: advokát (Petr Prchal) slíbil p. Kašibadzemu podat ústavní stížnost proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o přípustnosti vydání. Prchalův známý Sergey Ipatov za to přijal 2 000 dolarů od ženy p. Kašibadzeho. Ipatova doporučil v pankrácké věznici p. Kašibadzemu Igor Efremushkin, tehdy pomocný duchovní v pravoslavném chrámu v Berouně. Dnes tamtéž, jen už „duchovní správce“. Před cca 3 lety dle jeho vlastních slov ještě důstojník ruské armády.

Peníze od ženy p. Kašibadzeho Ipatov dostal, advokát Prchal do vazby na Pankrác k p. Kašibadzemu také přišel. Ústavní stížnost v řádné lhůtě 60 dní ale nepodal, přestože tvrdil, že ji zaslal v poslední den lhůty, tedy 9.1.2012.

Jenže pak nám ÚS poděkoval za námi zaslaná doplnění ve věci ústavní stížnosti, které jsme poslali v době únorové Prchalovy dovolené v Thajsku. S tím,  že ale u nich žádná podaná stížnost ve věci p. Kašibadzeho není.

27.2.2012 žena p. Kašibadzeho podala na policii trestní oznámení na Prchala, které mu bylo v ten den zasláno e-mailem. Velmi rychle pohnul ploutví a ještě téhož dne podal ústavní stížnost bez toho, aby to oznámil p. Kašibadzemu, který si zatím našel nového advokáta a ten vypracoval jinou ústavní stížnost.

Zatím nikdo moc nechápal, kde se vlastně vloudila zásadní chybička. Měli jsme za to, že ÚS pochopil, jak byl p. Kašibadze podveden.

6. 9. 2012 přišel dopis z Policie ČR:  „…nebyly zjištěny takové skutečnosti… že se jedná o spáchání trestného činu osobou Mgr. et Ing. Petr Prchal… Pokud se oznamující strana domnívá, že … Prchal nepostupoval přesně v souladu se zák. …, toto musí být řešeno přes Českou advokátní komoru…V průběhu vyšetřování vyšlo najevo podezření z možného přečinu zpronevěry a tohoto se mohla dopustit osoba Sergey Ipatov, proto byl založen nový spisový materiál, který je rovněž veden na zdejší součásti  4.OOK SKPV OŘP Praha I… kdy je celá věc ve stádiu prověřování…“

25. 2. 2013 odpověď z České advokátní komory na stížnost na Prchala: „Po prostudování všech písemností a jejich posouzení jak jednotlivě, tak i v celkovém kontextu jsme dospěli k závěru, že stížnost není důvodná. Ústavní stížnost byla řádně podána. Kdyby byla podána opožděně, nezbylo by Ústavnímu soudu nic jiného, než jí odmítnout jako opožděnou. Vycházíte patrně z právního omylu vyvolaného sdělením Ústavního soudu, že stížnost podána nebyla, resp. že nebyla evidována.“

ČAK tedy zcela zjevně plivla proti větru, a vůbec ji nezajímalo, že Prchal ústavní stížnost v řádné lhůtě nepodal asvého klienta obelhal.  P. Kašibadze nebyl vydán jen zázrakem.

Co ještě předcházelo? Otec Igor řekl pravoslavnému věřícímu p. Kašibadzemu při pravidelné bohoslužbě v pankrácké věznici, že zná člověka, který může v extradičních případech pomoci – Sergeje Ipatova, který sice nemá licenci na vykonávání advokátní praxe v ČR ( údajně  bývalý moskevský prokurátor), ale že spolupracuje s mnohými českými advokáty. Otec Igor dal adresu, a ať mu p. Kašibadze napíše. Napsal, Ipatov přišel na návštěvu. Chtěl 2 000 euro. U ženy p. Kašibadzeho tolik nebylo, mohla mu dát jen půjčených 2 000 dolarů, na které jí na její žádost Ipatov neochotně vystavil potvrzení. Ještě předtím zavolala otci Igorovi, jestli opravdu může dát Ipatovovi peníze. Řekl že ano, že za něj ručí.

Když se provalilo, že žádná ústavní stížnost podána Prchalem nebyla, p. Kašibadze se na Pankráci začal doslýchat o dalších podobných případech se stejnými figuranty, nabízejícími zorganizování právní pomoci: např. Ukrajinec Vladimir B. zaplatil krátce předtím 5 000 euro za pomoc Prchala spočívající v sepsání ústavní stížnosti, které se ale několik týdnů nedočkal, až byl vydán do vlasti (přestože šlo o žadatele o azyl s neukončeným azylovým řízením)

Volali jsme otci Igorovi několikrát – sama jsem ho prosila, aby ženě p. Kašibadzeho zařídil vrácení peněz, protože nemají na zaplacení dalšího advokáta. Otec Igor slíbil, a změnil číslo telefonu…Trvalo opravdu dlouho, abychom pochopili činnost dobře organizované skupiny. Dát záruku, slíbit, nechat si zaplatit, nenapsat ústavní stížnost, vydat osobu – a penízky zůstávají doma. Teprve potom jsme na policii doplnili také podezření ohledně otce Igora. Bezvýsledně.

Informovali jsme kancelář metropolity. Její šéf Mgr. Josef Hauzar se velmi divil, že přece otec Igor nemá povolení na Pankrác chodit, že tam má přístup jen jiný duchovní. Několikrát p. Hauzar  slíbil schůzku se ženou p. Kašibadzeho a požadoval doplňkové informace e-mailem. „No a takové lidi nám posílají z Moskvy a my jim tady musíme dělat trvalé pobyty”, postěžoval si mimo jiné. A pak jsme se mu najednou nemohli dovolat, a na e-maily přestal odpovídat.

P. Kašibadze dodnes své peníze nedostal. Policie mlčí.

Otce Igora dle jeho slov už dříve vyslýchala policie v souvislosti s vykradením nějaké banky. Údajně kvůli telefonátu od zloděje, který volal na mobil otce Igora právě vycházejícího z banky (v ten den) později vykradené.

Otec Igor dále navštěvuje věznice, a to nejen na pražské Pankráci a počítá tisíce dolarů “na kostel” z rukou  věřících  manželek cizinců, které tam navštěvuje.

Otec Igor řekl kdysi p.Kašibadzemu, že u ostatních duchovních není zájem jezdit do věznic, takže musí on. Musí přece pomáhat.

Hana Demeterová

Psáno pro ParlamentníListy.cz